Slova Václava IV., krále českého, znějí staletími

„…pročež cizinci dáti v lásce přednost před domácím jest řádné lásky zvrácení, ježto pravá láska vždy počíná u sebe sama a následovně se na potomstvo podle příbuzenství převádí. Poněvadž tento rod německý, naprosto žádného práva obyvatelského v království Českém nemající, v rozličných obecného učení pražského záležitostech, jak nás toho věrohodná zpráva došla, osobil k sobě k užívání tři hlasy, a na národ český, téhož království pravý dědic, toliko jediný hlas má a jeho užívá, my pak za nepravé a velmi neslušné pokládajíce, aby cizinci a přistěho­valci v hojnosti požívali vyzískaného statku obyvatel domácích, kteří po právu naň nárok mají, tito pak se cítili i býti tíženi nevýhodou jeho nedostatku, přikazujeme vám tímto našim listem mocně a přísně, chtíce naprosto tak míti, abyste spatříce jej, ihned bez všelikého odmlouvání a vzdoru národ český ve všech radách, soudech, zkouškách, volbách a jakýchkoliv jiných jednáních a řízeních university svrchu řečené na způsob zřízení, které má národ francouzský na obecném učení pařížském a jehož ostatní národové v Lombardii a v Itálii užívají, ke třem hlasům na každý způsob připustili, nechajíce jej odnynějška navždy výsady těchto hlasů užívati a jí se těšiti. Jinak činiti nechtějte, ač chcete-li se vystříhati našeho nejtěžšího hněvu.“ (Výňatek z Dekretu kutnohorského)

Václav IV,český král 1378-1419; římský král 1378-1400