Autor: Václav Klaus | Publikováno: 28.9.2019 

Vystoupení Václava Klause na ustavujícím sněmu hnutí Trikolóra

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vzácní hosté,

děkuji za pozvání na Vaše dnešní, vskutku historické shromáždění. Přijel jsem za Vámi do Brna proto, abych Vám vyjádřil svou podporu a abych svou přítomností demonstroval svou solidaritu s ambicemi Vašeho hnutí. Jsem tu i proto, že jsem jeden z těch, kteří připravili podklady pro téma zahraniční politiky Vašeho hnutí. Do dalších věcí se Vám moc plést nebudu. Syn by mi to ani nedovolil.

Přijel jsem do Brna rovnou z Číny, kde jsem o den zkrátil svou cestu. Zároveň jsem se panu kardinálu Dukovi omluvil z dnešní účasti na svatováclavských oslavách ve Staré Boleslavi. Chci tím zdůraznit, že mi o úspěch Vašeho politického uskupení jde.  

Domnívám se, že se zde dnes sešli lidé, kteří se – stejně jako já – necítí dobře v naší politice, kteří se nemohou smířit s chováním a jednáním našich politických stran a kteří už delší dobu nemají koho volit. My, kteří jsme zde, doufáme, že se Trikolóra natolik prosadí na naší politické scéně, že bude rozumné ji volit. Vyžaduje to ještě mnoho práce.

Sešli jsme se zde i proto, že začínáme mít vážnou obavu z toho, co se ve světě kolem nás – jak v naší vlastní zemi, tak na evropském kontinentě – děje. My starší si myslíme, že dochází k rozpadu světa, ve kterém jsme vyrostli, že dochází k útoku na svobodu jednotlivce, k útoku na rodinu jako základní jednotku uspořádání společnosti a k útoku na národní stát, který je předpokladem demokracie.

Tuto triádu – člověk, rodina, stát – považujeme za nedotknutelnou a scházíme se v Trikolóře proto, že jsme přesvědčeni o tom, že to ostatní politické strany necítí tak ostře a tak jasně jako my. Trikolóra klade důraz na normálnost, na zdravý rozum, na přirozený řád světa, na tradice a na osvědčené principy lidského chování a to je úžasný politický program.

Svět kolem nás i u nás je v obrovském pohybu. Napadlo by nás ještě před nedávnou dobou, že dojde k tak absurdnímu ataku genderismu na lidskou podstatu? Že se nejrůznější gay-parades stanou součástí našich životů? Že západní civilizace zaútočí na samu biologickou podstatu člověka a že místo otec a matka bude používán termín rodič 1 a rodič 2?  Že naše země fakticky akceptuje takové nesmysly, jako je pojem klimatická nouze? Že švédská školačka bude vybízet studenty ke stávkám proti vzdělání, že bude zvána do parlamentů různých zemí světa a před několika dny i k projevu na Valném shromáždění OSN? Že nám bude všechno možné i nemožné zakazováno pod heslem boje s tzv. „uhlíkovou stopou“? Že budou minulý týden v Praze studenti stávkovat pod heslem „chceme lepší klima“?

Tyto myšlenky a postoje nevznikly v České republice. Environmentalismus, multikulturalismus, genderismus a feminismus nejsou českými fenomény. Tyto módní ideologie k nám nejsou dováženy z Východu, ale ze Západu. Trikolóra by se měla pokusit proti těmto idejím a ideologiím vystupovat jednoznačně, podobně jako to už řadu let ve svých článcích a projevech činí Váš zakladatel. Nemůže to být jen na něm.

Dovolte mi říci pár slov k tématu, pro který jsem sem byl dnes pozván, k tématu zahraniční politiky. Vycházíme ze smutné zkušenosti, že Česká republika dlouhodobě postrádá samostatnou, suverénní a sebevědomou zahraniční politiku, která by vycházela z našich vlastních národních zájmů. V předchozích desetiletích jsme si – nejprve v područí nedemokratického Sovětského svazu, potom v bratrském objetí zdánlivě demokratické Evropské unie – zvykli pasivně akceptovat řešení a rozhodnutí, která velmi často byla v konfliktu s naším národním zájmem. To by mělo skončit.

