Při jedné přestřelce byl náš známý poručík Chlup zastřelen
V roce 1938 mi bylo jedenáct let a mé sestře tři. Živě si pamatuji, jaký strach prožívali moji rodiče, co s námi bude. Otec byl vrchní respicient finanční stráže a bydleli jsme v Hnanicích u Znojma na celním úřadě. V té době někteří financové a vojáci, mezi nimi i můj otec, tábořili v lese a střežili naše hranice. Napadali je ordneři a příslušníci německého „freikorpsu“. Při jedné přestřelce byl náš známý poručík Chlup zastřelen. Pochován je v Brně.
Jednoho dne přišel otec domů a sdělil nám, že musíme okamžitě pryč. Odjely jsme tedy s maminkou k babičce na Hanou, kde jsme bydlely několik měsíců. Za pár dní se maminka vrátila do Hnanic, aby odvezla nábytek a bytové zařízení. Prádlo, kožich a nábytek v kuchyni tam tatínkovi ponechala. Ten den, co maminka byla v Hnanicích, hlásili v rádiu, že Němci v noci hodili na celní úřad do sklepů granát, protože se domnívali, že tam jsou schované všechny rodiny českých financů. Prožívala jsem hrozné chvíle, neboť jsem si myslela, že rodiče na úřadě spali.
Odpoledne jsem maminku přece jen čekala, a jaká byla moje radost, když se vrátila. Maminka i všechny rodiny odjely a spaly ve Znojmě. Vše, co zbylo na celním úřadě, bylo pryč a věci uschované ve Znojmě ve stodole byly ukradené nebo rozbité. A tak jsme museli začínat znovu.