Starosta Novotný razí názor, že se Praha osvobodila pomocí vlasovců sama, tedy bez maršála Koněva, že vlasovci byli hrdinové, kteří si zaslouží v Řeporyjích „pomníček“. Vlasovci přitom umučili a nechali v plamenech uhořet 19 lidí z vesnice Zákřov na Olomoucku. Lze se o tom dočíst v knize Hlasy z hořících domů od autorů Cílka, Richtera a Veverky.

Na jednu stranu se přehlíží genocida, již páchali vlasovci, na druhou stranu se přehlíží role Rudé armády v boji proti nacismu. Voják a lékař Marek Obrtel nám kdysi v jiném rozhovoru řekl, že skuteční vojáci přísahají vždy své zemi (tím je míněno rozhodně ne zemi nepřátelské, pozn. red.). Je nemyslitelné, aby přísahali jinému státu. My k tomu dodáváme, že je snad nemyslitelné, aby to bylo Adolfu Hitlerovi.

O iniciativě řeporyjského starosty jsme již psali, také o pozdvižení, které svou klauniádou vyvolal tento také politik v ruské televizi. Námi uvedená kniha popisuje tragédie sedmi obcí, které byly z nejrůznějších, většinou vykonstruovaných, důvodů zlikvidovány nacisty. Autoři vše popisují v časové posloupnosti, tedy: Lidice, Ležáky, Český Malín, Ploština, Prlov, Zákřov a Javoříčko. Důležité je si všimnout, že se připomínají nacistické zločiny proti civilnímu obyvatelstvu. Proto každý, kdo má vlasovce za hrdiny, měl by vědět, že se vojáci ROA podíleli na genocidě civilistů po boku vojáků německého Wehrmachtu. Ergo, máme být hrdí, že Prahu pomohli osvobodit nacisté od nacistů?

Kdybychom se měli držet logiky Pavla Novotného, že Koněv přišel do Prahy den poté, co Německo kapitulovalo, mohli bychom stejně dobře spekulovat, že pražské povstání se uskutečnilo již tři dny poté, co kapituloval Berlín, bylo tudíž možné prostě zalézt do bytů a čekat, až se vše přežene. Nemusel nikdo z Čechů padnout… Tato logika by se asi českým občanům a obyvatelům Prahy jistě nelíbila. Ostatně Vladimír Jetel v knize Hnědé temno píše, že se u nás bojovalo i po tzv. remešské kapitulaci: „…než zdivočelé německé hordy odešly, dopustily se ještě neuvěřitelných zvěrstev, která otřásla každou lidskou bytostí…“

V souvislosti s maršálem Koněvem je důležité mít na paměti, že květnové povstání v Praze vycházelo z úspěchu tzv. pražské operace. Byla to akce Rudé armády v okolí českého hlavního města Prahy, v rámci které RA ztratila 12 000 vojáků, celkové ztráty (i ty neletální) činily 50 000. Hlavně to však bylo po významné bitvě u Stalingradu, po otočení fronty na západ…

Z iniciativy sovětského maršála nebyla proti německým snajprům v Praze použita těžká technika (tento přístup uplatňoval Koněv i vůči dalším městům, která osvobozoval, viz dokument o něm, pozn. red.). Dobře to vidíme i ve filmu Májové hvězdy (1959), v tomto filmu vedle sebe hráli českoslovenští a sovětští herci.

Postava sovětského vojáka (Májové hvězdy) ztělesněná hercem Leonidem Bykovem musí zlikvidovat německého snajpra, který střílí z okna bytu jednoho z pražských domů. Bylo by lze střelce neutralizovat výstřelem z tanku. Sovětští vojáci se však rozhodnou neničit obydlí Pražanů. Německý snajpr je poté sice úspěšně eliminován, na místě však umírá i sovětský voják.

Nejvýmluvnější je, že se Američané k vlasovcům neměli a nevzali je do svého zajetí. Proč? Uvážíme–li, že mimo jiné zmasakrovali civilisty v Zákřově, kdo by si k sobě také pustil těchto činů schopné rádoby vojáky a „hrdiny“. Hrdinové jsou i ti, kteří v těchto dnech poškodili torzo, které zbylo po památníku maršála Koněva v Praze, viz obrázek.

Kniha Hlasy z hořících domů byla vydána v roce 2010. Tedy před všemi událostmi, které vyostřily projevy rusofobie v Evropě, v České republice, dlouho před protiruskými sankcemi. V této knize jsou vlasovci zařazeni mezi nacisty, kteří nechali lidi i s jejich obydlími lehnout popelem.