Slováci, Bratři!
Zatímco Vaše paní prezidentka Zuzana Čaputová na zasedání prezidentů V4 mluví o tom, že „pre Slovensko je strategicky dôležité zotrvať v centre európskej integrácie. Preto sme za to, aby ďalšie kroky zoskupenia V4 pokračovali proeurópskym smerom a aby sme spoločne zostali konštruktívnym hlasom“. A dále dodává: „Nech za nás hovorí jednotný hlas tam, kde zhodu máme, ale tam, kde sa líšime, hovorme sami za seba“.
Otázkou nyní je, kdo bude za Slovensko mluvit, když v EU, jejích orgánech a institucích, se zvedá vichřice záští proti dekretům prezidenta republiky. Ústí již i do konkrétních představ. Páni z EU pojedou na Slovensko a tam budou usilovat, aby NR SR odvolala své rozhodnutí o nezrušitelnosti tzv. Benešových dekretů.
Na Slovensko jistě informace o spanilé jízdě europapalášů již pronikla. Ptám se tedy, zda Slovensko již proti uvedenému úmyslu v Bruselu protestovalo nebo chce zachovávat bobříka mlčení? Co dělají v tomto případě slovenské vládní a opoziční strany? Co dělají politické strany a spolky, které se považují za vlastenecké? Co dělají slovenští vlastenci? Nyní je čas mluvit, čas protestovat, ne mlčet!
Ale je tady i další problém, o kterém žádný slovenský hlas, alespoň pokud víme, si nedovolil informovat o tom, že řada českých vlastenců vyzvedla s velkou vážností a rozhodností otázku německých reparací. Někoho na Slovensku, vzhledem k malé informovanosti o tomto problému, může třeba i napadnout, že je to záležitost Čechů, na níž Slovákům nezáleží. Ale opak je pravdou, bratři Slováci.
Nejen české spolky, jednotlivci, ale i politické strany vyzvedly povinnost Německa zaplatit nám, ČR, která je nástupnickým státem dřívějšího společného státu Čechů a Slováků, reparace. Zatím neuspěly. Pokoušíme se o to nyní i my. Poslali jsme petici „Požadujeme reparace, narovnání vztahů s Německem a referendum“ předsedovi vlády ČR, ing. A. Babišovi. Nyní probíhá písemná výměna názorů mezi námi a Úřadem vlády ČR a současně i Ministerstvem zahraničních věcí ČR.
Co jsme udělali již na počátku? Do diskuse jsme přispěli zdůrazněním skutečnosti, že reparace se týkají i Slovenské republiky, která v průběhu druhé světové války, mimo velkých ztrát na lidských životech, utrpěla značné válečné škody. Vzhledem k tomu, že jsme byli ve společném státu v době, kdy povinnost Německa zaplatit nám reparace byla Pařížskou reparační smlouvou stanovena, přísluší určitý díl z reparací i SR.
Informovaní lidí vědí, že Polsko i Řecko reparace na Německu též vymáhají. Rozhovory proběhly na diplomatické úrovni. Výsledek? Němci nechtějí platit. Ale to je jen začátek dalšího úsilí uvedených států. K ním bychom se měli připojit i my, Češi a Slováci. Co o tom Slováci vědí? Co pro to dělají? Pokud víme, tak velmi málo. Budete-li, bratří Slováci, jen mlčet, vaše podpora pro náš reparační zápas bude velmi chybět. Budeme citelně slabší. Jakmile se neozvete ani v případě dekretů prezidenta republiky, čeká vás, stejně jako nás, pohroma. Hodně ztratíme a nic nezískáme. Můžeme se tak společně promlčet až ke ztrátě reparací i dalších hodnot, které naše státy drží, v souladu s Pařížskou reparační dohodou. Až probendíme i dekrety prezidenta republiky, budeme platit další stamiliardy korun.
Tak co, bratři Slováci? Budeme spolu v uvedených záležitostech držet nebo lhostejně vyčkáme až násilná pohroma na nás dorazí, způsobí nám obrovské materiální škody a nadto ohrozí naši i vaši státnost?
My, petičníci, vám nabízíme spolupráci. Co vám brání vytvořit podobnou petici a usilovat o reparace, co brání vašemu boji na obranu dekretů? Nevíme nic o takových překážkách. Vzhledem k tomu, co se na nás řítí, nemáme moc času, nelze jen přešlapovat na místě. Pokud tak přesto učiníme, vážně ohrozíme i český a slovenský národ, z dědictví našich předků toho málo zbude.
Alternativou této katastrofy je společná aktivita Čechů a Slováků v obou uvedených směrech. Získat reparace od Německa, ochránit dekrety prezidenta republiky je našim společným úkolem. Nechť se nám dílo podaří!
Dr. O. Tuleškov