Konečným cílem US a NATO je rozdělit (balkanizovat) a pacifikovat (finlandizovat) největší zemi světa, Ruskou federaci, a dokonce i připravit hřiště pro trvalý rozvrat (somalizaci) jeho ohromného území nebo minimálně části Ruska a post–sovětského prostoru podobně, jako se to udělalo Střednímu východu a Severní Africe.

Budoucí Rusko nebo spíše množství budoucích Rusí, tj. v množném čísle, vidí Washington a jeho spojenci z NATO jako demograficky upadající, de–industrializované, chudé, bez jakékoliv obranyschopnosti a jako parcely k rabování jejich zdrojů.

Rozbití Sovětského svazu Washingtonu a NATO nestačilo. Konečným cílem US je zamezit jakékoliv alternativě k euro–atlantické integraci, která by se mohla vynořit v Evropě či Eurasii. Proto je rozbití Ruska jedním ze strategických záměrů.

Cíle Washingtonu vstoupily do života a fungovaly během bojů v Čečně. Vidět je bylo i při propuknutí krize s EuroMajdanem na Ukrajině. Ve skutečnosti první krok k rozvodu mezi Ukrajinou a Ruskem byl katalyzátorem pro rozpuštění celého Sovětského svazu a rozrušení všech pokusů o jeho reorganizaci.

Polsko–americký intelektuál Zbigniew Brzezinski, který býval národně bezpečnostním poradcem US presidenta Jimmyho Cartera, a architektem v pozadí sovětské invaze do Afghánistánu, ve skutečnosti prosazoval zničení Ruska přes postupný rozpad a rozvolňování. Ten trval na tom, že „de–centralizovanější Rusko bude mít menší sklony k imperiální mobilizaci.“ (1) Jinými slovy, když US Rusko rozkouskují, tak nebude Moskva schopná zpochybňovat Washington. V tomto kontextu konstatuje následující: „Rusko jako volná konfederace – sestávající z Evropské Rusi, Sibiřské republiky a Dálněvýchodní republiky – nalezne snadněji cestu ke kultivaci užších ekonomických vztahů s Evropou, s novými státy Střední Asie a s Východní Asií, čímž tudíž urychlí i vlastní vývoj Ruska.“ (2)

8. září 2014 vydal Dmytro Sinčenko článek o rozdělení Ruska. Jeho článek se jmenuje „Čekání na III. světovou válku: Jak se svět změní.“ (3) Sinčenko se zapojil do EuroMajdanu a jeho organizace ukrajinská iniciativa „Státnické hnutí“ (Всеукраїнської ініціативи «Рух державотворців») prosazuje etnický nacionalismus, teritoriální expanzi Ukrajiny na úkor většiny sousedních zemí, oživení pro–US Gruzínsko–ukrajinsko–ázerbajdžánsko–moldavskou organizaci za demokracii a ekonomický rozvoj (GUAM), připojení k NATO a spuštění ofenzivy k porážce Ruska jako součást svých zahraničně politických cílů. (4) Poznamenávám, že zahrnutí slova demokracie v názvu GUAM by nemělo nikoho zmást; zahrnutí Ázerbajdžánské republiky do GUAM dokazuje, že nemá s demokracií nic společného, nýbrž že jde o protiváhu k Rusku ve Společenství nezávislých států (CIS).

Sinčenkův článek začíná povídáním o historii „Osy zla“, což je fráze, jakou k démonizaci nepřátel používají US. Vypráví o tom, jak tuhle frázi zavedl v roce 2002 George W. Bush junior jako společné označení pro seskupení Irák, Írán a Severní Korea, a jak John Bolton rozšířil Osu zla, aby zahrnovala Kubu, Libyi a Sýrii, jak Condoleezza Rice přidala Bělorus, Zimbabwe a Myanmar (Barmu), a nakonec navrhuje, že na tento seznam by se mělo přidat Rusko jako hlavní párijský stát světa. Dokonce tvrdil, že Kreml je zapojen do všech konfliktů na Balkáně, Kavkazu, Středním východě, Severní Africe, Ukrajině a Jihovýchodní Asii. Uchyluje se k obviňování Ruska z plánování invaze do Baltických států, na Kavkaz, do Moldávie, Finska, Polska a co je ještě směšnější, ke dvěma svým nejbližším vojenským a politickým spojencům, do Běloruska a Kazachstánu. Jak název článku naznačuje, tak dokonce tvrdí, že Moskva záměrně tlačí na vznik třetí světové války.

