Trump vyložil v Izraeli dost závažný návrh. Tady nelze vzít Trumpovi jeho snahu o důslednost – on se snaží plnit svoje předvolební sliby. Je ale třeba pozorně naslouchat tomu, co říká, tedy, že „já“, tak to dělat budu. Pak to skutečně udělá. Zvlášť dobře je to patrné ve vztahu k poslední větě, kterou pronesl v souvislosti s Brexitem: „…Brexit byl proveden, další bude Evropa“. Takže příští úder USA chce Trump vést proti Evropě, proti EU. Poté, co kdysi řekl, že je proti EU, která se musí rozpadnout, – přechází k činu. První je Velká Británie, a v této souvislosti doporučuji nezapomenout, že také řekl, že „…NATO on nepotřebuje“, NATO je pro něj přítěží. Slyšeli jsme to, zapsali, a teď čekáme, kdy to přijde.

Jakmile vyrazil Velkou Británii z EU, se unie změnila v cosi jako 80% Německo, 18% Francie, Itálie, Španělsko, a zbylá 2% všechen ten východoevropský balast. Takže hlavní úder půjde proti Německu, jeho průmyslové základně, protože ta je americkým cílem. A jednou z hlavních součástí německého hospodářství je automobilový průmysl, který dokázal odsunout daleko dozadu americký – co do kvality, atd. Teď tedy celý úder půjde na Německo. Po omezení německého průmyslu do „přirozené velikosti“, jak chce Trump, – co zbyde z EU bez Německa v dnešní formě? Francii zůstanou jen jaderné zbraně, protože z hospodářského hlediska je to … Itálie a Španělsko jsou samy o sobě stabilní, a to ještě v jisté spojitosti s Německem. Ony nemohou být základnou EU – a to je to, co potřebují USA i Velká Británie. Upevňuje se spojení těchto dvou zemí, a poté budou ony ve dvou rozkládat Evropu, když Velká Británie, která je mimo EU, i Evropa jsou jedinými konkurenty. Jim se bude lépe pracovat přímo jak s Francií, Itálií, tak koneckonců i s tím Polskem a pobaltskými zeměmi.

Je tu ale část, ve které budou spolu USA a Británie bojovat. Británie se bude snažit, aby finančním centrum z Londýna nepřešlo do Frankfurtu nebo Paříže. Státy naopak budou usilovat o to, aby většina finančního centra z Londýna přešla do New Yorku, a ne do Evropy. O to budou bojovat, protože finanční ekonomika je základem ekonomiky americké a v mnohém i britské. Takže jejich úsilím bude nedovolit Evropě, aby si k sobě přitáhla podstatnou část finanční ekonomiky světa. Jakýkoli jejich úspěch v tomto směru oslabí EU, která bez finančního centra ve Velké Británii už nebude hospodářsky tak silná jako dnes.

Především chci říci, že všechny komentáře, týkající se Trumpových návrhů, vyslovované politiky, se řídí tím, jak se taková politika odrazí na jejich postavení na politické scéně. Většina komentátorů, bohužel, se v poslední době podřizuje prosazování těch, či oněch idejí těch, kteří novináře platí, nebo i novinářů samých – a nikoli objektivní informaci. Proto se pokusím odpovědět objektivněji.

Důvod, proč byl program (který je hotov prakticky už více než 2 roky) nanesen, je – za prvé politická situace v USA a předvolební boj, a proto jsou do programu vloženy elementy, které mu v předvolebním boji pomáhají. Proto lze říci, že tyto elementy nejsou zásadní, ale existují proto, aby mohl ukázat: „Já chci toto…“. Druhým důvodem je předvolební kampaň v Izraeli, a je to docela drzé vměšování USA do kampaně před březnovými volbami v Izraeli. Proto jsou v tomto programu i elementy, které nahrávají těm izraelským politickým silám, jejichž vítězství by bylo pro Trumpa a Američany žádoucí, třebaže oni jsou ochotni jednat se všemi. To se projevilo tím, že Trump pozval na představení své kampaně i izraelskou opozici, se kterou bylo jednáno odděleně. To nikdy dosud nebylo. Tím Trump demonstroval, že USA budou pracovat s kýmkoli, kdo stane včele Izraelské vlády.

Program má mnoho stránek textu, ale upozorňuji na hlavní momenty s hlediska toho, že jakmile budou přijaty – a není důležité, kým – se od nich nebude možné demonstrativně distancovat. Samotný program je určen k jednání, a pokud hlavní momenty budou přijaty a uznány všemi stranami, o detailech se povede spor. Co se v programu jeví jako hlavní: – že USA řekly, že jsou pro palestinský stát, což nikdy předtím nebylo. A to, že jak izraelské vedení, které se neveřejně práce na formulacích programu zúčastnilo, tak i opozice, vyjádřili jednoznačně, že jsou pro. A v tomto programu jsou elementy, které zásadně mění izraelskou politiku, která byla přede dvěma týdny. Izrael i jeho dnešní vedení, bez ohledu na ta, či ona prohlášení, byly proti vzniku palestinského státu, a snažily se, aby palestinské enklávy byly od sebe odděleny, – zvlášť Judea, zvlášť Samaří a samozřejmě zvlášť sektor Gazy. Izraelské vedení usilovalo o to, aby v sektoru Gazy byla zachována jiná vláda – nikoli Fattáhu, ne Hamásu – a hrálo na to, že by to rozdělilo palestinské hnutí, a bude možné jednat s každým zvlášť. Tento program všechny tyto principy odmítá. Je tam přesně napsáno: „Jednotný palestinský stát, a sektor Gazy je jeho neoddělitelnou součástí“. Poslední, co je tam psáno, právě v této oblasti, je rozpuštění Hamásu – tedy moc přechází k Fattáhu.

