Přesídlení nebo vyhnání?

Celá desetiletí tzv. sudetoněmecký landsmanšaft (SL) tvrdí, že Němci z Československa nebyli přesídlení, ale vyhnáni. K tomu dodává, že před vyhnáním, o kterém mluví též jako o etnických čistkách, Němci byli ještě okradeni o svůj majetek. „Slavný SL“ též uvádí, že při vyhnání jsme vyvraždili desítky tisíc Němců, některé údaje SL mluví až o 240 tisících německých obětí vyhnání, a shrnuje, že jsme se tak dopustili genocidy.

Situaci dále zhoršuje, že výše uvedená tvrzení opakuje i řada německých politiků, včetně bývalého premiéra Bavorska, Horsta Seehofera, dřívějšího patrona „sudetských Němců“. Paní kancléřka A. Merkelová dokonce prohlásila, že pro vyhnání „sudetských“ Němců nebylo žádné morální ani politické ospravedlnění. K tomuto hlasnému sboru, falešně pějícímu, se připojují jak média hlavního proudu, tak i někteří „čeští historici, politici“, germanofilové a sudetomilové. Zvlášť mezi těmito trubadury vyniká P. Bělobrádek, D. Herman, M. Marksová. Hlasy pánů P. Nečase a B. Sobotky, kteří zaslouženě jsou v politickém ústraní, již jen doznívají.

Termíny „přesídlení“ a „vyhnání“ jsou doma v mezinárodním právu. To je také vymezuje. V krátkosti, ale výstižně je definoval prof. JUDr. M. Potočný, DrSc., jeden z nejvýznamnějších našich znalců mezinárodního práva. Citujeme:

"Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy."

Sborník: Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc.:Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18

Pokud se dále seznámíme alespoň s některými částmi „Postupimské dohody“, „Pařížské reparační smlouvy“ jejímž signatářem byla i Československá republika, a zhodnocením celého procesu přesídlení představiteli americké i sovětské okupační zóny v Německu, které pro nás vyznívá vysoce pochvalně, dojdeme k závěru, že tvrzení SL a jeho německých i „českých přátel“ nejsou pravdivá.

Zvlášť zarážející na uvedeném je, že ani současní představitelé současné vlády, zvláště pak Ministerstvo zahraničních věcí ČR, nečelí těmto a podobným hrubým a lživým protičeským útokům. To vše pak napomáhá k přepisování poválečných dějin, a to nejen našich, ale i evropských. Polopravdy až lži se šíří jako rakovina.

Na otázku „Přesídlení nebo vyhnání?“, položenou v názvu článku, jednoznačně odpovídáme, že německé obyvatelstvo z Československa bylo do Německa přesídleno, nikoliv tedy vyhnáno. Pro úplnost dodáváme, že v ČSR i poté zůstalo kolem 250 tisíc Němců.

Na každou lež musíme odpovídat pravdou, nechceme-li, aby časem lež byla považována za pravdu a pravda za lež! Dr. O. Tuleškov