Václav Bělohradský přehledně shrnul svoje rady ohledně toho, jak by se měla chovat levice, chce-li vůbec přežít (Salon 18.7.). Má se oprostit od zastaralých struktur, jako byly státy, národy, třídy či politické strany. Má zapomenout na sociální stát, protože péče o chudé je jen maskovanou formou třídního boje. Soustředit se má naopak na boj za práva etnických, sexuálních, náboženských a kulturních menšin.

Přesně takový program prosazuje od šedesátých a sedmdesátých let takzvaná nová či také kulturní anebo liberální levice. Mnohé z prvků tohoto programu přejaly také socialistické a sociálně demokratické strany v různých zemích Evropy. Právě tento program prosazuje také frakce socialistů a demokratů v Evropském parlamentu.

S jakým výsledkem? Levicové strany prudce oslabují, v případě německé SPD či francouzských socialistů se jedná doslova o katastrofu. V Evropském parlamentu ztratila socialistická frakce rekordní počet křesel. Dělníci a zaměstnanci se přesunují od podpory levice k takzvaným populistickým stranám.

Pokud bychom uvěřili receptům nové levice, pak bychom toto decimování, jež probíhá v levé části politického spektra, museli vysvětlit tím, že sociální stát je stále ještě příliš silný, hranice jsou málo propustné a práva etnických, sexuálních a dalších menšin jsou trestuhodně opomíjená. Až budou tyto nedostatky napraveny, levice opět rozkvete v plné kráse. Ve světě bez hranic, bez státu, bez politických stran a bez sociální péče získá nepochybně parlamentní většinu.

Do té doby si ovšem musíme zvyknout na další nárůst majetkových a příjmových nerovností, na prudké zhoršení bezpečnostní situace a na vlnu mizérie a bídy, o kterou už nikdo nebude utlačivým způsobem pečovat.

Za podobné rady adresované levici chválí Václava Bělohradského na stránkách Práva Karel Schwarzenberg. Ani to nepřivedlo našeho uznávaného filozofa k zamyšlení.

Prof. J. Keller

Přišlo e-poštou