Dnes jsem si vypůjčil titulní sousloví, inspirované názvem sbírky českého básníka Františka Hrubína. Básníka, kterého druhá světová válka osobně zasáhla a ovlivnila do budoucna k napsání mnoha knížek, jejichž poselstvím zůstává právě ona nekonečná láska k životu a touha prožít jej v míru.

Hrubínovy verše z doby druhé světové války ve mně cosi evokují. Náš život představuje alegorii řeky. Bez smyslu a cíle zůstává řeka prázdná a nikam nesměřuje. Všichni chceme žít v lásce a v míru svůj naplněný život. Život bez naděje je stejně prázdný jako řeka bez vody. Takový život zůstává pustý, vyprahlý a nenaplněný. Člověk má přirozenou potřebu něčemu a v něco věřit. V Dobro, v sociální spravedlnost, v mírové soužití mezi národy.

Říct ano míru znamená dnes říct ano okamžitému vystoupení ze zločinecké agresivní organizace zvané NATO. Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky! Odpusť naší zemi, národe srbský!

Řeka však může také symbolizovat i zrádné proudy rozdělující lidstvo. Někdo se v té řece utopí, jiný se vyškrábe na protější břeh. A jak se moudře praví, naše vítězství nespočívá v tom, kolik lidí se v té řece utopí. Ani v tom, kolik se jich vyškrábe na druhý, opačný břeh. Naše vítězství tkví jen a jen v tom, kolik z těch tonoucích se k nám zase a znovu vrátí. Kolik jich zachráníme, někdy i před nimi samotnými. A naší povinností je podat jim pomocnou ruku.

Rozbouřené vody přítomnosti však dávají tušit nová, četná nebezpečí. Postavme společně záchrannou lávku, jež nás převede přes tu válečnou propast mezi cíleně a úmyslně znesvářenými národy. Nenechme si namluvit, že stojíme na protějším břehu. Slovanství je nám vlastní a vrozené. Díky sovětským hrdinům jsme tenkrát neutonuli v té ničivé povodni fašismu, když nás západní pseudo–spojenci doslova „hodili přes palubu“.

Jsme však opět svědky současných krvavých proudů a potoků krve. Znovu se, teď už symbolicky podruhé, ocitáme ve čtyřicátých letech dvacátého století. Jen ty formy války a variace nového holocaustu mají jinou podobu. Krutost, s jakou jsou vedeny, se však nezmírňuje, ba naopak!

Před osmdesáti lety byl v těchto časech německou realizací plánu Barbarossa napaden Sovětský svaz. V Sovětském svazu tak vzápětí započala Velká vlastenecká válka za záchranu celé slovanské civilizace.

Ruská duše dala do toho boje všechno, jako kdysi ve starověku Athéňané bránící svou svobodu před otroctvím, když se odvážně postavili útočným Peršanům. Athéňané tehdy porazili svým odhodláním daleko agresivnější a mocnější perské vojsko, protože svým statečným srdcem přeprali svou vlastní beznaděj. A protože šlo o boj mezi svobodou a otroctvím, o zápas mezi životem a smrtí. Jejich motivace pramenila z přirozené touhy zachovat svůj vlastní lid naživu a ve svobodné existenci. Není na světě nic cennějšího než svobodný život!

Ruská duše, která by se s Vámi rozdělila o poslední krajíc chleba, musela obětovat ve druhé světové válce, při pomoci celému světu, mnoho svých hrdinných lidí. Tolik statečných hrdinů tenkrát položilo své životy za mír pro nás, budoucí generace, a za vítězství nad fašismem.

A nakonec svým slovanským srdcem v boji za Dobro ona ruská duše spravedlivě zvítězila. Duší a srdcem zvítězil Sovětský svaz nad fašistickým zlem!

Tuto dějinnou pravdu nemohou odstranit ani novodobí přepisovači dějin. Každá řeka se zákonitě v proudu historie vždy sama vrátí ke svému přirozenému toku, navzdory všem těm, kdo by jí chtěli diktovat, kudy má téct.

Nebude zapomenut, kdo se, tak jako sama řeka, vrátí ke svému původnímu, přirozenému proudu. K dějinné Pravdě. Jen Pravda představuje Vyšší moc, hrdě odolávající dočasným a pomíjivým podplaceným velezrádcům.

Slunce a s ním spjaté životadárné světlo začíná každé ráno svou pouť na Východě. A poráží svým jasem tmu a temnotu – kolem nás i v nás. Tento přírodní odvěký zákon nikdo nikdy nezmění! Ani novodobí lháři… Pravda si vždycky nakonec prorazí cestu tmou a její podstata vyjde na očistné světlo.

Ve Velké vlastenecké válce na straně sovětského lidu proteklo mnoho křišťálově čistých životů. Ani jedna kapka v tom oceánu slz a hrdinství nebyla marná či bezcenná. Každá oběť Velké vlastenecké války zaslouží si od nás upřímné uznání, a především – naše Nezapomnění.

Byla to řeka plná krve, ale ta červená barva symbolizovala i revoluční boj sovětského lidu za další slovanské bratry. Aby i oni mohli žít v míru, v radosti, v pravdě budoucích dnů, v lásce a naději.

Tato řeka čestného a udatného boje přinesla nový zázračný pramen životů pro miliony Slovanů, včetně nás Čechů.

Každá kapka krvavé oběti prolitá v těch vodách rovným, upřímným a spravedlivým zápasem – za život, mír a svobodu – si tak plně zaslouží náš hluboký respekt, obdiv a úctu.

Kdo však toto nepochopí, prožije si holocaust a světovou válku znovu. A právě ona krvavá voda nám podává varovné memento a poselství, že nesmíme nikdy zapomenout na tehdejší sovětské hrdinství.

Smyj z povrchu zemského, dávná řeko Nezapomnění, smyj tu válečnou zlobu dnešních agresorů útočnické organizace zvané NATO! Osvoboď nás z područí jakési „Čtvrté říše“, maskované nálepkou Evropská unie! Naplň tento svět novou radostí a přiveď do našich osudů znovu mír a naději v podobě své živé vody!

Skláním se, v úctě a vděčnosti, spolu s Vámi, přítomnými i vzdálenými, před odvážným sovětským lidem, personifikovaným například na našem táborském náměstí TGM sousoším nazvaným Vojna a mír.

Z tohoto sousoší, zasvěceným táborským občanům známého jako „Rudoarmějec s dítětem“, bylo odstraněno datum 9. květen a byl odsekán srp s kladivem.

Kdosi by dnes možná chtěl odstranit celé sousoší a nahradit jej falešnou modlou novodobé lži. A ten kdosi by úmyslně, ve své zlobě a nenávisti, zákeřně odsekal i historickou paměť národa…

Uchováváme právě proto – v čisté a živé paměti – vzpomínku na lid, který před osmdesáti lety svou statečností a svým odhodláním zachránil Mír, tedy celý náš Svět.

Drazí slovanští bratři, nikdy na Vaše hrdinství, ani ve zrychleném proudu aktuální neklidné doby, nezapomeneme! Nezapomnění nám dává naději na nezemření.