Presidentu Benešovi

Jaroslav Seifert

Květiny zvadnou, slovo někdy zradí,

i ruka ruce může často lhát.

Když jste jel mostem, který máme rádi,

v přívalu slávy šuměl vody spád.

A řeka nelže. Její řeč je jiná

a je v ní věrnost země odvěká.

Tak mluví matka vítající syna,

který se šťastně vrací zdaleka.

I acháty se v kapli zatřpytily,

já jsem je viděl, já znám jejich třpyt,

však slzy štěstí, tekoucí v té chvíli,

jsou vzácnější: to plakal štěstím lid.

Jsou vzácnější než všechny drahokamy,

i zlato skvostů korunovačních.

Vždyť tak jste poznal, že jsme všichni s Vámi

a že jsme byli s Vámi v dobách zlých.