To, co případě platilo za studené války, dnes není pravda. Jednotná země mohla být mobilizována proti rivalovi, v USA to dnes neplatí.

Janan Ganesh píše pro Financial Times o tom, že USA půjdou do studené války s Čínou se slabší kohezí než dříve.

Ganesh na začátku článku připomíná, jak různé země od Íránu po Turecko a Čínu připomínají USA jejich vlastní rozklad. Dělají to dokonale a s patřičnou ironií, píše autor.

Rozdělení USA – rasové, politické a materiální je dobře patrné. Působí ovšem také na zahraniční politiku. A nikde nebude oslabovat USA víc než právě v soutěži supervelmocí, tedy v konkurenci s Čínou.

Rozkol mezi USA a Čínou se prostě jen přirovnává ke studené válce, ale zapomíná se, že tehdy byla Amerika jednotná. Mezi demokraty a republikány byla řada styčných bodů. Nerovnost nebyla tak obrovská jako dnes a politika se jen málokdy dostala na ulici. Lidé věřili ve vládu a ani imigrace nebyla taková, aby otestovala absorpci země.

Jednotná země mohla být mobilizována proti rivalovi, tvrdí Ganesh. Ale dnes? Nejde jen o nepokoje ve městech. Kdyby nyní měly USA kráčet do nějakého souboje, bude do něj vstupovat s nízkým stupněm koheze. Jedině, že by doufaly, že to zafunguje obráceně – zahraniční nepřítel zemi spojí.

Když znovu hoří ulice, mnozí si vzpomenou na 60. léta. Nicméně nepokoje za občanská práva a válka ve Vietnamu měly velký význam pro mezinárodní vztahy, vedly k détente (uvolnění). USA pochopily, že v podmínkách domácí slabosti nemohou zápasit se Sovětským svazem. Pak tedy musely hledat ne mír, ale modus vivendi. Zahraniční politika nemohla ignorovat domácí slabé stránky.

Ani nyní to nemůže být jinak. Vždyť v roce 2020 jsou USA ještě méně kohezní než dříve. Spojené státy si prodělaly Nixonovu aféru (Watergate). Nicméně v současnosti je míra nerovnosti velká, americká společnost trpí rasovým dělení a má také problémy s pandemií koronaviru.

Konfrontace s Čínou může být správná strategie, ale je důležité si uvědomit, že přichází v době, když je země rekordně rozdělena. Ten, kdo si konfrontaci zvolí, by samozřejmě neměl Ameriku dále rozdělovat.

Prezident Donald Trump, píše autor dále, štěpení ve společnosti využívá. Je ale zvláštní, že nevidí geopolitické dopady. Pokud už se rozhodne pustit se do nekonečného boje proti Číně, potom by měl chápat, že to nejde v podmínkách, kdy mají USA dost práce poradit si samy se sebou. Jen těžko je možné čelit problémům doma a geopolitickému konfliktu v zahraničí. Skutečný jestřáb by se totiž v domácí politice choval jako mílius.

Protestující jsou jen kousek od Bílého domu. Prezident slibuje, že „si to s nimi vyřídí.“ Rozděluje tím zemi, ale zároveň se také oslabuje v zahraničí.