Spravedlnost v podání mezinárodního soudního tribunálu v Haagu

Slobodana Miloševiče „dodala do Haagu srbská vláda“. Jinak řečeno, unesli ho ze Srbska a nechali ho zavřít v Haagu, aby se zbavili konkurence, jež, jak sami cítili, je ohrožovala. Tam několik let s ním probíhal soudní proces. Nebylo již tajemstvím, že zdravotní stav Miloševiče, přes “péči“, které se mu dostávalo v Haagu, se silně zhoršil.

Rusové tehdy nabídli, že Miloševiče odoperují a po rekonvalescenci opět vrátí do Haagu. Tato alternativa, jež mohla exprezidentu Jugoslávie zachránit život, nebo ho alespoň značně prodloužit, padla. Haag to nedovolil. A pak bylo otázkou již jen času, kdy nemocný zemře. Soud za dobu procesu, mu nic nemohl prokázat a poté odsoudit. Takže vyvstala otázka, co se Slobodanem Miloševičem? Jeho smrt byla řešením.

Ale jen do času. Nakonec i haagský tribunál prohlásil veřejně, že S. Miločevičovi je nevinen. Přesto celá léta strávil v haagském vězení, kde i zemřel.

Po svobodě a ve vysokých státních funkcích v Kosovu v té době běhali skuteční zločinci, dokonce někteří z nich, jež měli na svědomí desítky lidských životů, se stali ústavními činiteli „státu Kosovo“. „Reprezentovali“ tento podivný stát. Teprve v nedávných dnech byli zatčeni, zajisté ne všichni, ale aspoň někteří.

Budou po zásluze potrestáni a odsouzeni? Nebo jejich „pánové“, aby sami sebe neohrozili, tomu zabrání?

Co je to za soud, který srbské nevinné nechal umírat ve věznici, kdežto kosovští zločinci celá desetiletí byli na svobodě, ač se dopustili řady ohavných zločinů. Někteří dokonce údajně obchodovali s orgány zavražděných Srbů.

I Česká republika, díky především novodobému Mnichovanu, K. Schwarzenbergovi, uznala „stát Kosovo“. Jak ostudné! Zradili jsme nám vždy blízké Srby, kteří v roce 1938 stáli za námi, kteří v roce 1968 nám pomáhali. Dílo K. Schwarzenberga nyní, v souvislosti s nedávnými vyjádřeními o zločinech kosovských „státníků a politiků“, můžeme odsoudit ještě razantněji. K. Schwarzenberg nebyl z nás a nikdy našim nebude. Sám se svého času vyjádřil v tom smyslu, že se necítí být Čechem, ale že je Böhme. A v té době zastával již funkci ministra zahraničních věcí ČR. Jeho ostuda však padá na nás všechny. Odejde vbrzku tento pán z české politiky již nadobro? To je to nejmenší, co bychom měli na něm požadovat.

Dr. O. Tuleškov