Na konci roku 2018 jsem psal článek Trumpův první státnický čin v úřadě. Článek stojí za čtení právě dnes. Tehdy Trump oznámil, že jako nejvyšší velitel ozbrojených sil nařídil stažení vojsk ze Sýrie v rámci další „Mission accomplished“ proti Islámskému státu. Mezitím utekly dva roky a z ukončené mise se stala normální okupační armáda, která si držela teroristy jako paramilitaristickou zálohu a Kurdům dovolila loupit na území, které jim historicky nikdy nepatřilo. Prezident Trump nechal Pentagon řádit dva roky jako černou ruku, pak opět práskl do stolu a splnil, co slíbil, tedy zahájil stažení okupačních vojsk ze Sýrie. Američané zde byli nelegálně celou dobu, protože legální Asadova vláda je nikdy oficiálně nepozvala k misi proti islamistům. Doba je nyní natolik zmatená a střelená, že všichni nadávají na Trumpa, že „zradil Kurdy“. Přitom prezident USA udělal jen to, co slíbil, a navíc se vyhnul druhému Vietnamu a Afghánistánu.

Proto je v současné situaci třeba jasně oddělit dvě věci. Ofenzívu Turků a částečné stažení vojsk USA. Rusové to pochopili jako obvykle naprosto bezvadně a zásadně, stejně jako USA, tlačí na Erdogana, že musí skončit s okupací Sýrie. Mám z toho radost. Poprvé po dlouhé době došlo k diplomatické koordinaci mezi USA a Ruskem v klíčové části světa, kde běží války jako na běžícím pásu. To je samozřejmě proti srsti vojensko–průmyslovému komplexu napojenému na jedno promile fašistických oligarchů a jejich loutkám ve státní byrokracii (tzv. Deep state). Proto ten řev proti Trumpovi také u našich jinak zcela loajálních proamerických presstitutů. EU je pochopitelně pitomá jako diplomatické troky, protože dopadla stejně bídně jako Kurdové. EU se Spojenými státy podporuje teroristy, které dnes už prakticky porazila koalice Asada s Rusy, Hizballáhem a Íránem. EU poté podporovala americké základny na území pseudo–Kurdistánu a tím de facto schvalovala loupení Kurdů na územích obsazených žoldnéřskou armádou kurdských bojůvek, hrdě nazvaných „Syrské demokratické síly“ (SDF). Tito demokraté nakonec začali v okolí Rakky věznit místní kmenovou opozici v koncentračních táborech a násilím verbovali mladé Syřany do jejich proamerické okupační armády. Je jen logické, že Kurdové v SDF jsou napadeni ze dvou stran, protože k turecké ofenzívě dělané státní armádou jako členem NATO a jejich žoldnéřským svazem zvaným Syrian National Army se přidaly i kmenové svazy na Kurdy okupovaných územích. Jestli vás zajímá, jak se v Sýrii dělá ta či ona „demokracie“ tak se podívejte, jak to látají Turci.

Každá z těchto žoldnéřských a teroristických skupin loupí a vraždí zcela samostatně. Ale nouze, Rusové a Asad naučili teroristy housti, takže utíkají pod turecká ochranná křídla do Idlíbu. Turci podporují v Idlíbu partu asi osmi tisíc teroristů z různých odnoží Islámského státu a zásobují je našimi zbraněmi z NATO. A to, co chybí, zejména spojovací technika a drony proti ruské základně Hmejním, to dodá Izrael. Neoficiální zprávy tvrdí, že za NATO tuto dronovou koordinaci útoků řídí specialisté z Belgie usazení na teroristy ovládaných územích kolem Hamá. Jak jsem už několikrát psal, zejména malé státy v NATO jsou výborné k tomu, aby dělaly svinstvo a provokace, které si na sebe z různých důvodů nemohou vzít velké státy sdružené v tomto vojenském paktu.

Žlutá je současný „Kurdistán“ okupovaný proamerickými silami SDF. Jak sami vidíte, Kurdové si vzali skutečně velké sousto a teď se jím začali dusit. Turci chtějí vytvořit nárazníkovou zónu do hloubky asi 150 km na území Sýrie, aby eliminovali hrozbu Kurdského státu. CIA zradila Kurdy jako obvykle, protože ti se také jako obvykle nechali zradit. A to jen proto, aby jako malí loupežníci vykradli místním nekurdským vesnicím, co mohli, zejména syrskou ropu za Eufratem. A tu stejně prodávali načerno Turkům, takže se zase až tak moc nezměnilo.

