Příliš prostoru k radosti nevidím

Prof. J. Keller

Haló noviny, 30.1.2021

Máme za sebou inauguraci nového amerického prezidenta. Měl by se svět radovat?

Příliš prostoru k radosti nevidím, a to ze dvou důvodů. Jednak má nový prezident kolem sebe lidi typu Madelaine Albrightové, tedy lidi, kteří by neměli figurovat v čele žádné zodpovědné země.

A druhý důvod ke skepsi: Americký prezident má sice relativně velké pravomoci, ale musí je uskutečňovat ve shodě se zájmy zbrojařských koncernů, vedení armády, tajných služeb, obřích firem a také těch, kdo kontrolují komunikační prostředky a ovládají média. Pokud by se jim třeba jen v něčem zprotivil, skončí v lepším případě jako Trump, v případě horším jako prezident Kennedy.

A jsme u Trumpa. Jak hodnotíte události, k nimž 6. ledna došlo v jeho jménu v době jednání ve washingtonském Kapitolu?

Nemohu pochopitelně vědět, zda byli v pozadí celé té podivné akce stoupenci, anebo nepřátelé Trumpa. Zásadní chybu udělal ovšem sám Donald Trump. Neměl v tu dobu svolávat žádnou demonstraci, a už vůbec ne v blízkosti Kapitolu. Takhle vypadá jako hlupák, který svým nepřátelům přímo vnutil trumfy do rukou. Celá akce vypadala spíše jako nepovedené cirkusové představení, ne jako pokus o puč. Co si od toho mohl Trump slibovat, je mi záhadou.

Spojené státy se honosí tou nejpříkladnější demokracií a nejvyšší svobodou. Neměli bychom se takové demokracie a svobody spíše bát?

O míře americké demokracie mluvil přece už Karel Marx. Píše o tom, že v jednom koutě sálu amerického Kongresu zasedají pytle s bavlnou a ve druhém barely ropy. Dneska by k tomu ještě mohl přidat provozovatele internetových médií. Zakladatelé americké demokracie se ostatně ani příliš netajili tím, že jejich cílem je udržet moc co nejdále z dosahu běžných občanů.

Zastavme se i u amerického volebního systému. Je tento volební systém podle vašeho názoru se svými voliteli, kteří teprve volí, opravdovým vzorem demokracie?

Je to jen jeden ze způsobů, jak dosáhnout toho, že pytlům s bavlnou a barelům ropy nebude do jejich rozhodování nikdo mluvit.

Jste sociolog, jak podle vás by se měla projevovat skutečně příkladná demokracie?

Zkoumání demokracie nepatří k profilovým tématům sociologie. Sociologové se k ní vyjadřují spíše v souvislosti s jinými tématy. Od 70. let 20. století například sílí názor, že klasické politické strany jsou na ústupu. Někteří sociologové se domnívali, že je nahradí mnohem pružnější a akceschopnější sociální hnutí. Dnes už si to většinou nemyslí. Ze sociálních hnutí se staly jen nové formy nátlakových skupin, které se nestydí financovat svoji činnost z peněz těch samých daňových poplatníků, které kritizují za jejich údajnou zaostalost a nevyzrálost.

Hlavní problém dnešní demokracie osobně vidím v tom, že ať již volby vyhraje kdokoliv, může rozhodovat o stále méně a méně věcech. Nadnárodní korporace diktují státům své podmínky, za nichž v nich budou investovat, úředníci Evropské unie jim předepisují většinu zákonů, ze státní suverenity jim ukrajují i soudní tribunály a nejrůznější mezinárodní organizace. Za demokraty bývají vydáváni ti, komu nic z toho nevadí a kdo se tváří, že tady snad pořád ještě rozhoduje lid.

Navíc si strany levého a pravého středu zvykly předávat navzájem moc a dělat v podstatě stejnou politiku. Když se proti tomu ozvete, nejste považován za demokrata, ale označen za populistu, kterého je třeba umlčet, protože ohrožuje demokracii. Jak to funguje konkrétně, popisuji ve své zatím poslední knížce Hybridní politika, kterou vydal koncem roku Ivan David.

A jsme u událostí u nás. Na jedné straně vláda vyhlašuje jistě i kritizovatelná a ne vždy domyšlená opatření, na druhé straně existuje nemalá skupina lidí odmítajících se většině z nich podřizovat. Přitom tito lidé tvrdí, že je svoboda a demokracie. Co si o tom myslet?

Svoboda nemůže spočívat v tom, že budu ohrožovat své spoluobčany na zdraví a na životech. A demokracie nespočívá v tom, že budu ignorovat opatření nařízená právoplatnou vládou. To je jen cesta k naprostému rozvratu společnosti, na který pak ve svém důsledku doplatí všichni.

Čím to, podle vás, že jsme se od podzimu dostali na přední místo v počtu nemocných a umírajících na počet obyvatel?

Zcela jednoznačně to zatím nikdo nevysvětlil. Jednou z příčin je pozdní zareagování vlády na vzrůst počtu nakažených na přelomu léta a podzimu. Nejsem si ale jist, zda ostatní vlády zareagovaly o tolik pružněji. Jako další důvod přichází v úvahu nerespektování opatření, když již byla přijata. Ale tady si zase nejsem tak úplně jistý, že jsou Češi, Moraváci a Slezané o tolik nezodpovědnější než druzí. Takže zcela uspokojivé vysvětlení hledám zatím marně.

Půjdete se očkovat? A proč?

Půjdu se očkovat, až na mne přijde řada. Všichni lékaři, se kterými jsem to konzultoval, se shodují v tom, že očkování zaručuje přinejmenším, že pokud člověk nemoc přece jen dostane, bude její průběh mnohem mírnější, než kdyby očkován nebyl. Protože mám známé, kteří prodělali těžký průběh této nemoci, a znal jsem lidi, kteří na ni umřeli, nebudu s očkováním váhat.

K smíchu jsou argumenty, že nás přitom někdo očipuje, abychom se pak chovali jako ovce. Proč by to dělal, když se spousta lidí chová jako ovce i bez očkování?

Jaroslav KOJZAR