Od všech dnešních významných českých politických seskupení, od vlivných médií i od povýšeně se tvářících intelektuálních kruhů slyšíme, že nemůžeme jinak, že žádná alternativa neexistuje. Tento způsob uvažování nesmíme přijmout.

Nebude to však snadné. Lidé u nás stále ještě neberou dostatečně v úvahu to, že se o našich životech rozhoduje mimo území České republiky, a navíc lidmi, kteří naší zemi neznají a nerozumí jí a jimž naše národní zájmy nic neříkají. Proto nic českého nehájí a hájit nemohou.

My jsme přesvědčeni o tom, že slovo národní zájem není žádná prázdná fráze. Naším národním zájmem je něco velmi konkrétního: je jím zachování České republiky jako nezávislého, suverénního národního státu a zajištění jeho bezpečnosti, územní integrity a prosperity pro současnost i pro budoucí generace.

Za základ a prioritu české zahraniční politiky považujeme dobré vztahy s našimi sousedy. Platí to jak pro nadstandardní bilaterální vztahy se Slovenskem, tak pro vztahy se státy V4, s Polskem a Maďarskem, s nimiž nás pojí tragická zkušenost komunismu, a tím i odpor k novým či staronovým společenským utopiím.

Máme zájem o dobré vztahy s Německem a Rakouskem. Německo, hegemon současné Evropské unie, je naším největším hospodářským partnerem. Temné a tragické okamžiky česko-německé historie považujeme za uzavřené a rozhodnutí, která byla provedena po skončení II. světové války za nezpochybnitelné. Odmítáme účelové „evropské“ přepisování německo-českých a česko-německých dějin. To máme povinnost říkat zcela rezolutně.

Chceme pěstovat dobré vztahy i k historicky a kulturně blízkému Rakousku. Chceme rozvíjet vzájemně výhodné vztahy i s dalšími zeměmi světa, včetně Ruska a Číny.

Současnou podobu Evropské unie považujeme za vysoce problematickou. Víme, že je třeba dosavadní metody a mechanismy evropské integrace od základu změnit.

Jsme pro evropskou spolupráci, která je předpokladem stability a prosperity na evropském kontinentu. Zásadně však odmítáme snahu vytvořit za zády evropských národů – cestou oslabení a postupné likvidace evropských národních států – centralizovaný evropský superstát, novou globální velmoc ovládanou západoevropskými elitami. Současná podoba EU, jejímž vyvrcholením byla Lisabonská smlouva, přivedla Evropskou unii do hluboké strukturální a politické krize.

Demokracie v Evropě je tím vážně ohrožena. Většinu ztracených pravomocí členských zemí je třeba těmto zemím vrátit. Čím méně jich zůstane v Bruselu, tím lépe bude pro Evropu. Zásadní revizi zasluhují všechny hlavní pilíře evropské integrace, především euro a Schengen.

Prostřednictvím masové migrace – podporované evropskými elitami a Schengenem umožněné – dochází k nevratným změnám ve složení původních národů Evropy. Ani to si nepřejeme, pro Evropu jako celek, ale hlavně pro nás i pro země v našem okolí.  

Máme své zkušenosti s absurditou dotací. Evropská dotační politika navíc není nástrojem pro vyrovnávání rozdílů mezi jednotlivými členskými zeměmi. Stala se nástrojem k získávání výhod na trhu a k jeho narušování. Je semeništěm korupce a nové zbytečné byrokracie. Evropské dotace si nepřejeme.

Odmítáme snahy o vytváření paralelních evropských vojenských struktur. Mír v Evropě trvá již 74 let, déle než Evropská unie. Je to především zásluhou NATO. Právě naše členství v NATO je pro Českou republiku klíčem k zabezpečení naší vnější bezpečnosti.

Vážení delegáti, v naší zemi jsou vážná témata a zásadní hrozby, které nikdo neřeší, ale na které naši občané očekávají jasné a jednoznačné postoje a stanoviska. Věřím, že se jich konečně dočkají právě od Vás. Vyžaduje to práci, elán, racionální chování a jednání.

Přeji Vám, aby se Vám to dařilo.

Václav Klaus, ustavující sněm hnutí Trikolora, Cosmopolitan Bobycentrum, Brno, 28. září 2019.