Soudce Filip něco důležitého zamlčel.

Právník Koudelka si vzpomněl také na starý Rychetského posměch všem mimo Prahu

06.02.2021 13:26

ROZHOVOR Zdeněk Koudelka, ústavněprávní expert hnutí Trikolóra, byl v minulosti navrhován prezidentem Klausem do Ústavního soudu. Proto je docent ústavního práva a někdejší poslanec ČSSD bezesporu kompetentním komentátorem nálezu Ústavního soudu z tohoto týdne, který podle některých „hodil granát“ do českých voleb. Koudelka k tomu připomněl osobní vazby předsedy ÚS Pavla Rychetského a soudce zpravodaje Jana Filipa.

Soudce Filip něco důležitého zamlčel. Právník Koudelka si vzpomněl také na starý Rychetského posměch všem mimo Prahu

Foto: Hans Štembera

Popisek: Budova Ústavního soudu v Brně

Nálezu Ústavního soudu ve věci volebního zákona je vytýkáno, že přišel v nevhodnou dobu, osm měsíců před volbami, které jsou již vypsané. Je to správné, že se zásadně mění podmínky takto blízko u voleb?

Není to správné. Ústavní soud nechal věc přes tři roky ležet. Návrh na zrušení zákona byl podán 13. 12. 2017. Soud věděl, že volby jsou na podzim 2021. Je selháním Ústavního soudu, že není schopen včas rozhodnout o návrhu na zrušení zákona. Je pokřivením práva, když někomu vyhoví v řádu měsíců a jiní čekají roky. Předseda soudu má dbát, aby byla vyřizována agenda průběžně. Ve věci platu soudců, včetně vlastních, rozhodl Ústavní soud roku 2014 za 13 měsíců a o zdanění církevních restitucí v roce 2019 za čtyři měsíce. Ústavní soud umí rozhodnout rychle, ale jen pro někoho. Zrušení podstatné části volebního zákona několik měsíců před volbami, když soud ve věci tři roky nekonal, je pohrdáním volbami.

Minoritní votum, sepsané čtveřicí přehlasovaných soudců, bylo kritické a mimořádné tím, že popisovalo okolnosti, za jakých k rozhodnutí došlo. Z toho, co vím, není příliš obvyklé, aby se v menšinových stanoviscích takto „pralo špinavé prádlo“?

Čtyři nesouhlasící soudci Ludvík David, Jaroslav Fenyk, Josef Fiala, Radovan Suchánek hodnotí postup Ústavního soudu výstižně slovy: arogance a ponurý obraz o rozhodování Ústavního soudu. Přehlíživý postoj Ústavní soud projevil vůči volbám již roku 2009, kdy zrušil vyhlášené volby za použití teorie materiálního jádra ústavy, z kterého vycházela nacistická právní věda. Chápu kritickou reakci jako pokus upozornit, že ne všichni na Ústavním soudu chtějí rozhodovat úskočně, nechat návrh roky ležet a pak před volbami a v době nouzového stavu narušit přípravu voleb. Volební zákony si zaslouží přijímání po důkladném uvážení, což Ústavní soud znemožnil.

Když si vezmeme to, co se o práci soudce Filipa na tomto judikátu zjistilo – nebylo to podle vás problematické (nález u něj byl „zaparkován“ tři roky, soudce čelil kritice i od svých kolegů a poté následovalo rychlé schvalování, kdy se někteří soudci ani neseznámili s konečným zněním před vyhlášením)? A může takové jednání podpořit spekulace o účelovém načasování jeho nálezu?

Je to vyjevení pravdy, jak se na Ústavním soudu rozhoduje o platnosti zákonů. Pravda je přínosná, i když zjevuje hrozné věci. Soud, na kterém je možné tři roky nechat ležet návrh bez povšimnutí, zatímco jiné věci jsou řešeny v měsících, je špatně řízen. Měl by byt kárně stíhán předseda soudu, protože připustil nedůvodné průtahy a nerovnost v přístupu k řešení návrhů různých účastníků. Ale žádné stíhání mu nehrozí, protože to by musel konstatovat Ústavní soud sám a ruka ruku myje.

Když se podíváme na věcný obsah nálezu, předseda Rychetský o něm mluvil jako o „vědeckém díle“. Co mu říkáte vy? A je podle vás správné, aby byl nález takto vysoce odborný, třeba na úkor srozumitelnosti pro běžnou populaci?

