„Měli bychom Němcům hlasitě poděkovat, že nám opět názorně předvedli, jak si představují ‚solidaritu‘. Měli bychom si to zapamatovat a postupovat podle osvědčeného postupu, „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Při vší korektnosti, myslím logické a diplomatické, nikoli politické, bychom si měli uvědomit, že Němci, a nejen Němci, budou chtít vždy svoje problémy řešit na úkor ostatních,“ myslí si europoslanec Ivan David (SPD). „Pokud přijímáme řešení z pozice síly, tedy z pozice, že síla nám chybí, nemůžeme se ničemu divit. Čím více budeme ustupovat, tím v horší pozici budeme. Politiky, kteří ‚udělali kariéru‘ na tom, že se celý život hrbili, a jinak se nikdy chovat nebudou, protože se jim to osvědčilo, nejen nepotřebujeme, musíme se jich zbavit,“ konstatuje.

Měli bychom Němcům hlasitě poděkovat, že nám opět názorně předvedli, jak si představují „solidaritu“. Měli bychom si to zapamatovat a postupovat podle osvědčeného postupu, „jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Při vší korektnosti, myslím logické a diplomatické, nikoli politické, bychom si měli uvědomit, že Němci, a nejen Němci, budou chtít vždy svoje problémy řešit na úkor ostatních. Myslím, že nelze k Německu přistupovat tak, jak to činil Jozef Zieleniec jako ministr zahraničních věcí v devadesátých letech, když na požadavek rovnoprávných vztahů s Německem v televizní diskusi se smíchem odpověděl: „Jich je 80 milionů a nás deset, tak jaká rovnoprávnost?“ Pokud přijímáme řešení z pozice síly, tedy z pozice, že síla nám chybí, nemůžeme se ničemu divit. Čím více budeme ustupovat, tím v horší pozici budeme. Politiky, kteří „udělali kariéru“ na tom, že se celý život hrbili, a jinak se nikdy chovat nebudou, protože se jim to osvědčilo, nejen nepotřebujeme, musíme se jich zbavit.

Ano, ale to bych důrazně odlišoval. Je to povinnost ze strany jejich představitelů ptát se ostatních, jestli mají nadnormativní zásoby a volnou kapacitu. Nemají, protože všichni majitelé velkých firem přestěhovali výrobu do zemí s dumpingovou cenou práce. Přežívající malé firmy, které žijí ze speciálních malých zakázek, to pak v krizové situaci nevytrhnou. Je jasné, že respirátory, nebo aspoň roušky, jsou strategicky významnou komoditou. Tolerance k rozkrádání a neschopnost dohlédnout dál než k nejbližším volbám, vedou k tomu, že „zbytečnosti“, na kterých se nedá moc vydělat, se neskladují, záložní vojenské nemocnice se „výhodně“ prodají, a nakupují se vrtulníky pro boj v poušti. V Číně existuje pocit identity a povinnosti ke komunitě, a nemusí být jen vynucován. Oni spoléhají na sebe, mnozí naši politici jako by spoléhali na solidaritu, která není a nebude.

O neschopnost jde jen v tom ohledu, že neodhadla, nakolik je to neadekvátní reakce z hlediska veřejnosti. Z toho je vidět, že ona žije v prostředí, kam informace z reálného světa nedoléhají. Dále svým prohlášením prozradila to, co každý, kdo sleduje politiku, ví. Oni chtějí zlikvidovat národní státy, národy a kulturu. Proto jim přirozeně vadí hranice. Oni chtějí izolované, snadno manipulované spotřebitele, nemají zájem na žádné kolektivní vůli kromě té jejich.

Nevím, jestli se to dá zobecnit. Ono je těžké zavírat obchody a omezovat dopravu, pokud nebezpečí v zemi ještě není, nebo je ho málo. Příklad Číny se zdá být vzdálený a skoro každý iracionálně doufá, že nás se to týkat nebude. Ale vláda Itálie mohla a měla zasáhnout dřív, o tom není pochyb. Vzpomenu si vždycky na Čapkovu Válku s mloky. Teprve když se mlok objevil ve Vltavě, Češi pochopili, že se jich to týká. To je analogické jako s imigranty. Každý vám řekne, že tu přece skoro žádní nejsou. Dokud nebude dost agresivních útoků a nepřehlédnutelných znásilnění, tak se argumenty neujmou. A naopak, po prvních větších problémech se nenávist obrátí i proti imigrantům, kteří se chovají slušně a respektují naše zákony a to, co zbylo z naší kultury.

Četl jsem i zprávu ze Španělska, kde 8. března na Mezinárodní den žen 120 tisíc Španělek skandovalo, že sexismus zabíjí víc než koronavirus. Mnoho žen se na této akci nakazilo včetně dvou zúčastněných ministryň španělské vlády a patrně i manželky premiéra. Co na tohle říci...?

