Pro vyhnání Němců „neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění“, prohlásila kancléřka Merkelová

Nesneseme řadu argumentů, které vyvrací toto tvrzení paní kancléřsky, ač ani toto by nebyl žádný problém. Necháme mluvit pamětníky této doby, naše hraničáře z Čech, Moravy i Slezska. Jejich vzpomínky mluví jednoznačně. Vydali jsme je v několika brožurkách ve spolupráci s Kruhem občanů ČR vyhnaných z pohraničí v roce 1938, a to opakovaně. Můžete je najít na našem webu.

Snad jenom dodáme několik zvlášť významných skutečností. Freikorps, ozbrojené jednotky henleinovců, vznikly 17.9. 1938. Za dobu své existence, zhruba čtrnáctidenní, mají na svědomí 110 lidských životů, asi 50 těžce zraněných, přes 2000 občanů ČSR odvlékli do Německa. Intenzita bojů s freikorpsáci v našem pohraničí byla tak velká, že naše vláda určila 17. září jako den, kdy došlo mezi ČSR a Německem, jež Freikorps ozbrojil a umožnil jeho volný průchod na území republiky, k válečnému stavu.

Po obsazení pohraničí Němci vstoupili henleinovci a řada jejich příznivců do nacistické NSDAP. Mnozí z nich sloužili u jednotek SS, SD, vykonávali službu i v koncentračních táborech. Zvlášť nebezpečí byli „sudeťáci“, kteří se dali ke gestapu. V určitou dobu tvořili až 40% část z celkového počtu gestapáků na území tzv. protektorátu. Všichni víme, že Norimberský tribunál prohlásil NSDAP, SS, gestapo a další za zločinecké organizace. Jejich členové byli zločinci. Stovky tisíc „sudeťáků“ se stalo tak úředně označenými zločinci.

A nyní nechme mluvit naše hraničáře, pamětníky hrůzných předmnichovských a pomnichovských dnů roku 1938 v našem pohraničí. Ti usvědčují kancléřku Merkelovou z toho, že se hluboce mýlí. A nadto paní kancléřka zapomněla na právní důvody, které byly rozhodující pro přesídlení německého obyvatelstva. Jejich zdroj tkví v rozhodnutí vítězných spojenců na Postupimské konferenci v srpnu 1945. Paní kancléřka není v pozici, aby mohla znevažovat či dokonce negovat závěry postupimské konference.

Redakce ČNL