KDU–ČSL se také občas odvolává na stranické tradice. Vzhledem k tomu, že má ve složeném názvu stále také ještě označení Československá strana lidová, dalo by se předpokládat, že má na mysli i tradice ČSL.

Pokud bychom šli do dřívější doby, do období křesťanskosociálního, nebo bezprostředně po vzniku ČSL, byla by naše snaha odbyta zřejmě poukazem, že šlo o revoluční čas, který program vznikající strany zásadně negativně ovlivnil. I když s podobným argumentem nelze souhlasit, jděme dobou dále. Zastavme se v r. 1937 na IX. sjezdu české zemské organizace ČSL, která byla pravicovější než její moravská sesterská organizace. A začtěme se do sjezdové rezoluce: „…Zabezpečili jsme svému lidu demokracii politickou, nevybudovali jsme dosud demokracii hospodářskou, takže náš hospodářský život úpí pod diktaturou kartelů, syndikátů a monopolů, které zhusta zapomínají, že zásady obecného dobra jsou neslučitelné s jejich výdělečným sobectvím. Nekontrolované zisky těchto kolosů rostou z bídy nemajetných občanů a na troskách drobné a střední výroby. Tento stav … je trvale neudržitelný…

Není možné dále udržovati liberalistický řád, který umožňuje jedněm žít v blahobytu a druhým dává žebráckou mošnu. Není možné, aby v době nadbytku životních potřeb měl lid hlad. Není možné, aby ceny určoval kartel podle své touhy po zisku…

Zvýšení životní míry pracujícího lidu není jen otázkou sociální spravedlnosti, je to základní otázka státního života. V naší republice katastrofálně klesá populace a počet narozených dětí. Příčiny toho jsou jednak mravní (úpadek náboženského života), ale také sociální, v těžkém boji nejširších vrstev lidu o živobytí…

Na sjezdu vystoupil jménem asi 120 000 křesťanských odborářů A. Petr. Naléhavě zdůrazňoval, že „práce pro chudé a utlačené, práce pro sociální a hospodářskou spravedlnost jest skutečným plněním příkazů Kristových a našeho programu.“ (Z díla Československá strana lidová ve své práci a úkolech, sestavil B. Stašek, nákladem Ústředního sekretariátu ČSL, Praha 1937)

Jsem přesvědčen, že citované myšlenky jsou součástí lidovecké tradice. S těmito však téměř nic nemá společného, jak soudím, současná politika KDU–ČSL. Tato již od počátku 90. let minulého století se potivě zasluhuje o budování liberálního kapitalismu v Československu a později v České republice. Proto je spoluodpovědná i za celkový stav naší společnosti.

KDU–ČSL již dávno není stranou obyčejných lidí. Slouží, s výjimkou řady původních lidovců, jak jsem přesvědčen, především těm bohatším a bohatým. A to nemá s křesťanskosociální a původní šrámkovskou lidoveckou tradicí nic společného. Bohužel!