Tato fikce není sice čímsi, o čem by se referovalo v korporátních s US spřažených sítích, ale je čímsi, co bylo přímo publikováno v US vládou vlastněných médiích. Tuto předpověď vydala ukrajinská služba Rádia svobodná Evropa / Rádia svoboda, což je propagandistických nástroj pro Evropu a Střední východ, který pomáhával svrhávat vlády.

Mrazí z toho, že tento článek se pokouší přikrášlovat možnost nové světové války. Tento článek sice nechutně ignoruje použití jaderných zbraní a masové ničení, které by na Ukrajině a ve zbytku světa propuklo, ale zato zavádějícím způsobem maluje obrázek toho útulného světa, který bude velkou globální válkou napraven. Rádio svobodná Evropa / Rádio svoboda a autor v podstatě Ukrajinskému lidu říkají: „Válka je pro vás dobrá,“ a že po válce s Ruskem se vynoří nějaký druh utopického ráje.

Článek rovněž velice pěkně zapadá do kontur Brzezinského předpovědí pro Rusko, Ukrajinu a eurasijské pevninské masy. Předpovídá rozdělení Ruska, přičemž Ukrajina bude součástí rozšířené Evropské unie, do které bude patřit i Gruzie, Arménie, Ázerbajdžánská republika, Bělorusko, Izrael, Libanon a severoamerické závislé území Dánska Grónsko, a bude rovněž kontrolovat konfederaci států Kavkazu a Středozemního moře – a ty druhé by mohly tvořit Středomořskou unii, která by zahrnula Turecko, Sýrii, Egypt, Libyi, Tunisko, Alžírsko, Maroko i s Marokem okupovanou Arabskou demokratickou republikou Sahrawi čili Západní Saharou. Ukrajina se prezentuje jako integrální součást Evropské unie. V tomto smyslu Ukrajina vypadá, že je situovaná do Franko–německo–polsko–ukrajinského koridoru spjatého s US a s osou Paříž–Berlín–Varšava–Kyjev, jejíž vytvoření Brezezinski prosazoval už v roce 1997, kterou by pak Washington využíval k potýkání se s Ruskou federací a jejími spojenci v CIS. (5)

Ten článek z Rádia svobodná Evropa / Rádio svoboda tvrdí, že po té III. světové válce s rozdělením Ruské federace veškerá bipolární rivalita mezi Moskvou a Washingtonem skončí. S úžas budícím protimluvností tvrdí, že teprve, až bude Rusko zničeno, tak nastane skutečný multipolární svět, ale zároveň poukazuje, že US budou nejdominantnější globální mocností, i když jak Washington, tak Evropská unie budou oslabeny předjímanou velkou válkou s Rusy.

Ten článek doprovází také dvěma mapami, které nastiňují, jak bude po zničení Ruska překreslen eurasijský prostor a přetvořen svět. Navíc, ani autor, ani jeho dvě mapy neuznávají změnu hranic na Krymském poloostrově a líčí ho jako součást Ukrajiny, a nikoliv Ruské federace. Od západu na východ jsou v zeměpisu Ruska následující změny:

Východní Karélie (Ruská Karélie) a to, co v současnosti připadá na Karelskou republiku uvnitř ruského Severozápadního federálního distriktu spolu s Federálními městy St. Petěrsburg, oblastí Leningrad, oblastí Novgorod, severními dvěma třetinami oblastí Pskov a Murmansk je od Ruska odtrženo a tvoří Finské sdružení zemí. Tato území by rovněž mohla být do Finska i absorbována a vytvořit tak Velké Finsko. Ač je oblast Archangelska jako součást tohoto odtrženého území v článku zmíněna, v mapě zakreslena není, nejspíš kvůli chybě při jejím kreslení.

