Před 75 lety, 13. – 15. února 1945, anglo-americké letectví uštědřilo Drážďanům hroznou ránu.
Desítky tisíc lidí zemřely, starobylé kulturní centrum Německa bylo vymazáno z povrchu země.
Michail Mjagkov, vědecký ředitel Ruské vojenské historické společnosti (RVIO), poznamenal , že bombové útoky na Drážďany byly „projevem monstrózního cynismu zastrašujícího Sovětský svaz“. Zároveň masová smrt civilistů spojenecké velení nijak netrápila.
Jak poznamenává vědecký ředitel RVIO, bombardování Drážďan a dalších německých měst, která měla po válce vstoupit do sovětské okupační zóny, bylo provedeno nikoli s vojenským cílem (ničení vojenských zařízení, poškození nepřátelské armády), ale s cílem „ukázat Sovětskému svazu, co by hrozilo Rudé armádě v případě, pokud by náhle vznikl konflikt mezi západními zeměmi a SSSR.“
V memorandum Royal Air Force (RAF), se kterým byli britští piloti seznámeni v noci před útokem (13. února 1945), stálo:
„Účelem útoku je udeřit nepřítele tam, kde to pocítí nejvíce, za částečně zhroucenou frontou … a zároveň ukázat Rusům, když dorazí do města, čeho je Royal Air Force schopen.“
Výsledek byl děsivý: desítky tisíc civilistů zahynuly (až 200 tisíc lidí); jedno z nejkrásnějších měst v Evropě „Florencie na Labi“, kulturní a historické centrum Německa a Evropy bylo zničeno, 80% městských budov bylo zničeno, proces obnovy centra města trval 40 let.
Přičemž Drážďany bombardovali dva dny po skončení konference protihitlerovské koalice na Krymu (Jaltská konference). Kde se „Velká trojka“ shodla na osudu poválečného Německa a Evropy.
A téměř okamžitě se Londýn a
Washington rozhodly ukázat SSSR svou leteckou sílu – jak je Západ
schopen pouze pomocí leteckého úderu vymazat z povrchu
planety celá města a průmyslová území. V budoucnu západní
letectvo nadále bombardovalo kulturní a historická centra Německa,
japonská města. Západ shodil své první atomové bomby na
Japonsko. Bomby neměly jasný vojenský účel.
To
znamená, že nepřiblížily konec války.
Ukázaly však Moskvě budoucí osud ruských měst, pokud by bylo sovětské vedení tvrdohlavé.
To vše bylo v rámci plánu nové
světové války – Západu proti SSSR. Již na jaře 1945
připravili na pokyn Churchilla plán „Nemyslitelné“ – válečný
plán proti SSSR.
Pravda, operace „Nemyslitelné“
zůstala jen na papíře.
Anglosasové nerozhodli o přímé
válce s Rusy. Báli se zaútočit na SSSR.
Ruská
armáda tehdy disponovala takovou vojenskou mocí a morálkou, že se
mohla jediným tahem dostat k Lamanšskému průlivu a Atlantiku, a
osvobodit už celou Evropu.
„Bezkontaktní“ válka
Mezi velkými mocnostmi lze rozlišovat dva typy: mocnosti země (souše) a moře.
Anglie a USA jsou klasické námořní
mocnosti patřící k atlantické civilizaci.
Německo a
Rusko jsou klasické pozemní mocnosti.
Rusové a Němci dávají přednost porazit nepřítele na zemi, setkat se a zaútočit „tváří tvář“. Jsou to nejlepší válečníci na světě. Japonsko, navzdory námořním tradicím (i Rusové je mají), je přesto blíže pozemním mocnostem. Samuraj raději rozhoduje na zemi. I když na moři také dobře bojuje.
Odtud je i strategie válek námořních mocností. Anglosasové jsou klasičtí piráti, mořští lupiči.
Upřednostňují bezkontaktní války… přišel, uviděl, rychle vyplenil, spálil a utekl,… aby se místní neprobudili a nezmlátili. Hledají slabá místa, raději se nebijí tváří tvář a rychle ztrácí ducha při vysokých ztrátách.
Rusové jsou v některých případech
připraveni zemřít, a získat čas, příležitost pro
ostatní.
Němci a Japonci jsou také připraveni na
vysoké ztráty kvůli imperátorovi (Kaiser, Fuhrer), vlasti a cti.
S pomocí flotily vytvořili Britové světovou říši. Využívali slabosti jiných zemí, národů a kmenů. Rozdělili je, využili a ovládli. Vyloupili celou planetu.
Američané vytvořili stejný typ
říše. Na začátku druhé světové války vedl vývoj
letectví k tomu, že anglosasové dostali novou zbraň „bezkontaktní“
války.
Masivní bombardování s vyhlazením tisíců a
tisíců civilistů, útoky na kulturní a historická centra, tj.
vzdušný teror, umožnily zlomit vůli nepřítele odolávat.
Zlomit ho, přinutit kapitulovat bez rozhodné porážky na zemi.
Ve druhé světové válce ukázal severoatlantický svět (USA a Anglie) planetě novou zbraň světové nadvlády – letadlové lodě a „létající pevnosti“ (strategické letectví).
Kobercová bombardování smetla z povrchu zemského celá města.
