Proč je třeba prosadit Den genocidy Slovanů
Dne 8. června roku 2018 na kongresu "Slovanská Praha", kde se konalo setkání slovanských delegací z řady slovanských zemí, vznesl vedoucí slovenské delegace pan Miloš Zvěřina konstruktivní návrh na "Památný den Genocidy Slovanů". Datum konání navrhl příznačně – 22. červen – den germánského útoku na tehdejší SSSR. Představil i slovanský symbol, osmicípou hvězdu, která by měla každoročně upomínat na tisíciletou existenci všech slovanských národů, jež více či méně přečkaly nejstrašnější genocidu Slovanstva ve II.světové válce.
Genocida Slovanů je stále zamlčována a selhávána zvláště v zemích euroatlantického okruhu. Zatímco genocida některých národů – přestože vyvolává u aktérů nevraživé reakce – jako u Arménů, již byla některými západními státy uznána – zásluhu na tom má zejména Francie, u genocidy Slovanů tomu tak ,žel, naprosto není.
Spousta západních politiků, politologů a dokonce i některých neseriózních historiků (např.David Irving se svými nesmyslnými studiemi o Norimberku a jiných) vyvolává dojem, jakoby "žádná genocida slovanských národů nebyla". Opak je ovšem pravdou.
Genocida Slovanů byla připravována již nejméně za I. světové války, – pomineme –li středověké pokusy o vyvražďování východních Slovanů německým řádem, a tatarskými kaganáty, anebo jižních Slovanů Osmanskou říši, které se však zcela nezdařily.
V naší zemí máme dokonce památník na realizovanou genocidu I. světové války,kterou připravovali nikoli jen Němci, nýbrž i Rakušané. Je to mausoleum v Jindřichovicích u Plzně – osárium ostatků 7.100 Srbů a 189 Rusů, zajatců tábora smrti, jak jej nazval jugoslávský velvyslanec v ČR pan Djoko Stojičič. Táborem smrti prošlo na 40 tisíc věznů a byl prototypem koncentračních táborů III. říše.( Stojičič a kol., Mauzoleum srbských zajatců a internovaných z první světové války, Jindřichovice,okres Sokolov,Česká republika, 1996.) Poslanci rakouského sněmu po povolení činnosti v roce 1917 (Rakousko za I.světové války bylo jedinou válčící zemí, která rozehnala vlastní parlament!) podali poté rozsáhlé memorandum o zločinech habsburské vlády na Slovanech, o čemž se později jednalo i na mezinárodní konferenci o zločinech I.války na ostrově Korfu.
Hitler nikdy nebyl originální, sám nevymyslel genocidu Slovanů – tu pangermáni jako Lagarde,Treischke a jiní připravovali již od 60tých let 19.století. Příslušník Schönererova hnutí pangermán, Rakušan Perger dokonce v letech 1900–1901 navrhoval odsun a likvidaci Čechů, Slováků, Poláků a Slovinců v habsburské říši. O Češích psal :"Trn už konečně musí ven z německého těla, i kdyby se to mělo provést zákonným vypovězením všech obyvatel sudetských zemí, (!) hlásících se k české národnosti, i kdyby to mělo být všech šest miliónů Čechů, které lze snadno nahradit přivoláním Němců z Uher a přistěhovalectvím z Německé říše". (Německý centrální archiv Postupim,fond Alldeutscher Verband). Perger a jiní navrhovali vyhnání Čechů, Poláků ,Slováků a Slovinců k Severnímu ledovému oceánu na území dobytého Ruska, kde plánovali pracovní tábory a tábory smrti.
Obrat v I.světové válce však nakonec Slovany ušetřil této již v počátečním stádiu realizované genocidy.
Jinak tomu bylo za II.světové války. Tam genocida Slovanů probíhala v plném rozsahu.
První obětí této plánované genocidy byli Lužičtí Srbové, Poláci a Kašubové. Podle různých odhadů ztratili Poláci a Kašubové cca 6 milionů občanů Nepočítaje v to židovský holocaust, jenž jako jeden z předních válečných zločinů III.říše musí být počítán zvláště!
Rovněž jižní Slované, zejména tehdejší Jugoslávci – Srbové, Chorvati,Slovinci,Makedonci – ztratili nejméně 3–4 miliony občanů. Koncentrační tábory jako Jasenovac byly vyhlazovacími továrnami, kde zahynulo nejméně půldruha milionu Srbů a Slovinců, též demokratických Chorvatů.
Největší oběti genocidy Slovanů ovšem utrpěl SSSR. 20 milionů Slovanů z celkového počtu 27 milionů ztrát. Hitlerovci proti ruskému, ukrajinskému a běloruskému národu vyhlásili ty nejnelidštější formy vyvražďování jak vojenských sil, tak zejména civilního obyvatelstva. Stovky běloruských, ukrajinských a velkoruských Lidic, kde se Slovany stejně jako s Židy zacházelo satanským způsobem. Další taktikou hitlerovců vedle programového vraždění bylo vyhladovění, vyzkoušené na Leningradu. Dnes má Piskarevský hřbitov mnoho mohyl po 20tisících pochovaných, kteří zemřeli krutým hladem za hitlerovské blokády. Hladem bylo zavražděno na milion obyvatel města hrdiny – Leningradu. Mužů, žen i malých dětí...
To vše jsou jen příklady nejstrašnější genocidy Slovanů v nedávné minulosti. Všichni Slované by si je měli každoročně připomínat právě v den 22. června.
Co je třeba učinit, aby Památný den Genocidy Slovanů byl trvale připomínán u nás?
Vlastenecké organizace vydávající kalendáře, jej zařadí do svých památných dnů. Vlastenecké časopisy každoročně připomenou toto výročí, jež má pro Slovany stejný význam jako holocaust pro naše židovské spoluobčany. Vlastenecké organizace budou každoročně konat pietní akty na paměť Genocidy Slovanů. A konečně vlastenecké organisace postupně budou prosazovat v parlamentu a v senátu oficiální zařazení Dne Genocidy Slovanů mezi Památné dny republiky. O tom, zdali vlastenecké organizace splní tyto navrhované úkoly, je možno diskutovat. Ovšem jako naléhavý úkol stojí Den Genocidy Slovanů před všemi vlastenci a civilizovanými občany republiky.
Jiří Jaroš Nickelli, ČSOL Brno I
Literatura:
Amort Č., Drang nach Osten. NV ČSPB Praha 1971.
Stojičič,Belaševič, Jakšič,Novakovič,Rajkovič,Segi,Jakšičová,Pavlovičová,
Muzolej srpskich zapolenika i internacija iz prvog svetskogo rata, Jindřichovice, Češka,
též česká mutace,Obljavleno povodom obnavljanja mauzoleja srpskich zapovednika i interniraca iz prvog svetskog rata, 15.oktobra 1996 g.
Kocourek R., Svět žaluje v Norimberku. Válečné zločiny proti civilnímu obyvatelstvu, Borový, 1946, str.317n.
