Proč zůstalo pojmenováno pražské nábřeží po prezidentu Ludvíku Svobodovi

6. 9. 2020

Na to stačí jedna prostá věta: Proto, že tohoto významného občana naší republiky tehdy nenavrhla v tomto složitém roce 1968 Komunistická strana Československa, ale Svaz protifašistických bojovníků. Parlament tento návrh přijal a prezidentem republiky byl zvolen generál Ludvík Svoboda. (Svaz protifašistických bojovníků měl tehdy velký počet členů, ale měl i vysokou autoritu v občanské společnosti naší republiky.) Tuto skutečnost jsem se dověděl od bratra Jaroslava Maršáka –politického vězně a odbojáře – předchozího předsedy naší plzeňské oblastní organizace ČSBS v červnu 2010, kdy jsem přebíral jeho funkci..

Tuto skutečnost si nemohou pamatovat všichni ti, co se narodili až po roce 1968, ale i ti trochu starší, kteří tehdy z toho ještě neměli pořádný rozum, a i ti ještě starší mnohdy zapomínají.

Spíše se můžeme zamyslet nad tím, proč tuto otázku položil redaktor Jakub Železný: Totiž celou Prahou v současnosti „frčí“ vlna změn názvů ulic a náměstí, skuteční osvoboditelé se odstraňují a za zachránce Prahy jsou prohlašováni vlasovci… Asi proto se k této vlně přidal i Jakub Železný z ČT 1, aby i on byl také IN. A být opravdu „in“, to se přece dneska nosí.

Lidé prostě zapomínají. A především zapomínají sdělovací prostředky. Ty pochopitelně neopomenou připomenout 21. srpen 1968, ale klidně zapomenou vzpomenout si na neblahé podepsání mnichovské dohody, kdy nás naši „spojenci“ zaprodali Hitlerovi, zapomenou si vzpomenout na okupaci a vznik protektorátu v březnu 1939, na německé koncentrační tábory a také na samém konci této války uskutečněné pochody a transporty smrti. A když někdo tyto hrůzy připomene, tak se na něho naši komunální politici hněvají, že by tyto z historie vykopávané události mohly poškodit současné výborné vzájemné vztahy s Německem…

Takže generál Ludvík Svoboda byl skutečně velkým hrdinou našeho národa, který prosadil v Sovětském svazu vytvoření československého praporu i jeho nasazení do bojových akcí, a to již při obraně Sokolova u Charkova, a který osobně vedl následující bojové činnosti a útoky 1. československého armádního sboru v SSSR, který se tak podílel na osvobození Československa.

Právě proto ještě dnes vydržel tento název jednoho pražského nábřeží. Nebyli to totiž komunisté, kteří by přišli s myšlenkou vyzdvihnout zásluhy Ludvíka Svobody v průběhu války, ale byli to opravdoví odbojáři, političtí vězňové a vojáci z východní i západní fronty, kteří navrhli Ludvíka Svobodu do funkce prezidenta právě ve složité době konce šedesátých let.

Naproti tomu se v současné době manipulací s váhou jednotlivých bojových akcí se skutečnými zásadními událostmi nepřipomíná osvobození Stalingradu jako zásadní obrat v průběhu druhé světové války a tanková bitva u Kurska, ale vylodění v Normansku a zapojení západní fronty do této války, a to váhavě a značně opožděně. To se uskutečnilo až po předchozích a rozhodujících bitvách na frontě východní, kdy bylo zcela jasné, jak tato válka skončí. A také proto vznikl tento text připomínající, že se dnes předělává nejen česká historie do neskutečné podoby, a na druhé straně na tohoto pro Československo tak významného hrdinu a významného prezidenta se zcela zapomíná a najdou se tací, kteří ho ještě navíc urážejí.

Je opravdu dobře, že ti skuteční pamětníci ještě zcela nevymřeli.

Jaroslav Bukovský, OV ČSBS Plzeň