Vypadá to tak, že Američané jsou vážně naladěni, že celou vinu za koronavirus shodí na Čínu. Jak se to bude dál vyvíjet?

Domnívám se, že do voleb, protože šance svalit vše na Čínu nemají prakticky žádné. Oni (Američané) mohou teoreticky vykládat cokoli – třeba o vítězství ve válce – jak všechny porazili. Když se jim to líbí, tak ať si vypráví. Stejně tak mohou vykládat, že Čína všechny oklamala, že neposkytla včas informace, atd. Vytáhnout z toho nějaký praktický prospěch nemohou, protože nemohou přimět Čínu k nějakým závažným činům, třebaže nepochybuji, že se pokusí, ale i kdyby nějaký americký soud nakonec Čínu odsoudil (což se může stát), nejsou schopni. Podle mého názoru tyto akce potřebuje Trump výlučně pro předvolební kampaň, aby vysvětlil, kdo může za to, že ve Státech je to s koronavirem tak špatné. On už má vybrané viníky i v Rusku (šéfové zdravotnictví), ale to z něj nesnímá odpovědnost, protože on je prezidentem země a zodpovídá za vše, co se v zemi děje, protože mnohé úředníky obviňované z této situace sám jmenoval. V Americe si už zvykli, že v Číně žijí lumpové, které je třeba nějak potrestat, a proto bude Trump tuto historii do voleb využívat – no a pak všechno postupně utichne, protože bude nutné pracovat. Dokonce, jestliže budeme předpokládat, že se svět vyhrabe z recese do konce roku 2021, což je málo pravděpodobné, budou muset i pak USA seriózně pracovat s Čínou, protože bez ní nedokáží znovu nastartovat světové hospodářství. Bojím se, že to nedokáží ani s ní, ale bez ní zcela určitě ne. Proto pro ně nemá smysl vyhrocovat situaci pro nic za nic. Koronavirus přejdе, bude zapomenut, a Trump potřebuje hlavně znovuzvolení.

Jako obvykle – vzpomeňte si na kauzu Monoforta – začala odveta. Pokud porušujete pravidla hry, a demokraté je během voleb v roce 2016 jednoznačně porušili, nemůžete divit. Nejenže se pokusili o státní převrat, ale navíc zavadili o lidi stejně nedotknutelné, jako jsou oni sami. Takže se nemůžete divit, že dnes republikáni začínají podobně jít po demokratech, snaží o zahájení trestního stíhání Bidena, které by nemuselo být, pokud by demokraté svého času nezavřeli Monoforta (přičemž bez důkazů). Teď, když se ukázalo, že Flynnův případ byl od začátku do konce vykonstruovaný (což bylo od počátku jasné), že šlo o spiknutí tajných služeb, tak je jasné, že to se Trumpovi v předvolební kampani velmi hodí, protože Američané jsou velmi citliví na útok na lidská práva, přirozeně to zasáhne demokratickou stranu a jejího kandidáta Bidena, který si i tak vede velmi slabě. A tady nejde jen o volební kampaň, ale i o Trumpovu pomstu (kterou před časem veřejně slíbil).

Domnívám se, že sotva. Obama není idiot, a já silně pochybuji, že osobně podepsal nějaké příkazy – nedomnívám se ani, že něco konkrétního k této věci řekl. Mohl souhlasně kývnout na otázku, tvářit se, že něco nepochopil, atd. Mohl „nepřekážet“, ale velmi pochybuji, že něco organizoval – tam úplně stačily možnosti Clintonové. Zatím v USA bývalé prezidenty nestíhali a pochybuji, že by Trump chtěl být v tomto smyslu inovátorem – minimálně proto, že Obama se choval víceméně slušně. Začal sice potichu škodit, ale především ve sféře zahraniční politiky. Ale vše, co se týká rodiny Clintonových a je obklopující bandy – tam se nepochybně budou snažit chytit a potrestat každého, protože ti velmi mnoha velmi váženým Američanům silně zavařili. Takže, aby něco takového následovníky ani nenapadlo, budou je lovit a trestat. Nevím, zda všechny, protože babička už je stará a je jí k osmdesáti a Biden poněkud senilní, a oba navíc mají nepochybně výborné advokáty.

K tomu by museli ukrajinští politici zahájit trestní stíhání proti demokratům (proti Bidenovi, atd.) – pak by byl v USA oficiální důvod ke stíhání. Zatím jde jen o tvrzení, obvinění, atd. A pokud by jen s tímto Giuliani přišel před americký soud, postavili by Bidenovi advokáti obhajobu na tom, že ho Ukrajina nestíhá a nemá k němu výhrady. A všechny jeho korupční styky zakládá Giuliani právě na ukrajinské složce o uplácení nějakých amerických úředníků. Proto Američané trvají na dovedení kauzy do konce, aby byla v USA použitelná. To, co mohlo být uděláno v informační sféře, již uděláno bylo. Nejde ani o porážku Bidena ve volbách. Snahou republikánů je nejen znovu zvolit Trumpa, ale nadlouho zakopat demokraty – tuto levicově–liberální část americké elity, která stála za Clintony a dlouho řídila USA jako totalitní režim. Problém dnes není v osobě prezidenta, ale v tom, že tam došlo k rozštěpení elit, které mezi sebou vedou občanskou válku.

