Uslyšíme také my, Češi, že státník spřátelené mocnosti vyjádří podobnými slovy podporu naší svrchovanosti a územní celistvosti? Byl by to pro nás velký úspěch. V současném pnutí ve střední Evropě, kde Německo zesiluje svou moc a vliv, by bylo dobré, kdyby tato slova na naši adresu pronesl představitel některé z velmocí.

Ale to je problém. Naše opozice, zvláště TOP 09, KDU, STAN i ODS, neúnavně pracují zřejmě na tom, aby naše vztahy k Rusku a k Číně byly co nejhorší. Tato destruktivní činnost se jim ku podivu celkem daří. Naše vztahy k těmto mocnostem, bez ohledu na přání a snažení jiných českých politiků, se stále zhoršují. Těžko můžeme počítat s tím, že by v dohledné době se nějak kvalitativně změnily. Takže zbývá ještě Amerika. Její současná politika viditelného zmenšení zájmu na evropském dění, nám může těžko poskytnout potřebné záruky. My je však potřebujeme. Náš německý soused, do jehož jha nás vrhala politika již Nečasova, Sobotky, má náruč otevřenou, pokud nás obejme, můžeme vypustit i svou českou duši.

Máme historické zkušenosti s Německem. Nejsou dobré. Podíváme–li se na dnešní Lužické Srby, jak bojují o svou národní existenci, máme nepříjemné pocity. Lužičané jsou pro nás varováním. Proto by bylo dobré, kdyby představitel jakékoliv mocnosti vyjádřil podporu naší svrchovanosti a územní celistvosti.

Moc bychom to potřebovali. Vždyť někteří naši němečtí sousedé, mluvíme o nich jako o landsmanech, se již cítí být dalším státotvorným národem v Českých zemích a rádi by s námi vytvořili česko–německou federaci. Pan Posselt mluví o tom, že to co bylo před 100 lety rozděleno, musí zase srůst. Tzv. sudetoněmecká mládež na sjezdech "sudetoněmeckého landsmanšaftu" mluví o tom, že má dvě vlasti, které jí náleží. Jsou zde i další věci, které vzbuzují naše obavy. Kdy a kdo řekne slova o podpoře naši svrchovanost a územní celistvosti, která bychom v současnosti tak nutně potřebovali slyšet?