Autor: Aleš Macháček - Zveřejněno 22.12.2020 23:00 - (803 Návštěv)
Prsty na tlačítku mají čím dále tím šílenější vůdci a situace se nelepší. Neslyšíme nebo nechceme slyšet argumenty pro jaderné odzbrojení, i když jaderné zbraně v dobách genetických modifikací virů jsou nyní zastaralé jako řemdihy našich předků.
Globální bezpečnost, stejně jako změna klimatu, jsou kolektivními problémy celého lidstva, které vyžadují kolektivní rozhodnutí a jednání.
Ioannis Georgiou Varoufakis
Vrátil jsem se k “The Selfish Gene”, mému oblíbenému videu BBC z roku 2014, na němž se ve hvězdném složení sešli David Attenborough, Richard Dawkins, Richard Leakey a Jane Goodallová. Všichni na špici komunikace s veřejností, všichni mírní optimisté. R. Dawkins ve 46 minutě vyjadřuje svůj optimismus, když říká, že kdyby k Zemi letěl meteor, byli bychom jako lidstvo schopni dát hlavy dohromady a najít cestu, jak uniknout katastrofě.
Rád bych byl optimista jako oni. Ale koncem roku 2020 lze tuto pozici držet jen těžce. Protože když se objevila nemoc, kterou jsme začali nazývat pandemií, hlavy jsme dohromady nedali. Ani jako státy, ani jako firmy, naopak. Podezírání z průmyslové špionáže, utajování skutečností, nesmyslné množství zpráv a informací zaplnilo veškerý společný prostor. Já jsem si z toho vybral dvě možnosti. V lepším případě všichni vědí, že to pandemie není, a jen si hrabou na svém písečku. Nelze nepřipomenout knihu Naomi Kleinové „Šoková doktrína“ z roku 2007, kde Naomi píše: “Sociální poruchy, které doprovázejí neoliberální hospodářskou politiku, nejsou výsledkem nekompetentnosti nebo špatného řízení. Jsou nedílnou součástí projektu volného trhu, který může postupovat pouze na pozadí katastrofy.“ V tomto případě je lhostejné, odkud katastrofa přijde.
Pro naše hledače zaručené pravdy uvádím odkaz na článek NYT, i když je samozřejmě možné, že ho tam propašoval nějaký putinovec. V tomto článku je analýza části největšího utrácení britské vlády po 2. světové válce. Jedná se zhruba o 1 200 zveřejněných kontraktů uzavřených vládou v hodnotě téměř 22 miliard dolarů. Z toho asi 11 miliard dolarů šlo společnostem, které byly buďto řízeny přáteli a spolupracovníky politiků z Konzervativní strany, nebo společnosti bez předchozích zkušeností nebo s kontroverzní historií. Mezitím se menší firmy bez politického vlivu nikam nedostaly. Podle Národního kontrolního úřadu je doposud polovina všech zakázek zadaných v prvních sedmi měsících skryta před veřejností. Je zajímavé, že o situaci ve Velké Británii se dozvídáme z NYT. Jakoby to americká strana a vláda dělala jinak. Je jisté jen to, že ti u moci byli připraveni a dokonale využili situace k vlastnímu obohacování.
V horším, či vlastně katastrofálním případě koronavirová pandemie existuje a neschopnost lidstva řešit společnou hrozbu vyvstala v plném světle. Pandemie totiž zcela jistě spadá pod globální bezpečnost a jak zní citát Varoufakise, měla se řešit kolektivně, protože jinak to nejde. V naší České republice jsme poskytli několik milionů na výzkum naší vlastní české vakcíny, podle místního tisku úspěšně. Mám radost. Nepovažuji tyto miliony za vyhozené. Je však chybou, když našim odborníkům nebyla dána možnost společného úsilí s ostatními, když neexistovalo rozdělení práce a sdílení výsledků této práce mezi všemi. A samozřejmě objektivní zprávy o kooperaci, která by uklidnila lidi na celém světě. Neboť jak máme věřit vakcíně třeba firmy Johnson & Johnson, když tato firma je odsouzená za prodej dětského pudru s azbestem. Systém zadávání veřejných zakázek byl dlážděn během setkání byrokratů koncem března a bohatý bývalý investiční bankéř a "grandee" Konzervativní strany, lord Paul Deighton „pomohl“ vládě dát zakázky firmám, kde má osobní kontakty a finanční zájmy. Ztráta důvěry lidí ve „vědce“ a „politiky“ je jedním z katastrofálních dopadů současného vývoje.