Určitě teď nevyjdou do ulic, aby křičely, že koronavirus zabíjí víc než sexismus. No ale vážně, paradoxem je, že nositeli těchto názorů jsou příznivci tzv. nové levice. Mnozí tomu říkají „neomarxismus“, ale s Marxem to nemá společného nic. Přívrženci těchto úspěšně se šířících dogmat jsou politicky rozprostřeni, jak to pozoruji v Bruselu, od „Sjednocené levice“ přes zelené, socialisty, liberály až k lidovcům, a to s klesající mírou fanatismu, ale s jednotnými názory na to, co je správně.

Například španělská poslankyně Sira Rego ze „Sjednocené levice“, v níž dlí i Kateřina Konečná z KSČM, ve svém kandidátském projevu na předsedkyni Evropského parlamentu 3. července 2019 trochu brojila proti kapitalistům, ale důrazně obvinila Evropskou unii, že je málo zelená, a navrhla zřízení výboru parlamentu proti mimořádným klimatickým situacím jako řešení. Se zuřivou nenávistí označila poslance na protější straně sálu jako xenofoby, rasisty a machisty, jimž je třeba zakázat nenávistné projevy a porušování lidských práv. Chválila Carolu Rackete, která prokázala hrdinství porušením italského zákona a dovezením ilegálních imigrantů lodí do Itálie. Paní Rego navrhla, aby podobným hrdinům Evropský parlament poskytl „právní krytí“, aby nemohli být ministrem Salvinim kriminalizováni „za svoji práci“. Žádala, aby byl feminismus vzorem pro budování společnosti. „Evropa feminismu přichází, aby vše změnila!“

Feminismus je opačný extrém než machismus, je to ženský šovinismus, protiklad mužského šovinismu. Normální je absence šovinismu. Jsem přesvědčen, že každý má mít příležitost, aby se mohl naučit a pak ukázat, co umí. To, že někteří muži zneužívají fyzické převahy nad ženami, není v Evropě součástí žádné ideologie, je to primitivismus v důsledku absence řádné výchovy. Ženy, které kromě feminismu prosazují zesílení dovozu muslimů, dokazují svůj průvan mezi ušima, protože zřejmě nevědí nic o postavení muslimských žen, které je součástí islámské věrouky včetně jejich fyzického trestání až po ukamenování. Zdá se, že ani koronavirus feminismus nerespektuje.

Vždycky po každém opatření vzniká otázka, jestli nebylo možné učinit více a včasněji. O koronaviru a Covid–19 ví i laická veřejnost asi od Vánoc. Exekutiva a její nejvyšší orgán ve zdravotnictví, tedy Ministerstvo zdravotnictví, musí trvale monitorovat situaci, vyhodnocovat ji a při podezření na vážné hrozby musí upozornit vládu na hrozící nebezpečí, tak aby členové vlády nepodcenili situaci a začali připravovat řešení. Ministr zdravotnictví nesmí vládu ČR obtěžovat podružnostmi, ale ani nesmí přehlédnout hrozby. Mám podezření, že situace byla podceněna. Nemám na mysli málo drakonická opatření, ale včasnou přípravu. Myslím, že při včasné přípravě by bylo problémů méně, ale samozřejmě nemám podrobné informace o postupu řešení. Nemám z nezávislých zdrojů ověřené zprávy, že roušky a respirátory byly masivně prodávány do zahraničí ještě dlouho v době, kdy jich bylo třeba v ČR. Teprve pak byl vládou zakázán vývoz. Pokud je to pravda, trest by měl být velmi přísný. Řetězec odpovědnosti ale může sahat vysoko. Čím více se epidemie rozjede, tím obtížnější je ji dostat pod kontrolu, a tím razantnější opatření je nutné volit. Vzpomněl jsem si na větu z Gogolova Revizora, kde starosta dává naléhavou instrukci: „Zbořte pár domů, aby bylo vidět, že se městská rada snaží.“

Nemyslím, že by ředitelé měli projevovat od počátku samostatnou iniciativu. Od toho jsou centrální orgány, aby získávaly informace, informovaly a koordinovaly. Zdravotnické prostředky také expirují a nejsou zadarmo. Ve státních rezervách má být množství pro počáteční fáze epidemie a včas je třeba zajistit zvýšení kapacity výroby a nákup. Není žádoucí, aby jeden iniciativní ředitel skoupil veškeré zásoby.

Ano, to se opravdu stalo. Ověřili jsme si, že žena toho jména u agentury AFP skutečně pracuje. Bylo vyhrožováno, že máme status stáhnout, jinak nám bude zablokována stránka. My jsme stránku převzali i s fotografií, která byla ilustrační. Byly to řecké traktory z nějaké protestní akce. Ani náš zdroj neměl aktuální fotografii. Tu jsme si opatřili druhý den. To ale na věcné správnosti zprávy nic nemění. Říkám „my“, protože mi přátelé denně posílají různé zajímavé zprávy, kterým se česká média vyhýbají, ale čtenáři projevuji zájem a v posledních dnech přibývá denně kolem 400 sledujících moji stránku a dosah příspěvků je kolem 1,5 milionu za týden. Bez spolupracovníků bych dokázal mnohem méně. Výhrůžky té paní jsme se rozhodli ignorovat a ona už se neozvala.