Jižní administrativní distrikt Sebešskij, Pustoškinskij, Nebelskij a Usvjackij v oblasti Pskov ze Severozápadního federálního distriktu a nejzápadnější administrativní distrikty Děmidovskij, Děsnogrosk, Duchovščinskij, Kardymovskij, Chislavičskij, Krasninskij, Monastryrščinskij, Počinkovskij, Rosnavlskij, Rudňjanskij, Šumjačskij, Smolenskij, Veližskij, Jarcevskij a Jeršičskij stejně jako města Smolensk a Roslavl v oblasti Smolensk z Centrálního federálního distriktu jsou připojeny k Bělorusku. Smolenská oblast Drogobužskij, Cholm–Žirkovskij, Safonovskij, Ugranskij a Jelninskij distrikty vypadají, že jsou v této mapě dále rozděleny novou hranicí mezi Běloruskem a navrženým ořezaným Ruskem.

Severokavkazský federální distrikt Ruska, který se skládá z Dagestánské republiky, Ingušské republiky, Karabadino–Balkarské republiky, Karačaj–Čerkeské republiky, Republiky Severní Osetie–Alanie, kraje Stavropol a z Čečeny jsou od Ruska oddělené jako Kavkazská konfederace pod vlivem Evropské unie.

Jižní federální distrikt Ruska, který se skládá z Republiky Adjegea, Astrachaňské oblasti, Volgogradské oblasti, Kalmycké republiky, Krasnodarského kraje a Rostovské oblasti je zcela anektován Ukrajinou; což vede ke společné hranici Ukrajiny s Kazachstánem a obírá to Rusko o energiemi bohaté Kaspické moře a přímou jižní hranici s Íránem.

Text uvádí, že všechny území a většina území na ruském Dálném východě, k nimž patří i Altajská republika, kraj Altaj, Amurská oblast, Burjatská republika, Čukotka, Židovská autonomní oblast, Irkutská oblast, kraj Kamčatka, Kemerovská oblast, kraj Chabarovsk, Chakasijská republika, kraj Krasnojarsk, Magadanská oblast, Novosibirská oblast, Omská oblast, Primorskij kraj, Republika Sacha, Tomská oblast, Republika Tuva a Zabajkalskij kraj se buď přidají k několika nezávislým státům pod čínskou dominancí anebo se rovnou stanou spolu s Mongolskem novými územími Čínské lidové republiky. Ta mapa rovnou většinu ruského Dálného východu a Mongolsko zakreslila jako čínské území. Výjimkou z toho je Sachalinská oblast.

Ten článek pro Rádio svobodná Evropa / Rádio svoboda vystavil Sinčenko na své webové stránce o pár dnů dříve 2. září 2014. Ta samá mapa, kterou akreditoval pro Rádio svobodná Evropa / Rádio svoboda je rovněž prezentována i v (6). Tam je však ještě dodatečný obrázek z osobní Sinčenkovy webové stránky, který stojí za povšimnutí; je to obrázek, jak je Rusko s radostí porcováno ke konzumaci, jako velká porce pokrmu, všemi sousedícími zeměmi. (7)

Jak bylo zmíněno výše, Evropská unie se rozšíří a bude mít kontrolu nad svými periferiemi na Kavkazu, v Jihozápadní Asii a v Severní Africe. To bude realizací Středomořského dialogu NATO a Partnerství pro mír na politické a vojenské úrovni a Východního partnerství Evropské unie spolu s Euro–středomořským partnerstvím (Unie pro Středomoří) na poltické a ekonomické úrovni.

Spojené státy zformují v Severní Americe sídlící nadnárodní entitu, do níž bude patřit Kanada, Mexiko, Guatemala, Belize, El Salvador, Honduras, Nicaragua, Costa Rica, Panama, Kolumbie, Venezuela, Ekvádor, Guyany (Guyana, Surinam a Francouzská Guyana) a celý Karibik.

Určitý typ Jihozápadního asijského bloku čili nadnárodní entity se zformuje z Afghánistánu, Pákistánu, Íránu, Iráku, Jordánska, Saúdské Arábie, Kuvajtu, Bahrajnu, Kataru, Spojených arabských emirátů, Ománu a Jemenu.