Místní kmeny složené hlavně z asyrských křesťanů a alavitů nenávidí kurdskou okupační SDF stejně jako Turky a začaly proti nim bojovat už před několika měsíci. Po stažení amerických protektorátních jednotek se to jen urychlilo. A po tureckém nájezdu přijde konec Kurdského státu pod velením CIA, jako skončil Islámský stát pod vahábisty. Nyní je jasné, že v dalším kole konečně kurdští marxisté opět vypráskají z vojenského vedení americké zrádce placené CIA a spojí se s Asadem. Komu to připadá divné, tomu je třeba připomenout, že tito Kurdové na život a na smrt bojovali proti teroristům v Aleppu, které podporovalo EU, USA a Izrael. Jejich základní spojenec a soused byla Asadem držená část města. Aleppo je dnes osvobozeno od teroristů a jeho obyvatelé se vrátili domů. Tato skupina Kurdů může a bude bez problémů jednat s Asadem. A jen zrada jiných CIA–Kurdů zabránila této skupině Kurdů v tom, aby Asadova a potažmo ruská vojska obsadila části skutečného Kurdistánu kolem Manbídže dříve, než tam vpadli Turci. V této napjaté situaci ale EU nemůže jednat s Turky z pozice síly, protože je zkompromitované a zcela vydíratelné minulou a současnou politikou vedenou v Sýrii. Erdogan jim řekl, že ten 1,5 milionu uprchlíků vzniklých mimo jiné i proteroristickou politikou EU a rozvrácením Sýrie jednoduše pošle do Evropy. A výpalné v řádu miliard eur, které mu z našich daní platíme na udržování uprchlických táborů, si Erdogan pochopitelně nechá jako malé spropitné. EU provádí v Sýrii tak šílenou politiku, že to ani vlastním Evropanům nemůže říci nahlas.

Nakonec se podívejme na ruskou politiku v Sýrii, kterou nelze než obdivovat. Začněme jinde a to proxyválkou v Čečensku, kterou platila Saúdská Arábie a podporovalo USA a EU. Podívejte se na úplně vybombardované Grozné v roce 2000 a dnes, viz toto letecké video. Rusové všechno postavili od základů, smířili se i s odbojnými kmeny bývalých islamistů a dnes s nimi jednají dokonce i jejich bývalí velitelé. Kadyrov přešel za druhé války na stranu Putina a dokonce i vahábitský vůdce Hoca Ahmed Nuhajev, oficiálně stále ještě na seznamu válečných zločinců, dnes v klidu jedná v Moskvě o vytvoření šíitské aliance. A o tu zásadně jde na Blízkém východě. Imperialistické velmoci Západu v 19. století nechaly sunnity s ropou na pokoji pod prozápadní dynastií Saúdů. Ale šíitské državy rozdrobily na malé kolonie, což jsou dnešní blízkovýchodní státy. Dnes se hraje o náboženské sjednocení šíitů, což je noční můra Izraele a USA. Nábožensko–politická mapa Blízkého východu dnes vypadá takto.

Putin tento týden v rozhovoru pro TV jasně řekl, že Rusové nekopou na Blízkém východě pouze za jeden stát a nikdy to nehodlají dělat. Jejich cílem je mír v tomto území, protože zde potřebují mít klid. Smíření šiítů a sunnitů tak, aby spolu nevedli vražedné války, to by byla výhra století. Znamenalo by to ukončit staletou válku těchto dvou větví islámu. Írán a Irák proto velmi pečlivě sledují všechny kroky Rusů na Blízkém východě. Po americké anarchii sem přichází se zbraněmi někdo, kdo ví, že po vyhrané válce musí přijít diplomacie. A ne obvyklé drancování ropy a strategických území, aby NATO zaplatilo z koloniálního výpalného nové zbraně.

Zdá se, že po prohrané válce v Jemenu začíná přicházet k rozumu i Saúdská Arábie. Prince Mohameda bin Salmána se zatím opozičním silám nepodařilo zavraždit, ale pilně se na tom pracuje. Zejména poslední pokus o atentát provedený přímo na královský palác v Rijádu jej donutil krapet konstruktivně přemýšlet. Mezitím sice MBS nechal zavraždit mimo rozřezaného novináře také pár opozičních představitelů a šéfa osobní stráže, který byl věrný králi Salmánovi. Pak ovšem přišel útok jemenskými drony na hlavní ropná pole, který vůbec nezachytily americké miliardové Patrioty, po němž vyděšený MBS nabídl Rusům jako politický úplatek miliardovou investici na domácích ropných polích. Je to chytré, protože Rusové si své investice umí pohlídat, viz Venezuela nebo Irák. A základna Hmejmín se po prvním zdařilém útoku drony už nikdy více nedala nachytat a těchto malých potvor s výbušninami už rozstřílela asi dvě stovky. Takže Rusové budou těžit saúdskou ropu hned vedle Američany kontrolované saúdské firmy Aramco. A mezitím pochopitelně dostali Rusové kontrakty v Iráku, Íránu a Sýrii. Politika na Blízkém východě se dělá přes ropu, ale Rusové míří mnohem dál.