Spojené státy u sebe testují zbraň, kterou použijí proti Rusku
Viktor Marachovskij 15.10.2020 Články 1
Z následujícího článku, jakkoli vyznívá satiricky, poněkud mrazí (pozn. překl.).
Federální úřady přistoupily k propouštění za jiné názory. Statisíce lidí s vysokoškolským vzděláním, poptávanou odborností a aktivní občanskou pozicí zůstávají bez práce z ideologických důvodů.
Této tragédie si nikdo u nás nevšiml – protože se v těchto chvílích neodehrává u nás, ale v USA. Jsou ale důvody k předpokladu, že tato rázová vlna dojde i k nám.
Ve zkratce: Koncem minulého měsíce president USA Donald Trump podepsal výnos, zakazující přednášení „rozkladných (pro společnost) koncepcí“ za státní útraty – ve všech státních zařízeních USA a v organizacích, vystupujících jako partneři federální vlády.
Teď se tento výnos přetváří do množství konkrétních rozhodnutí v místech, zakázané tréninky se ukončují, propouštění odborníci jsou naštvaní a zoufalí, v masmédiích a na internetu propuká hromadný nářek.
Pod „rozkladnými koncepcemi“ má Trumpův výnos na mysli koncepce, tvrdící, že:
Kterákoli rasa nebo pohlaví má dědičné přednosti před jinými.
Stát je ve své podstatě sexistickým nebo rasistickým.
Individuum svou příslušností k pohlaví nebo rase, je dědičně sexistické, rasistické, nebo utlačovatelské, ať už vědomě či nevědomě.
Individuum má být diskriminováno, nebo naopak prosazováno částečně nebo úplně na základě své příslušnosti k rase nebo pohlaví.
Osoby, patřící k jakémukoli pohlaví nebo rase se nemusí k představitelům jiných chovat bez ohledu na pohlaví a rasu.
Jedinci nesou jakoukoli odpovědnost za svoje pohlaví a rasu a musí cítit jakoukoli vinu vyplývající z příslušnosti k pohlaví a rase.
Meritokracie (hierarchie společnosti, založená na úsilích a výsledcích) i pracovní etika oceňující poctivou práci je rasistická nebo vytvořená k útlaku jedné rasy rasou jinou.
Záludnost tohoto výnosu spočívá v tom, že všechny jmenované teze, jejichž přednášení a prosazování je od nynějška na státní účet zakázáno, jsou podstatou, jež aspiruje na to, aby se stala oficiální vládnoucí ideologií americké společnosti, tedy pokrokové ideologie s obrovskou šancí se jí v blízké budoucnosti stát.
Tato ideologie už nějaký čas:
dominuje v americkém univerzitním společenství;
převládá v 85 procentech amerických masmédií;
vládne Hollywoodu (připomeňme si rasově-genderové normativy pro snímky, které chtějí dostat „Oskara“, přijaté v minulém měsíci);
přednáší se v podobě „tréninků rozmanitosti a inkluzivnosti“, jež podle poslední dostupných informací využívá 63 % amerických organizací (mimochodem, 15 % organizací v USA má dokonce „systemizované pracovníky, jejichž úkolem je prosazování rozmanitosti a inkluze“).
Této ideologii je už asi 40 let, ale první půli své historie byla považována za radikální a nebyla brána vážně, dokud se na úsvitu nového tisíciletí neukázalo, že byla aplikována v desítkách prestižních amerických univerzit a postupně přechází z postavení „radikálního podivínství“ do pozice „ideje, s níž bude lépe se nepřít“.
Tato ideologie stojí na tezi, že společnost není ve skutečnosti jednotná a není tvořena jednotlivci. To ne, ona sestává ze soupeřících skupin, a jedny skupiny odjakživa utlačují jiné, a s tímto útlakem je nezbytné bojovat, přes obnovu pohlavní, „genderové“, rasové a skupinové spravedlnosti. Obnova těchto spravedlností je, přirozeně, možná jen prostřednictvím skupinové diskriminace představitelů „privilegovaných“ a stejně tak přes skupinové posazování „utlačovaných“.
Vtip je v tom, že v tuto chvíli (za posledních 20 let) jsou v Americe připraveny – a ochotny dozorovat dodržování této ideologie – už dokonce desítky až stovky tisíc expertů.
A nejsou to experti v některé z oblastí reálných znalostí.
Nejsou to experti v kvantové fyzice, vyšší matematice, napoleonských válkách, medievalistice, epidemiologii, obrábění kovů, permských terapsidách, geodézii, nebo organizaci výrobních procesů.
