V poslední době se objevuje velké množství knih, esejí a článků, které se snaží vysvětlit hluboký rozkol západní společnosti zejména v Americe, kde kulturní válka probíhá s nevídanou zuřivostí. Výrazně to ukázaly poslední prezidentské volby. Voliči obou všeobecně neoblíbených kandidátů, Trumpa či Clintonové hlasovali především z nenávisti k tomu druhému.

„Nikdy v dějinách nestáli proti sobě tak nenávidění kandidáti“ (Ben Shapiro). A co hůř, mnozí voliči obou táborů „pociťují tíseň a frustraci“, mají–li hovořit s politickým oponentem. Podle průzkumu Pew Research se to hlavně týká demokratů (47 procent) a podstatně méně republikánů (13 procent), kteří ovšem vyhráli. Ve společnosti mizí důvěra v demokracii a instituce (školy, banky, církve, média, zdravotnictví nebo Kongres), sousedé se přestávají navštěvovat. Šíří se spiklenecké teorie, vypjaté subjektivní názory, pocity nahrazují fakta.

Komentátoři nabízejí různá vysvětlení, ale většinou jen popisují některé jevy. Nick Cohen z Británie upozorňuje, že se dnes politický názor odpůrce považuje za doklad osobní špatnosti a zkaženosti: „Kdyby byli oponenti poctiví, museli by přece se mnou souhlasit.“ Extrémní pravice i levice holdují spikleneckým teoriím a zamořují veřejný prostor. Obě strany mají svou verzi. Elita se spikla proti lidem a brexitu, lid se nechal oblbnout demagogií a sliby nacionalistů.

Mnozí vidí příčinu politického a sociálního rozvratu v ekonomické nerovnosti a propastném rozdílu v příjmech způsobeném globální ekonomikou, jestliže jedno procento občanů vlastní kapitál odpovídající majetku všech ostatních. Poukazují na odlišnou životní úroveň tzv. „bílých a modrých límečků“. Je jistě pravda, že jedno procento nejbohatších vydělalo na globalizaci tak jako Amazon nebo Google a přesun výroby do chudých zemí nějakou manuální práci zlikvidoval, ale nezaměstnanost v USA čítá pouhá 4 procenta a poměrné rozvrstvení příjmů se nijak zásadně od 70. let nezměnilo. Ani světová hospodářská krize 1929) nerozdělila Američany tak jako dnes a ekonomika od úvěrové krize už deset let roste. Cyklické výkyvy nikdy nezastavily dlouhodobý růst příjmů všech vrstev společnosti. Rozkol společnosti nezpůsobily peněženky.

Jonah Goldberg v „Sebevraždě Západu“ považuje osvícenství čili víru v rozum, vědu a pokrok za nepřirozené a tvrdí, že se ozývají potlačené kmenové pudy. To ovšem také nic nevysvětluje. Jestliže se lidské přirozenosti protiví liberalismus, kapitalismus, humanismus a věda, co způsobilo rozkvět liberální civilizace? A co je ještě závažnější, neříká, jaké mocné síly ji dnes usilují zničit a proč se neobjevily během posledních dvou století?

Někteří obviňují sociální sítě, anonymní nenávistné výpady, bubliny stejně smýšlejících, nedostatek fyzického kontaktu s oponenty, ale výzkum Stanfordu ukázal, že „politická polarizace se týká hlavně skupin, které sociální sítě téměř nevyužívají“ a prochází napříč demografickou stratifikací, bez ohledu na čas strávený na sítích.

V Americe se za zástupný jev politických konfliktů považuje rasismus. Američané nepochybně zdědili komplex z minulosti, ještě nedávno zápasili o segregační zákony, jež přežily otroctví do poloviny 20. století. Tehdy odmítalo smíšená manželství 96 procent, dnes už jen 28 procent lidí. Rasová snášenlivost se zdárně vyvíjela a nic nenaznačovalo, že se společnost propadne do krvavých a brutálních rasových bitek a slovní kmenové války.

Vysvětlení je prosté. Většina inteligence propadla víře v multikulturní společnost, v ideologii rasových identit a porušila křehkou rovnováhu multietnické společnosti jednoho národa. To ona vyvolává rasistickou reakci. Nepleťme si příčiny s důsledky.