Jiným z kolektivních problémů našeho světa je hromadění nukleárních zbraní. Zatímco některé studie, včetně analýzy, kterou před 12 lety provedl historik Fritz Earth, bagatelizovaly skutečnou sovětskou reakci na digitální hru Able Archer uvedenou tehdy na trh, odtajněná zpráva z roku 1990 z Prezidentova poradního výboru pro zahraniční zpravodajství (President's Foreign Intelligence Advisory Board) proprezidenta George H. W. Bushe (staršího), kterou získal Archiv národní bezpečnosti, naznačuje, že nebezpečí bylo až příliš skutečné. Dokument byl klasifikován jako přísně tajný s kódovým slovem UMBRA, označujícím nejcitlivější složku materiálu, a cituje údaje ze zdrojů, které dodnes zůstávají vysoce utajované. V kombinaci s dříve zveřejněnými dokumenty CIA, Národní bezpečnostní agentury (NSA) a dokumenty ministerstva obrany tato zpráva PFIAB ukazuje, že pouze nemoc sovětského vůdce Jurije Andropova - a instinkty jednoho sovětského důstojníka na střední úrovni - zabránily jaderné válce. Chomský uvádí, že dotyčný sovětský důstojník prostě neprovedl rozkaz. Na přímý rozkaz nadřízeného neodpálil rakety s nukleárními hlavicemi. Zachránil nám život obětováním svého a své rodiny.
Prsty na tlačítku mají čím dále tím šílenější vůdci a situace se nelepší. V mezinárodní smlouvě s názvem Memorandum o porozumění je stanoveno, že Rusko a USA si alespoň 24 hodin před každou zkouškou mezikontinentální balistické rakety navzájem oznámí její start. Snad ta smlouva ještě platí, když od mnoha podobných mocnosti odstupují. Dohoda o nešíření jaderných zbraní nefunguje. Seznam států s nukleárními zbraněmi se prodlužuje. Předstíráme, že nerozumíme zemím, které se nesmiřují se stávající situací, předstíráme, že nerozumíme občanům Koreje, kteří po pro ně katastrofální válce vidí ve své atomové bombě jakousi ochranu a odstrašující prvek proti dalšímu násilí na svých občanech.
Neslyšíme nebo nechceme slyšet argumenty pro jaderné odzbrojení, i když jaderné zbraně v dobách genetických modifikací virů jsou nyní zastaralé jako řemdihy našich předků. Samozřejmě nejde jen o jaderné zbraně, které je možno spustit omylem, hackerským útokem nebo přírodní katastrofou. Jde také o jaderné elektrárny, z nichž každá je potenciálním prvkem katastrofy, a představa, že je budeme bránit drony před drony je asi tak směšná, jako je představa, že sypáním milionů tun DDT do přírody proti komárům se budeme mít lépe a zdravěji. Ještě bych zmínil plutonium ve starších satelitech, které budeme muset brzy začít sundávat z oběžných drah. Většina z nás ví, že plutonium není zdravé.