Jsou experty na vyhledávání objevené (nebo jimi spatřené) nespravedlnosti v lidských a sociálních vztazích, a jimi vymyšleného (nebo spatřeného) útlaku.
Nespravedlnost a útlak jsou jejich chlebem a zdrojem existence, předmětem jejich kariéry. A pokud budou státní zákony úplně a zcela zbaveny jakéhokoli oficiálního útlaku, privilegií kterékoli rasy, náboženství a sexuálních orientací (a v USA tomu tak je už řadu let), není to pro tuto obrovskou armádu důvod, aby sama odešla stranou se slovy „splnili jsme svou misi, a jdeme se rekvalifikovat na domovníky“.
Jakákoli struktura má pud k sebezáchově a zvýšení svého vlivu, takže se sama nerozpustí. A tak dojdou k závěru, že nespravedlnost a útlak se neskrývají ve formálních zákonech, ale v lidech samotných a dokonce v samotné rovnosti.
Rovnost už nestačí k vítězství spravedlnosti. Podíváme-li se na lidi ne jako na miliony jedinců, ale jako na představitele nějakých „skupin“, ukáže se, že dětem workoholiků častěji dostává lepšího vzdělání a vykonávají nejrůznější činnosti, zatímco děti alkoholiků častěji obchodují drogami vedle školy a ocitají se v zařízeních pro nezletilé delikventy. Závěr je zřejmý: Workoholismus je represivní a nespravedlivou ideou.
…V podstatě, takto prosťoučce to, co postaru vnímáme jako „americká idea“ nebo „americký sen“, přešlo za našeho života do kategorie zastaralého a represivního světonázoru.
A v posledních pár letech, nebo dokonce měsících a týdnech, tato změna nabyla výraznějšího politického odstínu. Protože dnešní demokraté (ve smyslu Demokratické strany USA) se sociálně opírají právě o množství organizací „utlačovaných skupin“, o armádu politruků-trenérů různorodosti a inkluze, o aktivisty bojovné rovnosti drtící nerovnost obyčejnou. Na druhé straně republikáni, a zvláště Trumpovi příznivci, se opírají o tu někdejší Ameriku, kterou si pamatujeme z filmů někdejšího Hollywoodu, o někdejší „velký americký sen“ s její úctou k tradici a workoholismem.
Trumpův výnos o zákazu „rozkladných společností a koncepcí“ je tedy (upřímně řečeno, opožděný) pokusem vyrazit finanční půdu z pod nohou vojáků nové spravedlnosti.
…A teď o tom, proč bychom se v žádném případě neměli smát tomu, co se děje na druhé straně globu.
Jde o to, že v každém případě je, dle všeho soudě, Trump posledním prezidentem oné, někdejší, „bílé“ nebo „tradiční“ Ameriky. Demografické propočty ukazují, že „Trumpova Amerika“ taje, a „Amerika demokratů“ roste (díky velkému množství dětí v rodinách migrantů, díky samotné migraci, atd.). To znamená, že dokonce i pokud tentokrát Trump vyhraje a bude znovu zvolen prezidentem, tak po něm, s velikou pravděpodobností nastoupí čas jeho protivníků, a bude trvat velmi, velmi dlouho.
Celý vtip je v tom, že tato budoucí Amerika se, mimo jakoukoli pochybnost, ocitne v roli „padajícího světového hegemona“, takže zintenzivní úsilí v agitaci a propagandě ve zbytku světa.
A to také znamená, že všechny výše uvedené ideje „bojové rovnosti“ se stanou předmětem jejího exportu ideologie.
Pokud se vám zdá, že u nás určitě obvinění z „privilegií“ nemohou být uplatněna (nemáme černochy ani potomky otroků), pak je to prostě naivita.
V těchto dnech v jednom z předních amerických univerzitních médií vyšel velký článek jisté výzkumnice rasismu o tom, že v putinovském Rusku je rovněž rasismus: My přece máme Burjaty, a ti jsou asimilováni (ve smyslu, že umějí rusky a dělají kariéru jako všichni ostatní normální občané). Americké hnutí „BLM“, jak výzkumnice doufá, se stane katalyzátorem bitvy proti rasismu v Rusku…
Nás nepochybně obviní. A pokud se u nás nenajdou skupiny, před nimiž se budeme muset kát a platit, tak je vynaleznou. Ruské Rusy budou vinit z útlaku, a ruské Burjaty, že se útlaku poddávají. A pokud jim to dovolíme, zaplaví naši zemi ideovými bojovníky, jejichž profesí bude hledat a objevovat rozmanitosti a štvát všechny proti všem.
Zdroj: RIA Novosti
Překlad: st.hroch 20201015
outsidermedia.cz