Srebrenica 1995-2015

Srebrenica Historický Projekt Den Haag, Holandsko

srebrenica.historical.project@gmail.com

SREBRENICA 1995-2015

Suchá fakta Bez propagandy Bez přikrašlování

Pořadatelé: Stefan Karganović Aleksandar Pavić

Konzultanti: Branko Pavlović Časlav Mančić

Příprava: Miodrag Zarković

Redaktor: Mgr Anja Filimonova

Vydává Fond Strategické Kultury

www.fsksrb.ru

Beograd, červen 2015

Srebrenica

Závěr

Po 20 letech je jedině možno spolehlivě říct, že se prakticky nic spolehlivě nezjistilo ve spojitosti se Srebrenicí.

Jediný způsob, jak to vykonat, je přistoupit nezaujatě k problému, s cílem zjistit pravdu, a ne aby se získávaly politické body nebo geopolitické cíle. A to je práce pro jednu nezávislou, smíšenou, mezinárodní komisi. Je na čase, aby se taková komise založila.

Podle toho, co dnes víme:

- neexistuje žádná spojitost mezi popravou zajatců a úředními orgány ani Republiky Srbské (v Bosně a Hercegovině, BaH), ani Srbska,

- je jisté, že popravu vykonal malý počet lidí, kteří byli různých národností, takže se nemůže ani na základě toho určit „srbská vina“,

- počet obětí, o kterých se s velikým stupněm jistoty může tvrdit, že byli zastřeleni, je desateronásobně menší, než je počet obětí, který se stále objevuje na veřejnosti.

Není-li počet důležitý, jak se to obvykle říká, proč se potom desateronásobně zveličuje, proč se vlastně nemluví o prokázaných obětech, než proto, aby se utvořil předpoklad nějaké „srbské viny“ a tím se ospravedlnily represivní opatření proti Republice Srbské (BaH) a proti Srbsku?

Počet popravených zajatců, pro který zločin byli mnozí odsouzeni nebo zahynuli v Africe pro západní zájmy (poznámka: jedná se o některé členy skupiny, která popravovala u Branjeva), je menší než počet masakrovaných srbských civilů v okolí Srebrenici, za které nikdo neodpovídal, ani se kvůli tomu nevnucuje Muslimům cit kolektivní viny.

Kvůli tomu Srbsko, Republika Srbská (BaH) a Srbové jako národ nemají žádnou příčinu se komukoliv omlouvat pro stále ještě nevyjasněný zločin v Srebrenici.

A pochopitelně nutno vyjadřovat soustrast rodinám obětí, odsuzovat zločin, ale i současně nutit, aby se konečně uskutečnilo trestní stíhání proti pachatelům zločinů proti srbskému národu, kvůli srbským rodinám, jejichž nejbližší byli zločinecky zabiti a s jejichž bolestí soucítíme, podobně jako s bolestí všech druhých rodin nevinných obětí, vyvolaných rozpadem SFRJ.

HESLA V TEXTU: Do dnešního dne (za 20 let existence Trestního tribunálu v Haagu (ICTY) nikdo přesně neurčil počet popravených zajatců)…..Stála se vyvolávají zmatky tím, že se míchají oběti poprav, zahynulí v bojích a nezvěstné osoby…….Haagu se podařilo za všechna ta léta (20) odsoudit pouze jednoho vykonavatele poprav zajatců: Dražena Erdemoviće, Chorvata z Tuzly (pozn.tč.vystupuje jako chráněný svědek, i když sám uváděl, že zastřelil 70 až 100 zajatců !)…….Erdemovićova svědectví si plně protiřečí s důkazy a známými skutečnostmi, o čemž bulharský novinář Žerminal Čivikov napsal celou knihu (G.Čivikov: SREBRENICA. Der Kronzeuge. Promedia, Wien,2009)……. Haag nikdy ani nevyslýchal ani nezatýkal lidi, které Erdemović uvedl jako své spoluviníky……I dále je nezjištěno, kdo vydal příkaz k popravě zajatců…..Izetbegović (pozn. muslimský předák v BaH) vykládal, že po něm Clinton požadoval masakr 5000 Muslimů, aby NATO mělo výmluvu napadnout Srby…….Jsou tady i oběti vzájemných a všelijakých jiných konfliktů, tu válku vedli mafiáni…..Existují četná přiznání, že v Potočarech jsou pohřbeni četní, kteří nezahynuli v červenci 1995, podobně i jako jsou jedinci, vedeni jako oběti nebo nezvěstní, kteří jsou ve skutečnosti normálně živí…..Vysoký americký úředník OSN tvrdil, že bylo popraveno maximálně 700-800 lidí…..Za pět roků kopání v terénu, Tribunál v Haagu vykopal 442 těl, o kterých lze tvrdit, že ti lidé byli zastřeleni (popraveni) (pozn. měli zavázené ruce nebo oči)……“Slavný“ počet 8 000 obětí shání se tak, že se párují nálezy DNK, které vlastně nic neříkají o čase, příčině a způsobu smrti…..Udávaný seznam 6 600 obětí nikdo neviděl a nikdo nepotvrdil jeho existenci…..Za zločiny proti Srbům v oblasti kolem Srebrenici nikdo neodpovídal…..Válečné „trofeje“ Nasira Oriće (pozn. velitele muslimské 28.divize v Srebrenici) jsou zaznamenány na video kazetách: spálené srpské domy, srbští muži s uťatými hlavami…….Srebrenická enklava nikdy nebyla demilitarizována, i když to bylo domluveno v květnu 1993…..Jednotky (muslimské) Armády BaH v Srebrenici, byly vícenásobně početnější nežli srbské jednotky, které uskutečnily útok (11.července 1995)……Srbské jednotky (podle svého počtu 1000-1500) nemohly uskutečnit jakýkoliv plán „masového vyhubení“