První pokus o státní převrat byl už v roce 2016, kdy se snažili Trumpa nepřipustit k moci, a potom tehdy, když demokraté vyprovokovali poboření památníku vojáků Konfederace na jihu USA, se hovořilo o tom, že USA stojí na prahu občanské války. Teď Trump na oplátku vyzývá své stoupence, aby se zbraní v ruce svrhli demokratické guvernéry. Situace se stále vyhrocuje. Tato dvě seskupení nemohou v USA žít vedle sebe, protože dosažení kompromisu (a Trump ho v prvním roce svého prezidentství nabízel) už není možné. Někdo z nich musí toho druhého zničit – zatím jde o politické, finanční a právní metody – a dál se uvidí.

V podstatě ano, protože ve kterékoli zemi návštěva ozbrojených občanů u orgánů moci je narážka na možné použití zbraní příště. Jinak se zbraně nepředvádějí. Pokud ano, znamená to, že jsou rozhodnuti je použít. Jde o hrocení situace z obou stran. Demokraté už teď začínají mluvit o tom, že pokud Trump vyhraje, bude nutné nedopustit, aby se podruhé stal prezidentem. Na druhé straně republikáni upozorňují, že jsou připraveni zajistit silou, aby se v případě zvolení mohl ujmout úřadu.

Trump byl totiž první čtyři roky příliš zaměstnán bojem kolem svého impeachmentu, a neměl čas ani možnosti k provedení čistky ve státních strukturách. Proto tajné služby a v podstatě i Pentagon zůstali zastánci demokratů, a demokraté dosud v podstatné míře určují zahraniční politiku USA. Trump dokázal svoje lidi rozestavit jen na vedoucí funkce, ale jestliže celý aparát pokračuje v práci proti němu, tak může máloco udělat (pozoruhodná podoba s postavením Putina – pozn.překl.). Půjdou–li demokraté po zvolení Trumpa vabank, mohlo by se jim podařit ho nepřipustit k inauguraci. Trump demonstruje, že pokud k tomu sáhnou, přijdou ozbrojení lidé úředníky přesvědčit, že politické názory jsou sice cenné, ale… Situace mezi mocenskými skupinami je natolik vyhrocená, že i kdyby Trump nakrásně chtěl jít na nějaký kompromis, tak ti, kteří za ním stojí, by to už nepřipustili. Oni chtějí pomstu a navrácení svých ztracených zdrojů na úkor zdrojů protivníka.

Tady nejde o opozici názorů podle principu politické orientace. I v Rusku máme „koronadisidenty“, o které se dělí naprosto všechny politické síly. V Americe je to podobně problém osobní víry. Jestliže člověk uvěřil, tak ho nepřesvědčíte. Demokraté potřebují dokázat, že Trump bojuje s COVID–19 neefektivně, a Trump naopak se snaží dokázat, že je manažer efektivní, ale jsou proti němu okolnosti, jako zlí Číňani a překážející demokrati. Komické je, že Američané tomu všemu věří, protože za poslední měsíce Trumpův rating velmi stoupl a už opět nad Bidenem vede.

Pokud hodnotíme záměry Trumpa z hlediska strategie, tak jistě ne. Ale pokud jde o taktiku před volbami, tak si nemyslím, že by mezi nimi byly nějaké podstatné rozpory. Tak postupovaly všechny administrativy USA – dotisknout peníze, získat nějaký momentální efekt, a co bude za nějaké 3–4 měsíce, je jedno. Tím spíš, že není jasné, zda něco nepříjemného nepřijde za 2 roky – ale tam už budou další volby… Pro Trumpa je důležité dožít do voleb, a co bude po nich, se uvidí. Jiná věc je, že všecka ta kvantitativní uvolňování už nefungují a znovu ekonomiku nestartují, ale odplouvají hned do burzovních spekulací, čímž se přifukuje bublina a vyhrocuje krize. Ještě před 5–6 lety bylo v zásadě nemožné předpokládat, že bude americká administrativa operovat čísly v desítkách bilionů. Když bylo první kvantitativní uvolnění a jednalo se o sumu přes bilion dolarů, a to se ještě pouštěly do ekonomiky v několika po sobě jdoucích tranších po 500 miliardách USD, tak dnes klidně mluví o 10, 20 bilionech, a házejí ciframi, jakoby to bylo 5 kopějek na zmrzlinu… Hlavní, co se od toho očekává, je aspoň na nějakou dobu nastartovat ekonomiku, aby se ukázala nějaká tempa růstu, snížila nezaměstnanost, takže se sice to kolo točí naprázdno, nicméně nějakou sociální roli sehrává. A podle toho lze organizovat další volební kampaně. Někdy od roku 2000 americká administrativa právě tak postupovala: Noříme se do krize – tiskneme peníze – odkládáme krizi, a opět natiskneme (přesněji–vygenerujeme elektronicky), ale o něco víc – a odložíme krizi na kratší dobu – a tak dokola… Dnes to ale nestačí. A EU je, jako vždycky, následuje. Už u sebe zaznamenala depresi a řekla, že je to už minimálně na dva roky. Bereme–li v úvahu, že opatrní Evropané říkávali, že „tak na 2 měsíce“ – znamená to, že pokud už řekli, že na 2 roky, znamená to pro ně navždy… Současný hospodářský systém se nachází v krizi systémové – protože systém potřebuje nekonečný rozvoj, což na konečných planetárních trzích není možné.

