Dr. Edvard Beneš přijal v hotelu Windermere v Chicagu dne 13. dubna 1939 dvacet delegátů Českého národního sdružení, Národního svazu českých katolíků a jiných významných slovenských organisaci. Dr. Beneš všem delegátům poděkoval za pozdravy a požádal je, aby tlumočili jeho dík všem organisacím za výzvu, aby se ujal vedení nové akce pro osvobození Československé republiky. Dr. Beneš zdůraznil, že takovou výzvu dostal od různých organisací, spolků a sdružení Čechoslováků v celém světě. Pak podal velmi podrobnou zprávu o situaci, a to jak mezinárodní, tak s hlediska okamžitých vyhlídek čs. národa na osvobození od německého jha. Dále vyložil v tomto smyslu úkoly Čechům, Slovákům a Karpatorusům.

Po další společné rozpravě o situaci a úkolech Čechů, Slováků a Karpatorusů dr. Beneš přečetl závěrečnou zprávu této schůze a učinil své osobní prohlášení o tom, že přijímá výzvu všech československých organisaci v celém světě, aby se ujal vedeni nové československé politické akce. Zpráva dr. Beneše a jeho osobní prohlášeni byly přítomnými delegáty nadšeně přijaty. Obecná rozprava o všech nynějších starostech československého národa se děla v duchu uvědomělé jednoty Čechů, Slováků a Karpatorusů v nastávajícím boji za samostatnost Československé republiky. Po schůzi bylo vydáno toto komuniké: Dne 18., 19. a 20. dubna 1939 shromáždili se v Chicagu zástupci amerických občanů českého a slovenského původu k svým celoamerickým sjezdům. Byly zastoupeny hlavní složky a důležité organisace české a slovenské. Soustřeďují se a doplňují svou dosavadní jednotnou centrální organisaci pod jménem Národní rady československé, k níž se připravují také Kanada, státy jihoamerické a všichni Češi a Slováci ve státech ostatních. Úkol její je soustřediti celé veliké jednotné hnutí, všecky americké občany českého a slovenského původu za tím účelem, aby v rámci amerických zákonů a v rámci amerických politických směrnic jako občané a vlastenci američtí pomáhali zemi svých otců a matek Československo osvobodit od nesprávného, dočasného obsazení vojskem diktátorského režimu.

Organisace ty vyslaly dnes v úterý 18. dubna delegace k dr. Edvardu Benešovi, aby ho o svém rozhodnutí uvědomily a požádaly ho, aby se postavil v čelo osvobozenecké akce československé a soustředil všecky svobodné Čechy a Slováky v Evropě, v Americe a v ostatním světě pod společným vedením a pod společným programem politickým. Je třeba, aby svět slyšel hlas těch, kteří mají právo se ozvat i jménem potlačeného národa doma, který se sám dnes bránit nemůže.

Dr. Edvard Beneš přijal delegaci a odpověděl jí takto: "Děkuji vám upřímně za projevenou důvěru. Souhlasín s vámi, že je dnes nutno vytvořit hnutí a orgán, který po obsazení naší vlasti a zbavení veškeré svobody, bude mluvit i jejím jménem a bude před celým světem hájit její práva na svobodu a samostatnost. Děkuji vám také za nabídku vaší pomoci v rámci vašich povinností jako amerických občanů, opakuji vám i dnes, jako jsem to činil od chvíle, kdy jsem přišel do této svobodné a krásné vaší země, abyste byli především jejími věrnými, oddanými a loajálními občany, to je první vaše povinnost. Vaše pomoc nám nebude s tím v rozporu, poněvadž my sami jako hosté v této zemi nebudeme od vás nikdy nic žádat, co by bylo proti těmto vašim povinnostem.

K vaší žádosti, abych se postavil v čelo osvobozovací akce, odpovídám: Nepřestal jsem pracovati pro svou vlast od chvíle, kdy jsem ji opustil loni v říjnu po mnichovském rozhodnutí, ale zůstal jsem zdrženlivý a loajální, jak k naší vládě, tak i vládám ostatních interesovaných států, čekaje na další vývoj událostí. Nyní, když obsazením naší staré vlasti stala se nám nová veliká křivda, jsem opět volný. Obrátil jsem se, jak víte, na vedoucí činitele Spojených států amerických, Britské říše, Francie, sovětského Ruska a na Společnost národů, aby bezpráví proti nám provedené nebylo uznáno. Zároveň jsem začal jednat s jednotlivými politickými osobnostmi československými, nalézajícími se dnes mimo území staré vlasti, abychom připravili to, co právě vy žádáte: organisování nového hnutí osvobozovacího v celém světě pro obnovení dočasně porušené naší svobody.

V tomto smyslu, jsa ve spojení s jednotlivými zastupitelstvími naší republiky, která dosud fungují, mám v úmyslu po dohodě s předními representanty těchto úřadů, zejména s vysl. Masarykem v Londýně, s vysl. Osuským v Paříži, s vysl. Hurbanem ve Washingtoně, s vysl. Fierlingrem v Moskvě a s vyslancem a býv. ministrem vnitra ČSR dr. Slávikem, který právě dojel do Ameriky z Varšavy, jakož i některými jinými osobnostmi, sestaviti politické direktorium československé, které veškeré naše hnuti bude representovat a celou naši akci po vede. Máme v těchto zemích více nežli sto tisíc občanů československých, nejen Čechů a Slováků, nýbrž i demokratických Němců a Karpatorusů. Ti všichni jsou s námi a už se mi ze všech zemí světa hlásí hromadně ke spolupráci. Máme v těchto zemích přes dva miliony přátel československého původu, nyní občanů těchto států nám přátelských. Máme však za sebou všecky věrné demokratické občany našich utlačených zemí, a to je přes 10 milionů lidí. Máme na své straně právo a neuznáni německého násilí se strany velmocí a velké části ostatního světa. To je síla ohromná.

Odpovídám vám tudíž, že výzvě vaší rád vyhovím. A po dohodě s uvedenými spolupracovníky v Londýně, Paříži, v Moskvě a Washingtoně vydáme v brzké době ke všem našim lidem manifest, jímž zahájíme naši novou politickou akci. Znamená to prostě, že jménem Československé republiky, která dnes sama mluvit nemůže , stavíme se do řady těch států evropských, které budují novou evropskou frontu proti diktátorskému útoku. A vyslovujeme se také pro poslední poselství presidenta Roosevelta jménem národa, který se sám k němu přihlásit nemůže.