Důvody, proč se to stává, mohou být různé. Většinou to souvisí s tím, co historici z nedostatku jiných vysvětlení nazývají „duch času“. V naší době je dobře patrné, že se nám projevuje ve své původní německé podobě jako Zeitgeist, který nás vrací do druhé poloviny třicátých let nebo do období německého Protektorátu.

Právě letošní 75. výročí vítězství nad nacismem a fašismem považovala celá řada českých, převážně komunálních politiků, za příležitost, jak revidovat pohled na tehdejší dramatické události. Vycházejí přitom z bruselských not, které označily bývalý Sovětský svaz za viníka Druhé světové války a spojence hitlerovského Německa kvůli Smlouvě o neútočení známé jako Pakt Molotov – Ribbentrop podepsané 23. 8. 1939. Přehlížejí přitom, že podobnou smlouvu podepsalo Polsko v roce 1934, Velká Británie 30. 9. 1938 (v rámci jednání o Mnichovské dohodě) a Francie v prosinci téhož roku.

Pro české poměry jsou charakteristické dva momenty – tato revize dějin dostala podobu velmi nedůstojné pomníkové války, včetně postavení prvního památníku příslušníkům SS v Řeporyjích a návratu k argumentaci České ligy proti bolševismu. Tu v lednu 1944 založil protektorátní ministr školství a osvěty Emanuel Moravec v reakci na Československo – sovětskou smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci podepsanou 12. 12. 1943 v Moskvě za přítomnosti prezidenta Edvarda Beneše a Josifa Stalina.

Úkolem České ligy proti bolševismu až do května 1945 bylo podávání pravdivých a nepravdivých informací o poměrech v Sovětském svazu, varování před důsledky spolupráce s tímto diktátorským režimem a před okupací hordami z východních stepí. Zdůvodňovali tak nutnost spolupráce s nacistickým Německem jako jedinou naší záchranou. Symbolem této kampaně se stal plakát s obrázkem Pražského Hradu, nad nímž se sklání krvavý spár označený srpem a kladivem doplněný varováním „Zachvátí–li tě, zahyneš!“ Přednášky Ligy byly zejména na Moravě hojně navštěvovány.

Moravský primátor Prahy MUDr. Zdeněk Hřib, který při svém svérázném výkladu dějin tvrdí, že Sovětský svaz nás neosvobodil, ale na dalších 43 let okupoval, zcela pomíjí historická fakta. Třeba o tom, že se Rudá armáda již v listopadu 1945 z Československa (jako z jediné země střední Evropy) stáhla. Další cesta k totalitě byla převážně naší vlastní záležitostí. Také v ideologické rovině svým o třicet let opožděným pirátským antikomunismem na protektorátní Českou ligu proti bolševismu navazuje.

Protože amatérsky fušuje nejen do výkladu historie, ale také do zahraniční politiky, z hlediska ekonomických dopadů svého jednání by Emanueli Moravcovi udělal radost, neboť se chová jako vzorný úředník sedmnácté spolkové země, neboli novodobého protektorátu. České firmy nyní mohou na ruský a čínský trh jenom jako subdodavatelé firem cizích, převážně německých. A o to v té hře s bouráním pomníků a snímání desek, přejmenovávání náměstí a protičínských provokací jde.

O podobném počínání kdysi Voskovec s Werichem zpívali, že ti lidé to dělají buď z blbosti nebo za cizí peníze. Ten postřeh platí dodnes.