Řekne pan K. Schwarzenberg svá moudra i Vídeňákům?

Pokud ano, s jakou se setká, se jistě nepochlubí. Můžeme však předpokládat, jaká slova padnou na jeho adresu.

I mnozí Češi mají jeho plácání již nad hlavu. Pije víno a káže vodu. Dokonce se stydí za Českou republiku až z Tyrol. My se za jeho nehezká slova, za jeho nehezké skutky stydíme již dávno. Víme, že byl jedním z českých strůjců srbského Mnichova. Zasadil se o uznání samostatného Kosova, které ve středověku bylo kolébkou srbské státnosti. A donedávna i částí Srbska. Za tuto zradu Srbů, našich spojenců, se rdíme dodnes. Nedávno jsme se dozvěděli, že řada kosovských činitelů, nejen politických, ale i ústavních, se v době války v 90. letech minulého století dopustila válečných zločinů. Někteří jsou již proto vyslýcháni. K tomuto faktu, pokud víme, se pan „kníže“ nevyslovil, ač měl. Jeho slova „mea culpa, mea maxima culpa“, nezazněla.

K. Schwarzenberg byl dlouho předsedou strany TOP 09. Byl též ministrem zahraničních věcí ČR. Za bukem se k češství neznal. Jedné německé novinářce bez uzardění řekl, že se necítí být Čechem, že je Böhme. Čechům to zapomněl sdělit. Asi proto, že neměl čas. Nebo to bylo jinak?

Ale vraťme se k současnosti! „Pár“ teroristech akcí v Evropě proběhlo v těchto dnech. Je několik mrtvých i raněných. A v této atmosféře pan „politik“ Karel z nás dělá ostudníky. Dokonce na naše hlavy svolává i eurounijní hněv.

V tutéž dobu, kdy nám Jaroslava Bašta sdělil následující moudrá slova: „Každý, kdo nám bude chtít vnutit migranty, ohrožuje naše životy“, troubil pan Schwarzenberg do světa, že se za nás stydí. Svolával na nás i euroblesky, Snad výše uvedená slova pana Bašty dojdou i ke sluchu  pana Schwarzenberga. Je to téměř jisté. Bude však tento pán ještě schopný modifikovat svůj vztah k migraci i k českému národu? Těžko. Snad už skutečně nemůžeme ho brát vážně. Co však TOPka, jejíž je čestným předsedou, bude k odsouzeníhodným schwarzenbergským výrokům mlčet? Pokud ano, sama se dále shazuje. Jak hluboko může ještě padnou? Stejně tak jak její bývalá hlava, do nicoty a zapomnění.

Dr. O. Tuleškov