Autoři čínské publikace Sohu
vysvětlili, proč Vladimir Putin přerušil vztahy se
Západem.
„PolitRossija“ představuje exkluzivní
překlad publikace.
„V očích vnějšího světa je Putin vůdce, který se odvážil čelit západním zemím. A nebojí se ani amerických sankcí, zato je připraven znovu ukázat obraz ruského státu,“- píší novináři Podnebeské říše.
Autoři čínského vydání objasňují: konfrontace se západními státy nebyla vždy a zpočátku, když se Putin stal prezidentem, měl v úmyslu pokračovat v krocích Borise Jelcina ve sbližování se Spojenými státy a Evropou.
V té době, po rozpadu SSSR, se věřilo, že pouze ve spolupráci se západními státy se Rusko může stát rozvinutou a úspěšnou zemí.
Tak začaly «sladké líbánky» ve vztazích mezi Ruskem a Západem.
Dva roky po nástupu k moci začal Putin často podnikat cesty na západ a dokonce se spřátelil se západními vůdci, jako je americký prezident George W. Bush, britský premiér Tony Blair, francouzský prezident Jacques Chirac,“ připomínají autoři Sohu.
Tehdy Bush Jr. řekl o Putinovi, že je to čestný a důvěryhodný muž. A Tony Blair řekl, že Západ Rusko s radostí přijme a Velká Británie mu pomůže rychle obnovit jeho ekonomiku. Britský premiér dokonce ujistil, že největší ropné společnosti jeho země budou investovat v Ruské federaci. V Německu byla na stole otázka vstupu Ruska do NATO. V té době vnější svět věřil, že Rusko se v budoucnu stane druhou největší zemí NATO a odsune Turecko na třetí místo.
„Ale další kroky Západu vyvolaly u Putina pochybnosti,“ konstatují čínští analytici.
Vysvětlili, co přesně způsobilo, že se Putin po několika letech zdánlivě dobrých vztahů, rozhodně „rozešel“ se Západem.
První signální „zvonky“ zazněly v roce 2002, kdy se členy NATO stalo sedm zemí východní Evropy a také tři pobaltské země.
„Poté NATO nasadilo v těchto východoevropských zemích těžké zbraně,“ připomínají čínští odborníci.
To bylo v rozporu se slibem, který
USA daly ještě Michailovi Gorbačovi v roce 1990:
nerozšiřovat
NATO do východní Evropy.
Dohoda však měla ústní formu a Washington se od tohoto slibu distancoval.
Ale pro Putina to bylo varování, že Západu nelze slepě důvěřovat.
„Koneckonců, Rusko je země – dědic Sovětského svazu, a není těžké pochopit, jaký je skutečný účel akcí NATO,“ píší autoři Sohu.
V roce 2003 pak došlo k další události, která podkopala důvěru Ruska v západní země: válka v Iráku.
„Válka v Iráku je ve skutečnosti součástí americké „dolarové války“. Pokud někdo na světě poruší zájmy amerického dolaru, Spojené státy jsou připraveny na konfrontaci. Přičemž jednají jak tajně a skrytě, s pomocí organizování „barevných revolucí“, podpory opozice a šíření různých nepotvrzených zvěstí, až po vstup do přímého ozbrojeného konfliktu,“ uvádí Číňané.
Irák byl „mladším bratrem“ Sovětského svazu a tváří v tvář agresi USA se Saddám Husajn obrátil o pomoc k Rusku. Ale Moskva v té době neměla sílu vzdorovat Spojeným státům a Rusko řešilo, že jelikož Irák byl již v centru pozornosti Washingtonu, nikdo mu nemůže pomoci.
Později toho Ruská federace litovala, protože USA poté, co ukončily „práci“ s Irákem, nastínily další cíl – Sýrii a poté Írán.
A od té doby, jak zdůrazňují čínští odborníci, byla otázka Blízkého východu pro Ruskou federaci znepokojující. Protože nastala doba kdy se USA snažily plně převzít kontrolu nad veškerou ropou v regionu.
„USA vedly „dolarovou válku“ v Iráku, ale skutečným cílem Washingtonu, který Putin pochopil, bylo Rusko.
Ve skutečnosti, z hlediska Západu, Rusko mělo být potlačeno, aby nemělo možnost rozšířit svůj vliv a nakonec se proměnit v nový SSSR,“ píše se ve článku Sohu.
Situace tedy v očích Západu vypadá takto:
Pokud Rusko nebude rozděleno, v budoucnu znovu zesílí. To vysvětluje podporu, kterou USA poskytly čečenským separatistům. Tehdy ve Washingtonu doufali, že pokud Čečensko získá nezávislost, vyvolá to řetězovou reakci a „svobodu“ budou chtít také další regiony Ruské federace.
Nadarmo se neříká: rozděl a panuj.
To je přesně to, co Spojené státy zamýšlely udělat, a Putin to pochopil.
Když plán s Čečenskem selhal,
přešly Spojené státy na jinou strategii:
rozhodly se
oslabit Rusko přiblížením se k jeho hranicím.
V roce 2003 začala ve středoasijském Kyrgyzstánu „barevná revoluce“, později podobným osudem byla „poctěna“ Gruzie a poté i Ukrajina.
„To vše bylo iniciováno Spojenými státy,“ bez stínu pochybností říkají čínští odborníci.
Věří, že v této době Putin konečně uviděl skutečnou povahu Západu a pochopil, že USA a jejich partnerům nelze věřit.
„Několik let přátelství, několik let konfrontace – a proběhla důležitá etapa přechodu Putina od uvědomění si… k činu. Putin chápe, že pokud nezmění svou strategii, bude Rusko skutečně v nebezpečné situaci,“ uvádí materiál Sohu.
A nyní má země novou taktiku: neomlouvat se Západu a pokračovat v pevné politice. Navzdory ekonomickým obtížím je Rusko velmi silné.
Díky sovětským vzdělávacím základům je Rusko zabezpečeno velkým množstvím talentů v základních disciplínách. Přičemž silná ekonomika, jako například ve Spojených státech, neznamená silnou vědeckou základnu. Proto je Moskva schopna pevně se postavit Západu.
Ano, původně chtěl Putin změnit Rusko v souladu se Západem. Ale o několik let později se prezident Ruské federace otočil a řekl Západu: …. „Bye!“,
shrnují čínští analytici.
pokec24.cz