V noci z jednatřicátého března na prvního dubna před dvaceti lety byl za dramatických okolností zatčen bývalý jugoslávský prezident Slobodan Milošević. Zapomíná se, že popudem k zatčení bylo obvinění za finanční machinace spojené s celními přestupky. Miloševićův advokát Toma Fila, který s ním byl ve vile do posledního okamžiku zatčení tvrdí, že věří tomu, že první důvod k zatčení nebyl Haag, ale až pozdější politické rozhodnutí. Tehdejší vrcholní politici Vojislav Koštunica (prezident Jugoslávie), Zoran Đinđić (premiér) a Milan Milutinović (prezident Srbska) prvotně Miloševićovi slíbili, že do Haagu jej nevydají. Srbská televize o všem natočila miniseriál.
Tehdy šlo skutečné drama odvíjející
se tři dny. Začalo 30. března, když v sedm večer předseda
parlamentního klubu socialistické strany Branislav Ivković vyzval
spolustraníky k okamžitému nástupu před vilu Miloševiće, kde
se objevilo šest „tajemných“ vozidel s ozbrojenci a sanitka.
Navíc se zde shromáždilo kolem padesátky přívrženců
Miloševiće a novináři. Milošević byl kolem desáté večer
zadržen. Před Justičním palácem to oslavoval dav lidí. V půl
dvanácté v noci ale vyjíždí čtyři džípy ze soudní budovy
směrem k vládní čtvrti Dedinje a o půlnoci již Milošević před
vilou na znak vítězství mává shromážděným lidem.
Druhý
den
Situace se
opakuje. Milošević je doma, v klidu a dává pro rozhlas po půlnoci
své vyjádření: „Se svými blízkými piju kávu a sleduji, co
se děje. Před domem je dav lidí a nejde jen o příznivce naší
Socialistické strany. Jsou zde lidé, kterým leží na srdci
důstojnost a osud našeho národa. Jsem na to hrdý, když vidím
takovou podporu.“ Na dotaz, zda je zatčený, odpověděl:
Pochopitelně, že nikoli.“
Klid je zdánlivý. Je 31. březen
a po druhé hodině po půlnoci se objevila před vilou asi stovka
policistů a rozhání ochranku stojící před vchodem i shromážděné
lidi. Objevila se skupina zvláštní jednotky a před třetí
hodinou hází do vchodu domu výstražný ohlušující granát,
rozbíjí sklo dveří, jsou slyšet výstřely, zraněny jsou dva
policisté a jeden novinář. V půl čtvrté ráno přijíždí
policejní posily třicítka policistů v helmách a s automatickými
zbraněmi. Před vchod do vily najíždí bojový transportér a lidé
na něj hází láhve. Ve služebních vozidlech přijíždí
úředníci ministerstva vnitra, včele s náčelníkem tajné služby
Goranem Petrovićem. Je půl desáté dopoledne a ministr vnitra na
tiskovce uvádí důvody pro zatčení Miloševiće – finanční
machinace a zneužití služebního postavení. Mimo jiné oznamuje
že policii v zatčení bývalého prezidenta bránila Jugoslávská
armáda. Milošević měl prohlásit, že živého do vězení
nedostanou. Asi 150 přívrženců Miloševiće za pokřiku „Slobo,
Slobo… Jugoslávie… My tě nedáme“ prorazilo před vilou
policejní kordón. Na mimořádnému zasedání vlády si premiér
Djindjić stěžuje na chování generálního štábu armády.
Odpoledne v Paláci federace má projev prezident Svazové Jugoslávie
Vojislav Koštunica, ve kterém nabádá, že Milošević nestojí za
to, aby vypukla občanská válka a krveprolití. U Miloševićovy
vily stále probíhají šarvátky mezi policií a přívrženci
bývalého jugoslávského prezidenta.
Třetí
den - finále
První
duben, hodina po půlnoci a ve vile probíhá jednání o poklidném
zatčení Miloševiće. O hodinu později se šedesátka policistů v
plné výzbroji přiblíží k jednomu ze vchodů do vily. Mimo vilu
i uvnitř se odehrávalo drama. Zatímco Milošević je v klidu, jeho
dcera Marija a žena Mira „šílí“. „Každý krok Marije
prozrazoval nervozitu až agresivitu. Dokonce chtěla střílet, na
všechny křičela a vyčítala otci, jaká je to hanba, že ho
političtí opozičníci mají zatknout a že by se raději měl
zastřelit,“ vzpomíná na tu noc z března na duben Miloševićův
advokát Toma Fila. Přitom advokát znal Miloševiće jen něco málo
přes měsíc a bývalý prezident ho pozval k tomu, aby chránil
jeho rodinu. Miloševićovi podle Fily nevadilo, že všichni
napadají jeho, ale záleželo mu především na rodině, aby ta
byla v klidu. Paradoxem je, že právě rodina v tu dramatickou dobu
byla největším problém pro řešení situace a nikoli stovky
příznivců bránící Miloševićově vydání.
Je půl páté
ráno a od vily se ozve několik výstřelů a ze dvora od vily
vyrazí velkou rychlostí dva džípy a několik černých audin. V
pět hodin ráno ministerstvo vnitra oznamuje, že Slobodan Milošević
byl bez odporu zatčen.
Advokát Toma Fila k tomu dodává:
„Premiér Djindjić podepsal prohlášení, ve kterém se zavázal,
že Miloševiće do Haagu nevydá, rodinu nechá na pokoji a nesáhne
na majetek. Nic z toho se neuskutečnilo. Milošević byl vydán do
Haagu, majetek má být odebrán a rodina byla postavena před soud.
Originál prohlášení jsem dal Miloševićově manželce Miře a ta
emigrovala do Ruska.“
Napsal Mirko Radušević
Kategorie: Balkánské zápisky
Zveřejněno: 1. duben 2021