Slavné vítězství na Karlově mostě…

Na to slavné vítězství nelze zapomenout. Zastínilo i vítězství obránců Prahy nad Švédy roku 1648. Možná že vznikne i oslavná písnička, či panorama o tom velkém vítězství nad koronavirem. Letos v červnu na Karlově mostě se tančilo, stoly se pod bohatou hostinou jen prohýbaly. Opozice jásala, to vše na dohled od Pražského hradu. Ty fotografie obletěly celou republiku a snad i celou Evropu. Opozice vzkazovala premiérovi, prezidentovi, vládě i veřejnosti : „Pandemie byla u nás poražena ! Zahoďte ty roušky ! Tancujte, jásejte ! “ Bylo to velké vítězství. V té době Evropa bojovala s pandemií, ale u nás se tančilo….

Uplynuly pouhé dva měsíce. Pandemie nespala, nebyla poražena jak nám vzkazovala opozice, bylo tomu právě naopak. Z obrazovek se na nás valí jedna negativní zpráva za druhou. Současná situace připomíná válečný stav. Čísla padlých i raněných denně rostou. Nemocnice praskají ve švech. Začíná se projevovat nedostatek lékařů, zdravotního personálu i lůžek. Budují se polní nemocnice. Jsou zavřené školy, muzea, sportoviště, nehrají divadla, kina, … všude vidíme roušky, na stolcích desinfekce. Ptáme se, jak bude zítra, pozítří, za měsíc ? Opozice zase hýří svou chytrostí, vláda prý zaspala. Na tu hostinu už nejspíše zapomněli. My občané ale ne !

V těchto dnech úzkosti čekáme na slova povzbuzení, pohlazení, na naději v lepší dny. Na obrazovce vidíme prázdné ulice, všude kolem roušky, ve školách vystrašené učitelky, v nemocnicích přetížené lékaře, …. Děti místo školních lavic, jsou doma u PC. Aby toho nebylo málo, přišly povodně a k tomu ještě válečné hrůzy z arménské enklávy Náhorního Karabachu. Ne každý se s tím stavem vyrovnává. V těchto dnech myslím na ty naše starší spoluobčany uzavřené v Domovech seniorů. Ale i na ty ostatní bez možností komunikace se svými blízkými.

Místo projevů soudržnosti, jednoty nenávistí obalení opoziční politici, rozsévají mezi nás nedůvěru, strach… Každý krok vlády je jimi zpochybňován, jsou organizována protivládní tažení. V letním období také zlehčovali situaci, připomínám jim tu červnovou provokaci s uspořádanou hostinou na Karlově mostě za účasti předních opozičních politiků, umělců. Slavili provokativně konec pandemie pod heslem : „V Praze je blaze “. U prostřených stolů se sešli nespokojenci, jako je senátorka Němcová, politik Jiří Pospíšil, umělci Klus, Geislerová, stále stejná jména … Dnes ti stejní opět kritizují vládu, veřejnost je často v rozpacích, komu věřit ?

Místo prostřených stolů na Karlově mostě dnes vidíme reportéry s mikrofonem před kolabující nemocnicí, vidíme je u uzavřeného divadla, stojí před zavřenou restaurací, před zoologickou zahradou. V těchto dnech je vidíme v holinkách uprostřed rozvodněné řeky, Místo optimismu a naděje v lepší dny, z televize se valí spíše strach.

Karlův most osiřel, písničkáři i herci se schovali, opozice netančí, ale svá moudra dál rozdává ….

Přemysl Votava

(Národní socialisté)