Velkou odbornost a vědeckost v nálezu nevidím. Mnohost slov ještě neznamená novost myšlenky. Nález halí do odborného hávu podstatu věci – Rychetský a Filip jsou zastánci volebního systému, který vede k roztříštěnému parlamentu. V učebnicích ústavního práva a státovědy je volební dělitel, který byl zrušen Ústavním soudem, uváděn v rámci poměrného volebního systému, včetně publikací, jejímž autorem je soudce Jan Filip (např. Základy státovědy, Masarykova univerzita Brno). Dle Ústavního soudu zákon nezajišťoval důslednou poměrnost voleb v malých krajích. Ale i většinové volby v USA, Británii, Francii a jinde jsou demokratické. Pakliže většinový systém je demokratický, jsou demokratické i většinotvorné prvky v poměrném systému.

Volby mají více funkcí. Někteří zdůrazňují funkci zrcadla, kdy je volený sbor věrným obrazem politických nálad voličů, což vede k roztříštěnému parlamentu. Jiní vidí volby jako nástroj tvorby vlády, kdy má volební systém pomáhat vytvořit vládu vítěze voleb. V historii roztříštěný parlament vedl k bankrotu demokracie jako v Německu při nástupu Hitlera k moci.

Kritika směřovala zejména k novele zákona o volbách z roku 2000, která měla jít „proti vývoji“ ústavního práva, které dle soudce Filipa směřuje k poměrnému systému. Vy jste byl v roce 2000 sněmovním zpravodajem tohoto návrhu. Vzpomenete si ještě, jak na vás tento návrh a argumentace předkladatelů působily?

Vzory demokracie jsou USA, Británie a Francie. Ve všech těchto státech jsou parlamenty voleny většinovým systémem. Takže o jakém vývoji to soudce Jan Filip mluví? Myslí tím poměrný systém ve výmarské republice v Německu, která skončila nacismem, nebo poválečné československé Národní shromáždění, které nezabránilo nástupu totality 1948, anebo poměrný systém v poválečné Itálii, která byla proslavena častým střídáním vlád, slabým státem a silnou mafií?

Motivací volební reformy z roku 2000, která však byla založena na jiných prvcích než nyní zrušená část volebního zákona (jiný počet volebních obvodů a jiný volební dělitel), byla snaha, aby vítěz voleb mohl sestavit vládu sám nebo maximálně s jednou menší politickou stranou. Cílem bylo vytvořit ideově profilované a stabilní vlády, které nebudou založeny na přetahování poslanců z jiných stran a na koaličních obchodech, což lze chápat i jako určitou formu politické korupce. Ústavní soud dal přednost širokým, slabým a vnitřně rozhádaným vládám a této politické korupci.

Soudce Filip se velmi přimlouval za co nejvíce poměrný volební systém do Poslanecké sněmovny, dovozoval to z historie i z projevu vůle ústavodárce v roce 1992. Ztotožňujete se s jeho argumentací?

Soudce Filip zamlčel, že je autorem poměrného volebního systému do československého Federálního shromáždění a České národní rady z roku 1990, který se užíval až do roku 1998. Možná jej mrzí, že jeho volební dítě bylo zákonodárci opuštěno a nyní jej chce přes Ústavní soud oživit. Poměrný volební systém není žádným ústavním ideálem. Důležitá je svoboda voleb. Ústavní soud nutí k přijetí volebního zákona vedoucího k větší roztříštěnosti Poslanecké sněmovny. Vítěz voleb bude mít malou většinu poslanců a bude nucen uzavírat obchody vedoucí k širokým vládním koalicím.

CELÝ NÁLEZ SI PŘEČTĚTE ZDE

Poměrně ostře bylo soudcem Filipem hodnoceno zavedení přepočtu hlasů na mandáty, které bylo reakcí na nález Ústavního soudu z roku 2001, hovořil dokonce o obejití tohoto nálezu a jeho vývodů. Myslíte si, že nyní zrušený přepočtový model zachovával poměrný systém?

Ústavní soud zrušil pro volby do Poslanecké sněmovny volebního dělitele d´Hondt, protože podle něj v rámci 14 volebních krajů nezajišťuje dostatečně poměrnost voleb v malých volebních krajích. Tento volební dělitel a 14 volebních krajů, to bylo zavedeno zákonem č. 37/2002 Sb. Zákon byl přijat na návrh vlády. Gestory zpracování zákona ve vládě byl ministr vnitra Stanislav Gross a místopředseda vlády Pavel Rychetský, který jako předseda Legislativní rady vlády posuzoval i návrhy, které nepředložil radě jako celku. Poslanecká sněmovna zákon schválila 13. prosince 2001, když 151 poslanců bylo pro a 9 proti (KSČM). Senát zákon schválil 17. ledna 2002, kdy bylo pro 52 senátorů, proti 8. Pro zákon hlasoval senátor a dnes předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský i lidovečtí poslanci Miroslav Kalousek, Jan Kasal a senátor Petr Pithart. Zákon podepsal velmi rychle během 3 dnů prezident Václav Havel.