Vývoj technokratické civilizace, kterou prožíváme a participujeme na ní, je dán vývojem užití energetických zdrojů. Tak jako Brian Cox, další hvězda komunikace vědců s občany, vidí začátek života v pohybu elektronu v proudu horkých výronů podmořských sopek, pak naši společnost můžeme vidět jako společnost přisátou k rozvodu elektrického proudu, energie, která nám dává možnost přežít a dává nám pohodlí, kterého jsme neschopni se vzdát. Ne úplně mylné bylo heslo sověty+elektřina=komunismus. Energii potřebujeme jako psi drbání, ale nejsme schopni se spojit k nalezení řešení. V dobách, kdy ještě tzv. Západ byl na špici technologických inovací, došlo k počáteční dohodě mezi Ronaldem Reaganem a Michailem Gorbačovem v listopadu 1985 o výstavbě Mezinárodního termonukleárního experimentálního reaktoru (ITER). Tyto stroje, zejména Joint European Torus (JET) a Tokamak Fusion Test Reactor (TFTR), měly výslovný cíl dosáhnout zlomového bodu. Dosáhnout alespoň stejného výstupu energie jako spotřeby. Místo toho tyto stroje ukázaly nové problémy, které omezovaly jejich výkon. Zdálo se, že jejich řešení přesahuje možnosti kterékoli země a zdá se, že přesahuje i možnosti EU.
Na tomto
videu v páté
minutě padne otázka, kdy budeme používat energii z fúze.
Plazmový fyzik Harmut Zohn odpovídá jasně. Záleží na tom, jak
spěcháte. Čína, která je závislá na dovozu uhlovodíků, bude
před námi.
My v EU totiž nespěcháme a vyřešíme problémy ekologie elektrickými osobními auty. Jak před časem Brian Cox řekl, že ve Velké Británii se vydá více peněz na pěstění psů než na hledání zdrojů čisté energie. To v Číně mají jiné priority. Kladou si za cíl vyvinout svoji vlastní fúzní technologii, protože vidí, že spolupráce se Západem je nemožná. Čína plánuje postavit experimentální reaktor již v příštím roce a průmyslový prototyp do roku 2035 a do velkého komerčního využití vstoupit do roku 2050. Peking v listopadu vydal národní plán rozvoje technologií, který se zavázal dosáhnout průlomu v klíčových technologiích, včetně umělé inteligence, vědy o letectví a kosmonautiky a průzkumu hlubin Země a oceánu. Čína pracuje na rozvoji tokamaku HL-2M, který je schopen pracovat při 150 milionech stupňů Celsia, což je teplota desetkrát vyšší než teplota slunce. Tokamaky byly původně koncipovány v padesátých letech minulého století sovětskými fyziky Igorem Tammem a Andrejem Sacharovem, jež inspiroval dopis Olega Lavrenťjeva. První funkční tokamak byl přičítán práci Natana Javlinského na T-1 v roce 1958. Zatímco v Evropě válčíme o pozice plynovodů, budeme blokovat koleje vlaků s uhlím, zvyšovat finanční zátěž všech zvyšováním zbrojního potenciálu, někdo někde přemýšlí o tom, jak šikovně získávat a transportovat energii. Bohužel, my to nejsme. A jak to vypadá, mají to být nikoliv naši potenciální spolupracovníci, ale naši "nepřátelé". Alespoň tak zní mantra našich nynějších politruků.
Zmíním se ještě o globální bezpečnosti z pozice globálního praní špinavých peněz. V USA byly do letošního zákona o výdajích na obranu schváleného oběma komorami amerického Kongresu zahrnuty dlouho připravované reformy, účinně končící s anonymními fiktivními společnostmi. Boj proti praní peněz teroristy, obchodníkům s lidmi, zbraněmi a drogami a kleptokratům je na správné cestě. Již nadále nebudou schopni zneužívat finanční systém USA. Rozsáhlá legislativa proti praní peněz vyžaduje, aby všechny společnosti hlásily své skutečné vlastníky zpravodajské jednotce ministerstva financí FinCEN. Po úniku „Panama Papers“ bylo jasné, že pro praní špinavých peněz je používaná běžná struktura bankovních spojení a proto se hledala cesta jak tomu zabránit. Uvidíme v brzké budoucnosti, zda je toto opatření namířené i proti americkým podvodníkům. Ovšem neškodilo by vědět přesněji, jaké podobné zákony přijala EU. Ono totiž nejde jen o ta exotická jména Kajmanských a jiných ostrovů, ale o evropské státy, naše sousedy.
A kdybych měl být na konci alespoň trochu optimistický, musím uvítat nové hnutí „Mír a spravedlnost“ u jehož zrodu jsou tací jako Jeremy Corbyn nebo Yanis Varoufakis. Mír všem.