Politici a odborníci nás ihned po převratu přesvědčovali, že z bezpečnostních důvodů musíme rozrůznit republikové zdroje zemního plynu, abychom nebyli zranitelní ve své jednostranné závislosti na Rusku. Vše znělo logicky. Kolik ale v té snaze bylo ve skutečnosti upřímnosti, kolik neznalosti a kolik nechutného pokrytectví? V roce 1997 byla podepsána smlouva na dodávku plynu z Norska a nám sem díky ní nějaký čas německým plynovodem NETRA teklo 20 až 25 % potřebné suroviny. Byl to však opět přeprodaný plyn ruský! Ten norský má totiž jiné (pro nás nevhodné) složení.

No a dnes? Prakticky všechen náš plyn pochází z Ruska, ale prodávají nám jej jiní, zejména Němci. My jim pěkně připlácíme. Protože nezlobíme, dodržujeme protiruské sankce a žádný vlastní obchod s Rusy pořádně nevyjednáváme, tak máme i ruský plyn z německé milosti. Nezištná snaha o rozrůznění zdrojů však pokračuje. Amerika chce zásobovat Evropany zkapalněným břidlicovým plynem známým pod zkratkou LNG. Bude–li si ho Evropa kupovat, nebude prý muset budovat všelijaké ty Nord Streamy 2 a ještě vylepší planetární klima. Co na tom, že cena je nesmyslně vysoká. Co na tom, že těžbou břidlicového plynu se do ovzduší dostávají právě ony proklínané skleníkové plyny, nebývale devastuje krajina a enormně ohrožují spodní vody. Hlavně, že máme směrnici Evropského parlamentu. A tak se v evropských přístavech budují terminály pro zámořskou plynovou flotilu LNG a zelení aktivisté, státy a tuneláři vymýšlejí dotační programy na financování nezbytné infrastruktury a soukromých byznysů. Pokud tímto energetickým experimentem Evropané opět vylepší zápornou zahraničně–obchodní bilanci USA, posunou se také hlouběji do područí hasnoucí zaoceánské supervelmoci. Podpoří zbytečnou cizí plynovou válku proti Rusku a – jako vždy při masivním nasazení alternativního zdroje energie – ožebračí daňové poplatníky. Přestaňme už konečně respektovat podobné mafiánské praktiky a nedospělé eurovýstřelky a jednejme v národním zájmu.