Reparacím od Německa ano! Restitucím ne!

Je pro nás více než ostudné, když ještě v současnosti probíhá řada restitučních řízení. Majetky dostává zpět i ta německá šlechta, která nebyla v době druhé světové války dostatečně loajální vůči republice. Řada jejich představitelů v době protektorátu si oblékla německý kabát. Z jejich řad pochází i mnoho těch, kteří navštěvovali von Neuratha, německého protektora u nás.

Čas ubíhá. Svědkové jejich kolaborace umírají. Dokumenty se ztrácí. A přesto restituční řízení probíhají. Páni „šlechtici“ prohrají, přesto se odvolávají z různých důvodů do nekonečna. Nyní nás bude u Evropského soudu žalovat pan H.A. Lichtenštejn. Chce na nás jen kus Moravy a Slezska. Troubí však do světa, že to není nepřátelský akt vůči nám. „Náš“ ministr zahraničních věcí vše chápe.

Ale k podstatnému! Nás Němci přepadli a okupovali, nás vyvražďovali a okrádali. My jsme byli jejich obětí. Podle mezinárodního práva je agresor povinen zaplatit oběti škody, které jí vznikly agresí. Nadto Pařížská reparační dohoda zakotvila povinnost Německu zaplatit nám reparace. Jednalo se asi o 360 miliard předválečných korun. Jejich hodnota činí dnes několik bilionů korun.

Mluvme o povinnosti Německa zaplatit nám reparace! Pokud o tom nemluví vláda, ministr zahraničních věci, poslanci, senátoři, mluvme o tom my, čeští vlastenci. Zatím v médiích drtivě převažují články o restitucích. Téma reparace je i pro „investigativní novináře“ snad nad jejich odvahou a smyslem pro spravedlnost. Dělejme přesto m nohem více pro to, abychom získali reparace!

Čím bychom měli začít? Požádat ministra zahraničních věcí, aby výši reparací, které nám má zaplatit Německo, zveřejnil. Další krok může spočívat v tom, že čeští vlastenci nebudou volit politické strany, které pro to, aby nám Němci zaplatili reparace nic nedělají nebo dokonce je zbaběle popírají. Možná, že za úvahu by stálo i vytvoření volné skupiny jednotlivců, kteří by vystupovali pod třeba názvem „Německo, zaplať nám reparace!“

Řada německých ústavních činitelů nám zaplacení reparací slíbila, počínaje kancléřem W. Brandtem a konče H. D. Genscherem. Ten tak učinil ještě v roce 1990. Požadoval na nás tehdy jen malé strpení, nejdříve až dojde ke sjednocení Německa, následně si vyžádal další čas do skončení celoněmeckých voleb. A pak? Němci s námi o reparacích nejednali. Mlčeli a dodnes o své reparační povinnosti nemluví.

Poláci a Řekové jsou odvážnější. Otázku německých reparací oficiálně otevřeli. Připojme se k nim! Reparace jsou nepromlčitelné. Žádný český ústavní orgán nemá právo se jich vzdát. K zhojení mezinárodního práva dojde až plným zaplacením německých reparací nejen nám!

Dr. O. Tuleškov