Hitlerovská invaze byla hrozná, ale tradiční, většinou pozemní. Hlavní zbraní Němců byl tank a bombardér (krátký dolet). Hitler neměl leteckou flotilu dálkových strategických bombardérů.
Ale Anglo-Sasové vytvořili novou zbraň „bezkontaktního“ vzdáleného boje – eskadry leteckých pevností dosahujících cíle na tisíce kilometrů, bojující v těsných bojových formacích, kde jedno letadlo zakrývá druhé („létající pevnosti“ měly ochrannou výzbroj). Proti těmto „vzdušným pevnostem“ se ukázaly konvenční zbraně a děla neúčinné. Musely se vytvořit rakety typu vzduch-vzduch a protiletadlové raketové systémy.
Útok na Drážďany se stal klasickým aktem vzdušného teroru. Město se přeměnilo v ohromný požár a pohřebiště desítek tisíc civilistů. Většinou pro civilisty a četné uprchlíky, ženy, starší lidé a děti.
Vojáci a vojenské vybavení Říše byli na frontě.
Proto to bylo hnusné, extrémně kruté a cynické bombardování města, kde neexistovaly téměř žádné systémy protivzdušné obrany, masové zabíjení mírumilovných a bezbranných lidí.
26. února a 10. března 1945 Američané stejným způsobem sežehli japonské hlavní město Tokio. Na útoku se podílelo 334 strategických bombardérů B-29, z nichž každý vypustil několik tun zápalných bomb a napalm. V důsledku požárů v obytných čtvrtích, kompletně postavených z dřevěných budov, se vytvořilo ohnivé tornádo, které nedovolilo bojovat s ohněm a vedlo k hromadným úmrtím.
Lidé se snažili zachránit a vrhli se hromadně do rybníků, ale voda v nich vařila a oheň spálil vzduch a udusil přeživší. Zemřelo více než 100 tisíc lidí. Většinou civilisté.
Na toto a následné útoky na japonská města nebyla potřeba žádná armáda. Japonská říše nadále odolávala.
Na japonských ostrovech a na pevnině mohla ještě rok nebo dva bojovat.
Američané a Britové by ztratili miliony lidí. Japonsko bylo nuceno kapitulovat pouze vstupem SSSR do války. Sovětská armáda na zemi zničila japonskou armádu, zbavila japonské velení naděje na pokračování války v Číně a Mančurii (Mandžursku), kde existovalo „rezervní letiště“ japonské elity.
Kobercové bombardování bylo klasickým západním aktem hromadného teroru.
Generál letectva USA, který během druhé světové války plánoval a provedl masivní bombardování japonských měst, Curtis LeMay později řekl:
„Myslím, že kdybychom prohráli válku, byl bych souzen jako válečný zločinec.“
Masivní bombardování Německa (částečně Japonska) se stalo jakousi obrovskou psychologickou operací. Nejprve se „páni“ Londýna a Washingtonu pokusili zlomit bojového ducha válečných národů, Němců a Japonců.
Pro další generace zlomit Němce a Japonce a dělat z nich otroky pro budoucí světový řád vedený anglosasy.
Proto úplně zničili i malá německá města jako Ellingen, Bayreuth, Ulm, Aachen, Munster, atd. Byla to centra historie, kultury, umění a německé víra (luteránství).
Zcela vypálili „nervové uzly“ historické paměti, kultury, náboženství, vědy a vzdělání. Masivně obětovali ženy, děti a starší osoby.
Vojensko-průmyslový potenciál Německa a Japonska při těchto útocích prakticky neutrpěl. Němci skryli vojenské továrny v podzemí, ve skalách. Vojenský průmysl Říše fungoval až do konce, stejně jako celý německý válečný stroj.
Angloamerické velení sestavilo nový seznam cílů – města téměř bez ochrany bojových letadel a protiletadlového dělostřelectva.
Ty, které mohly být bombardovány téměř beztrestně.
Cílem vzdušného teroru Západu bylo potlačit ducha, vůli národa. Od této chvíle žádná víra a magie, žádné vojenské kulty, pouze otroctví a spotřeba (vítězství „zlatého telete“), moc „majitelů peněz“. Žádné další tajné rozkazy, kult válečníka, čest a důstojnost, sebeobětování ve jménu národa a vlasti, pouze spotřební otroci podřízeni dolaru a pánům Spojených států.
Byla to vražda „ducha národa“.
Za druhé, byla to demonstrace pro Rusy. Rusku byla ukázána jeho budoucnost, pokud neprojeví „flexibilitu“. Západ ukázal svou hroznou leteckou sílu zraněnému Rusku….. Stejné to bude s ruskými městy.
Je pravda, že se Stalinem pánům
Londýna a Washingtonu tento trik neprošel.
Rusko mohlo
reagovat ocelovou tankovou armádou a silným stíhacím
letectvem. Na cestě byly první sovětské stíhací letouny,
řízené střely a atomové zbraně.
Vojenská „tvrdohlavá hlava“ Stalina nebyla ohromena. Rusové věděli o strašlivé hrozbě a pracovali ve dne i v noci, aby bylo protivníkovi čím odpovědět.
Západ se proto musel vzdát přímé agrese a zahájit studenou válku.