Roosevelt nejenže vytáhl USA pomocí infrastrukturních projektů, ale podepsal i zákon zakazující Američanům vlastnit zlato a povinnost jeho odevzdání státu. Ve skutečnosti se USA ale dostaly z krize jen díky začátku a výsledkům 2. světové války, která dala průmyslu (především zbrojnímu) výrazný impuls. Za druhé měl v porovnání s dneškem mnohem příznivější podmínky. Nebyl globalizovaný trh, a ačkoli deprese zasáhla celý svět, zůstaly regiony mimo systém, umožňující díky obchodu s nimi, pokusům o odnětí jejich trhů, systém znovu nastartovat. Vždyť, koneckonců, Hitler vyvedl Německo z deprese ještě před válkou a k roku 1936 dosáhl konce nezaměstnanosti i obnovu německé výroby. Jistě že to bylo především díky růstu válečné výroby, která byla Versailleskou smlouvou snížena prakticky k nule. Existoval trh jihovýchodní Asie a Američané znervózněli teprve poté, co Japonsko přepadlo Čínu, což byl velký trh – a nakonec uvalením sankcí a odstřižením od ropy donutili Japonsko k válce proti sobě. Spojené státy nakonec sebraly Británii kolonie a díky válce nastartovaly svou ekonomiku, což jim stačilo skoro do konce 20. století, třebaže už v 80. letech prožívaly další krizi.

Teď už taková varianta neprochází. USA se po rozpadu SSSR staly globálním hegemonem a podřídily si světový trh. Dál už nebylo kam se rozšiřovat – snad jim zbývalo jen kolonizovat Měsíc… A ten systém potřeboval trvalý růst a nemohl stát na místě. A tak se začal smršťovat – začalo se všeho nedostávat všem. A pokud tomu tak je, začíná i na úrovni elity začínat rozkol bez kompromisu – je nás příliš mnoho a zdrojů příliš málo. Na to narazily USA i EU, my to zatím přežíváme relativně dobře díky rezervám a obrovské surovinové soběstačnosti. Ale co bude i s námi, pokud to vše bude trvat 10–20 let, to nevím. Situace u nás se sice nezhoršuje tak rychle jako v USA a EU, nicméně ani lid ani elitu nezajímá, zda se má někdo ještě hůře než oni. Proto sedíme všichni v jedné loďce a někdo umře o něco dříve, jiný později. Ale je šance přežít krach tohoto systému a zastihnout začátek nového – hlavní je ale dožít se. Podívejte se: Před koronavirem naše vláda docela sebejistě říkala, že jen na účet Fondu národního blahobytu dokážeme přežít i 10 let a financovat možný rozpočtový deficit…, teď ale hovoří už jen o 1–2 letech, protože vznikla další nová krize, a my nevíme, jaké další krize mohou kdykoli vypuknout. Pokud se ale do deprese díky smrštění trhů propadne i Čína. Možná najde nějaké východisko – ale co když ne? Pokud sklouzne do deprese celý svět, tak sice můžeme existovat jako jistá zóna autarkie, pokud se nám podaří dát dohromady 300 milionů obyvatel, čímž vznikne soběstačný, nicméně nevelký trh, což je oproti obrovskému zahraničnímu trhu úplně jiná úroveň. Pro takový vlastní soběstačný trh je třeba podstatně méně surovin, než které produkujeme dnes – jestliže je venku nikdo nebude kupovat, protože tam je deprese? Tudíž se bude omezovat výroba a vyskočí nezaměstnanost, takže deprese zasáhne i nás. Sice o něco později a ne tak tvrdě, ale budeme mít úplně stejný problém, na který narážejí ostatní země. Máme sice určitou časovou rezervu, ale ani ta není nekonečná.

Především jakákoli občanská válka v jaderné mocnosti může vést k rozpoutání 3. světové války. Takže se tyto dvě věci vzájemně nevylučují. Zatím místní elity volí občanský konflikt, protože riskovat 3. světovou navrhovala právě Clintonová, která ještě před svou předvolební kampaní dávala najevo, že svoje prezidentství založí na jaderném vydírání. Nikdo jí zvlášť nevěřil, nicméně ona to říkala. Nebyla zvolena a zvolen byl Trump, a nikdo se zatím jaderným konfliktem vydírat nepokoušel. Ale ve vydírání se navzájem občanským konfliktem pokračují. Jestliže voláte stále, že jdou vlci – tak dříve či později přijdou. Mezi lidmi se snižuje obranný práh, a dříve nebo později dojde lid k tomu, že řešení problému násilnou cestou je pro demokratický stát naprosto přirozené.