Nadnárodní entita bude rovněž v Austrálii a Oceánii, do níž budou patřit Filipíny, Malajsie, Singapur, Brunej, Indonésie, Východní Timor, Papua Nová Guinea, Nový Zéland a Pacifické ostrovy. Do této entity bude patřit i Austrálie a bude pod dominancí Canberry.

Ač by snad šlo článek od Rádia svobodná Evropa a ty dvě mapy po III. světové válce pominout jako zábavnou pitomost, lze si nad nimi položit i pár důležitých otázek. Zaprvé, odkud autor ty nápady sebral? Byly nepřímo předávány na nějakých workshopech s podporou US a Evropské unie? Zadruhé, z čeho pocházely autorovy vize o politickém prostředí po III. světové válce?

Autor v podstatě přitakával Brzezinského nástinu rozdělení Ruska. Ten text a ty mapy obsahovaly i oblasti Severní Afriky a Středního východu a Kavkazu, na které Evropská unie nahlíží jako na svou sekundární periferii nebo vlastní vnější vrstvu. Tyhle oblasti jsou dokonce vystínovány světle modře, oproti tmavěji modré používané k identifikaci Evropské unie.

I když pomineme Rádio svobodná Evropa; tak by nikdo neměl ztrácet ze zřetele skutečnost, že Japonsko pořád ještě vznáší nároky na oblast Sachalin a US, Evropská unie, Turecko a Saúdská Arábie podporují separatistická hnutí jak v Jižním federálním distriktu, tak v Severokavkazském distriktu Ruské federace.

Národy se konstruují, protože jsou všechny dynamickými komunitami, které jsou tak, či onak, tvořeny a drženy pohromadě kolektivy jednotlivců utvářejícími společnosti. Z tohoto hlediska je lze nazývat komunitami představ.

Existují machinace hrající svou roli při dekonstrukci a rekonstrukci národů a skupin v post–sovětském prostoru a na Středním východě. Ty lze v sociologickém a antropologickém žargonu nazývat tribalistickými manipulacemi nebo v politickém žargonu rozehráváním Velkých her. V tomto kontextu byl Ukrajinismus zvláště dobrou podporou protivládním živlům a při živení proti–ruského cítění na Ukrajině po více než sto let, nejdříve pod Rakušany a Němci, a později Poláky a Brity, a nyní pod US a NATO.

Ukrajinismus je ideologie, která usiluje o zhmotnění představ a vnucení nové kolektivní představivosti či falešné historické paměti Ukrajinskému lidu o nich samých, že byli vždy odděleným národem a lidem, jak z etnického, tak z občansko–politického hlediska, mimo Ruský lid. Ukrajinismus je politická projekce, která se snaží popírat historickou jednotu Východních Slovanů a geografické kořeny a historický kontext v pozadí rozlišování mezi Ukrajinci a Rusy. Jinými slovy, Ukrajinismus se snaží o vytržení z kontextu a o zapomenutí na proces, který vedl k rozlišování Ukrajinců od Rusů.

Rusko vždy povstalo z popela. Historie to může osvědčit. Ať přijde, co přijde, Rusko to ustojí. Kdykoliv se různý lid Rusi sjednotí pod jednou zástavou za svou vlastí, tak otřese impérii. Přežili katastrofické války a invaze a přežili své nepřátele. Mapy a hranice se měnit mohou, ale Rusko zůstane.

[3] Дмитро Сінченко [Dmytro Sinchenko], «В очікуванні Третьої світової війни. Як зміниться світ,» [«Waiting for World War III: How the World Will Change»], Радіо Вільна Європа/Радіо Свобода [Radio Free Europe/Radio Liberty], September 8, 2014.

[4] Всеукраїнської ініціативи «Рух державотворців,» [Ukrainian Initiative «Statesmen Movement»] «Стратегія зовнішньої політики,» [Foreign Policy Strategy] Рух Державотворців: втілимо мрії в життя [Statesman Movement: Chasing Dreams/Visions]. Accessed September 9, 2014.

[6] Дмитро Сінченко [Dmytro Sinchenko], «В очікуванні Третьої світової війни. Як зміниться світ,» [«Waiting for World War III: How the World Will Change»], Дмитро Сінченко (Блоґ) [Dmytro Sinchenko {blog}], September 2, 2014.