Izraelská vláda a parlament to v tomto týdnu (rozhovor veden 3.února – pozn.překl.) potvrdí. Vycházíme–li z toho, že jsou tam další elementy, tak žádná z osad tam zbudovaných za posledních 50 let, nebude evakuována. Extremistickým, ultrareligozním a nacionalistickým kruhům jak v Izraeli tak v USA říkají: – „vidíte, uznali to, co jsme tam vložili“. Přitom zamlčují základní fakt: – „chtěli jste, aby všechna území byla pod vládou Izraele, ale 70% přechází ve prospěch palestinského státu, což jste zásadně odmítali…“. Uvidíme, co bude dál. Arabské země, jakož i celý islámský svět tuto rezoluci nepřijmou. Oni ji musí oficiálně odmítnout, protože jsou tam věci pro ně nepřijatelné. To neznamená, že odmítají princip palestinského státu.

V tomto programu se říká, že: – „…ano, my uznáváme Jeruzalém jako metropoli Izraele, ale východní Jeruzalém bude metropolí palestinského státu, a tam otevřeme svoje velvyslanectví“. Ale východní Jeruzalém v interpretaci Američanů, to je vše, co se nachází za historickou části, a říkají, že to bude arabská vesnice Abú Dis, nacházející se na předměstí Jeruzaléma. Jakmile řekli, že to bude „východní Jeruzalém“, tak jde jen o to, kudy povede hranice, a to bude předmětem sporů. Zda hranice půjde po hranici z roku 1948, nebo po nové hranici, která rozděluje židovské čtvrti od arabských – bude předmětem jednání. Je naprosto jasné, že ti, kteří program napsali, jej nemohli napsat jinak, že ani arabský ani islámský svět nepřijme, aby Chrámová hora byla v moci Izraele. Pokud jde o Staré město, v jehož zdech je židovská, arménská, křesťanská i islámská čtvrť, je sotva možné, aby to bylo pod izraelskou vládou. Přesto je tato otázka méně zásadní, a to je možné se přít. Ale, že je Západní a Východní Jeruzalém, to už bylo tímto řečeno, a Izrael to přijal.

Vzniká situace, kdy poté, co utichne tato bouře, proběhnou volby v Izraeli, tak vše co zůstane na jednacím stole, to o čem není sporu ve vztahu k palestinskému státu, že je jednotný, že Hamás musí skončit a moc přejde k Fattahu, není sporu, že sektor Gazy se zachová v rámci tohoto palestinského státu, není sporu, že metropolí palestinského státu bude východní Jeruzalém a Izraele západní. A pak se přejde k technickým detailům – a o tom se bude jednat. Při přípravě tohoto programu oficiálně, podle svých politických důvodů, jednali Američané jen s Izraelem. Ale neformálně Kushner věnoval více času právě arabské straně. Když se Američané pokoušeli vyhodnotit situaci, pochopili, že hlavním váhu Izrael přikládá palestinskému státu, a proto to formulovali tak, že program Izrael nemůže nepřijmout s ohledem na jiné, druhořadé, ale pro politickou konjunkturu důležité elementy, jako uznání osídlení tohoto území. Tak byl překonán hlavní problém: – Izrael souhlasí se zásadami vzniku palestinského státu.

A teď lze přejí ke druhé části, – tedy k obchodu. Američané na to kladli důraz při pohledu na neformální jednání se Saudskou Arábií, Egyptem, zeměmi zálivu, se je pokoušeli přesvědčit, že jsou tam elementy, které mohou být pro ně důležité. A jedním z nejzajímavějších momentů bylo, což vešlo ve známost teprve přede dvěma dny, že ředitelka CIA vedla velmi dlouhou besedu se saudským králem, a pokoušela se ho přesvědčit, že jsou věci zásadní a druhořadé, takže by neměl úplně odmítat program, protože ten může řešit problém, a aby si nevšímal elementů, které byly do programu vloženy jen z taktických důvodů. Hlavní úsilí americké vlády bude nyní vynakládáno nalezení společného jazyka s Araby, – najít cestu k přijetí, a dál jednat. Američané k tomu, jako vždy, přiložili šek na 50 mld. dolarů, z nichž 9 miliard je určeno pro Egypt, 7 miliard Jordánsku, atd. – takže se pokoušejí řešit problém po americku – tedy koupí…

Co z toho nakonec plyne? Máme tu nové vidění Blízkého Východu s hlediska Izraele, jeho vzdání se hlavních elementů, které překážely pokroku v jednáních. Neuvidíme vliv na předvolební kampaň ani v USA ani v Izraeli, ale upevní to prezidentovu pozici v kruzích, ve kterých byl zainteresován. Existuje přísloví, že blahodárné věci se někdy dělají rukama jiných. Tedy není důležité, proč a nač byl tento program představen, ale je v zásadních otázkách krokem vpřed, který donutil Izrael tento krok udělat. A dál – se bude jednat.