Podívejte se, páteční porada „OPEC+“ skončila skandálem a je zřejmé, že Saúdská Arábie, stejně jako dřív, zahájí dumping. Jejímu strategickému cíli nerozumím, ale nejspíš předpokládá, že to Rusko vzdá. Je naprosto jasné, že pokud je dumping ropný, tak v situaci propadu fondových trhů to nevyhnutelně přinese propad rublu, k čemuž už došlo. To ale ještě není všechno. V úterý u nás proběhne projednání dodatků k Ústavě RF na pozadí propadu rublu k dolaru. A to přitom, že zboží v obchodech je ze 70 procent dovozové. Takže jinými slovy se jasně předvádí, že ceny do májových svátků stoupnou o 10–15 procent.

Položme si otázku: Je to náhoda? Kdepak, je to uděláno naprosto cílevědomě, protože centrální banka a ministerstvo financí měly vůči velkým bankám, včetně státních, jež spadají pod jejich kontrolu, dost možností k upevnění této situace. Při nejhorším mohly zavelet bankám ale také burze k otevření tradingu zejména na burze v pondělí (v Rusku volný den po MDŽ), aby bylo možné držet kurz rublu. Neudělaly nic, takže tu máme zajímavý obrázek: Putinovi k hlasování připravili tuto nehoráznost.

Pokud se podíváme na to, co se dělo po jmenování nové vlády, pak vidíme, že celou dobu byly pokusy o nějaké podrazy, jako například pod záminkou snížení cen snížit životní minimum, dále třikrát zvednout pokuty za dopravní přestupky, parkovné v Moskvě, jakož i rozšíření počtu ulic s placeným stáním, a řada dalších věcí. To je spiknutí! Ale není to jen spiknutí. Jde o to, že se u nás v zemi vytvořila „privatizační elita“. Upozorňuji na to, proč je to naprosto překvapivá věc: Proč je u nás úředníků třikrát víc než za Sovětského svazu, jestliže je méně práce… Odpověď je velmi prostá: Jde o to, že to nejsou úředníci, ale dohlížitelé. Zatímco úkolem úředníků bylo řešit nějaký funkcionál – tak jaký může být funkcionál, jestliže máte mezi úředníky 60–80 % dohlížitelů od různých zájmových finančních skupin? Jejichž jediným úkolem je pohlídat, aby při dělbě finančních zdrojů a pravomocí nebyla jejich skupina ošizena – takže nic nedělají. V takové situaci je však zhola nemožné přinutit k práci ty ostatní.

V této situaci je třeba Putinovi přiznat, že jasně od konce prosince do konce ledna naformuloval všechny pozice, co chce, tedy že chce provést levicově–konzervativní obrat. A vidíme stejnou situaci jako s Ukrajinou: Všichni ruští oligarchové a většina ruského úřednictva podporovala majdan. Mnozí ruští oligarchové připravovali dokumenty proti Trumpovi a o jeho stycích s Putinem. A pokud by Trump zmizel, byli by na koni, a Putin není jasno kde… Trump ale vyhrál a vznikla zajímavá situace, ze které je Putinovi čím dál víc jasné, že pokud chce skutečně prosadit onen levicově–konzervativní obrat, musí se vypořádat s „elitou“, protože její většina je proti němu. Upozorňuji na zásadní moment: To není spiknutí v klasickém slova smyslu, kdy je několik spiklenců, kteří splétají síť, a potom se snaží převzít moc. Oni velmi dobře vědí, že sami nejsou žádnými bojovníky.

Jde ale o spiknutí „jedné krve“, kdy všichni svorně házejí Putinovi klacky pod nohy. Oni mu demonstrují, že nechtěl postupovat cestou čistek jako Stalin, ale že ho k tomu donutí. Je to politická krize, kde jejich volání po „tranzitu moci“ znamená jediné: Putine, odejdi! Zformuluj, jak budeš odcházet. Oni se nám stále pokoušeli vsugerovat myšlenku, že on odejde, ale oni zůstanou. Chtěli to zlegalizovat. Putin skutečně chce odejít, ale velmi dobře chápe, že pokud tito zůstanou, on odejít nedokáže. Pokoušel jsem se nabídnout schéma, které mu to umožní – cestou „Jalty–2“ a „Nového Brettonwoodu“, ale pak se najednou ukázalo, že k účasti v „Nové Jaltě“ musí být plnohodnotné obsazení. Trump souhlasil, ale „Si“ ne. A teď přichází to nejzajímavější: Proto, aby Putin mohl hrát tyto hry, potřebuje, pevný týl. A ten nemá. V této situaci zbývá jediná varianta – donutit „elitu“, aby se dostala do situace, kdy sami legitimizují obrázek, že on odejít nemůže… Všichni dohromady tvrdí, že Putin musí odejít za každou cenu. Ale každý zvlášť předvádí věrnou podřízenost tomu, kdo je „svatější než Papež římský“. Situace je donutila obrátit se k Putinovi ve smyslu: Care báťuško, neodcházej! To se natolik podobá tomu, co bylo se Stalinem, který se několikrát pokoušel odejít…