Volební dělitel d´Hondt i zavedení 14 volebních krajů byly součástí vládního návrhu a nebylo doplněno v Parlamentu „působením poslanců“. V Poslanecké sněmovně se proti návrhu vyslovila jen Komunistická strana Čech a Moravy, ale nikoliv kvůli počtu volebních krajů či volebnímu děliteli. Uvedené změny měly širokou podporu levice, pravice, malých i velkých stran. Rozdělení státu do 14 volebních krajů bylo přirozené napojení na samosprávné kraje, v kterých působí krajské organizace politických stran. Volební dělitel d´Hondt byl rovněž široce akceptován, proto byl zaveden v komunálních volbách, kdy pro zákon znovu hlasovaly všechny strany včetně malých, proti byl jen jeden poslanec. Přitom i v komunálních volbách se volební dělitel d´Hondt užívá v malých volebních obvodech, když množství obcí má jen 5-10 členů zastupitelstva.

Miroslav Kalousek, Jan Kasal a Petr Pithart zapomněli, že pro rozdělení státu na 14 volebních krajů, včetně malých krajů, kde se projevuje většinotvorný efekt, a zavedení volebního dělitele d´Hondt hlasovali. Pavel Rychetský s funkcí změnil názory.

Souhlasíte s tím, že Ústavní soud zrušil aditivní klauzule pro koalice a paragrafy o přepočtu hlasů na mandáty?

Ústavní soud zvýhodnil volební koalice za cenu porušení rovnosti ve volební soutěži. Dosud musela strana získat pro vstup do Poslanecké sněmovny nejméně 5 % hlasů, ať kandidovala sama či v koalici. Nově samostatně kandidující strany budou muset laťku 5 % přeskočit a jiné ji v koalici podlezou. O sčítání uzavírací klauzule u koalic již Ústavní soud rozhodoval v lednu 2001 a shledal ji za ústavní. V soudních řízeních platí zásada překážky věci rozhodnuté – soud nesmí rozhodovat ve věci, v které již jednou rozhodl. Touha současného Ústavního soudu zvýhodnit politické koalice byla tak velká, že užil protiprávní postup a rozhodl znovu ve věci již rozhodnuté.

Rozhořela se debata, zda ono „zvýhodnění velkých stran“, které senátoři STAN namítali, je více způsobeno metodou přepočtu hlasů, nebo rozdělením na volební kraje, které mají rozdílný počet obyvatel (nejmenší Karlovarský necelých 300 tisíc, ty největší k 1,5 milionu). Co byla důležitější příčina tohoto zkreslení?

Většinotvorným prvkem jsou více malé volební obvody než volební dělitel. Dovedeno do extrému, každý poměrný systém bude mít stejný výsledek jako relativní většinový systém, bude-li se volit ve volebním obvodu jeden poslanec. Je to případ Španělska, které má poměrný volební systém, ale jeho africké exklávy Melilla a Ceuta volí jednoho poslance.

Mělo by se podle vás sáhnout i ke změně úpravy volebních obvodů? Ústavní soud to sice nepřikázal, ale v nálezu poměrně jasně naznačoval, že jeho srdci by byl nejbližší jeden celostátní volební obvod…

Jeden celostátní obvod je razantní posílení centralismu, kdy se o kandidátkách bude rozhodovat v pražských stranických sekretariátech. Je to Rychetského idea. Pamatuji si, když jsem byl jako mladý právník účasten jednání ústřední pražské právní komise sociální demokracie, kde Pavel Rychetský pohrdavě mluvil o tom, že kraje si stavějí vlastní kandidáty a nechtějí akceptovat stranickou centrálou doporučené. Zřejmě nepředpokládal, že by v ústřední právní komisi byl někdo mimo Prahu, natož z Moravy. S jeho snahou po oligarchizaci moci v Praze jsem se pak střetl ještě v boji o sídlo Nejvyššího správního soudu, naštěstí vyhrálo Brno. Stát vytvářejí občané v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, a tak lze vytvořit volební obvody na základě Čech, Moravy a Slezska.

Jak myslíte, že se celá záležitost bude nadále vyvíjet?

Do budoucna je správné změnit Ústavu, aby netrvala na poměrném volebním systému do Poslanecké sněmovny. Pokud neposílíme většinové prvky, bude roztříštěná Poslanecká sněmovna a zpravidla slabá koaliční vláda. Neuděláme-li něco s volebním systémem, nedivme se, jak politika vypadá. Za dnešního volebního systému jinak vypadat nemůže.

Parlamentní listy