Oni chtějí, aby Putin odešel, chtějí rozbití státnosti, a proto nemohou zorganizovat reálné spiknutí ve stylu převzetí moci. Protože cítí, že síla stojící za nimi, nadnárodní finanční korporace prohrávají, jak řekl Trump, a proto jedinou jejich možností je sehrát aikidó… Oni to teď chtějí navléknout tak, že se národ z toho Putina pozvrací. Všimli jste si hlášky, která kolovala celou zemí, že Putin kvůli tomu, aby mohl změnit Ústavu, zorganizoval devalvaci rublu a zkazil národu prázdniny? A ze všech škvír to už leze. Tak je to vymyšleno. Domnívám se, že čekisté už vědí, kdo to vymyslel – poprvé se to objevilo na Telegramm–kanálu a hned to oběhlo celou zemi. Národ se sice na tu formuli nechytí, ale co vidí? Vidí, že Státní duma se chystá schválit zákon, který umožní Putinovi vládnout ještě jednou. A hotovo, nikdo už si nepamatuje, jak to tam bylo, nikdo se nedívá na televizi, protože mu je z ní nevolno. Nikdo se nedívá na Karelina ani na Těreškovovou (poslanci Dumy, z nichž první je slavným zápasníkem a druhá první kosmonautkou světa – pozn.překl.)

Co v takové situaci musí udělat Putin? On se té hry účastní a oni mu nahrávají. V každém případě to je nanejvýš zajímavé období, protože „císařovna krize“, je velkou politickou, ekonomickou učitelkou a my do ní jaksi neočekávaně triumfálně vstupujeme… A na druhé straně, pokud se podíváme na všechny ty procesy, vidíme, že se docela daly předvídat a částečně se regulují vládou i samým Putinem, proto je naděje, že kontrola nad situací ztracena nebude.

Problém je v tom, že je velmi nízká životní úroveň obyvatelstva. A přestože Putin stihl vyměnit vládu, tak tato vláda narazila na totální sabotáž středního článku – oněch dohlížitelů. Můžete dnes postavit jakkoli schopné ministry, tak nic nedokážou, protože už samo schéma obratu dokumentů a všeho ostatního je vystavěno tak, že 90 % času se nacházejí v rukou úředníků středního článku, kteří je mohou měnit, ničit, ztrácet a zase nalézat, ale už s úplně jiným obsahem. To znám z vlastní zkušenosti úředníka na vládě a v administrativě prezidenta. Takže vím, že zkušený úředník je schopen naprosto znemožnit práci. A pokud si ministr nebo premiér vytkne úkol, že se s nějakým papírem vypořádá, udělat to může – ale pak nebude mít čas na nic jiného.

Je jasné, že patrioti takového toho starého ražení mají bolestivý pocit související s prožitou zkušeností rozpadu SSSR a s tyjátrem pod názvem perestrojka, kdy federální moc pod dojmem onoho pseudopřevratu s názvem GKČP*) v podstatě provedla tu obrovskou rošádu, demontovala SSSR a Gorbačov s využitím této kouřové clony předal moc jinému aktérovi. A v této souvislosti vše, co se děje, vyvolává znepokojení a bolest.

Situace je tady ale poněkud odlišná. Na rozdíl od Gorbačova, jehož cílem bylo rozbití země, má Putin cíl zcela protikladný. A v tomto smyslu jeho idea ve věci obnovy SSSR v té či oné variantě velmi racionální. Otázkou ale je, zda bude schopen udržet tuto situaci pod kontrolou, protože je skutečně velmi napjatá…

*) GKČP – státní výbor pro výjimečný stav (3 dny v srpnu 1991) – imitace pokusu o státní převrat. Aktéři byli zatčeni (jeden se zastřelil) ale zanedlouho propuštěni a v roce 1994 amnestováni. Výjimkou byl generál Varennikov, který amnestii odmítl a trval na svém soudu, který nakonec vyhrál. Celá akce znamenala konec Gorbačova (který byl podle výpovědí tichým iniciátorem „puče“) v čele země, rozpuštění SSSR a nástup Jelcina.

Poznámka překladatele: Situace v Rusku se skutečně stále vyhrocuje, „podpindosníci“, řečeno termínem Pjakinovým, se cítí být existenčně ohroženi a provádí neuvěřitelné věci. Vyznamenali se i poslanci, zejména vládnoucí strany, když „zařízli“ Putinův návrh dodatku k Ústavě, který zakazoval poslancům a státním úředníkům všech úrovní, jakož i jejich rodinným příslušníkům vlastnit nemovitosti v zahraniční, nebo tam mít občanství, či trvalý pobyt. Probíhá rozsáhlá protiputinovská masáž v médiích. Kromě známých firem, typu Navalného, Rojzmana, Latyninové, „Dožď.tv“ a stanice Echo Moskvy a dalších, se vybarvili i někteří hlasatelé, kteří se dosud tvářili proputinovsky: Viz např. Deljagin, Proňko, Uglanov, i někteří funkcionáři Komunistické strany a pár dalších… U některých bych to chápal v rámci jakési urážky ješitnosti – že se na ně nedostalo… ale u jiných?