Pozoruhodné toky informací o česko-„sudeto“-německých vztazích

Na sudetoněmeckých sešlostech naši sudetomilové, např. D. Herman, P. Bělobrádek, M. Marksová Tominová, B. Sobotka, J. Čižinský, K. Schwarzenberg, N. Nováková, se rádi ukazují a někteří z nich velmi zajímavě mluví. Před sudety vystupují jako jejich přátelé, jako zastánci „sudetoněmecké věci“. A zřejmě mnozí takovými i ve skutečnosti plně jsou. Samozřejmě, že o jejich hrdinských slovech píše s chutí tzv. sudetoněmecký tisk. A s radostí cituje některé části jejich projevů. Takové citace můžeme najít zejména v tzv. Sudetendeutche Zeitung, tiskovém orgánu „Sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL)“, nebo v „Sudetenpost“, novinách rakouských landsmanů. Nesmíme však ani zapomenout na Witikobrief, který je hlasem Witikobundu.

Uvažujme, proč tomu asi tak je? Prostě především z toho důvodu, aby úřadující představitelé landsmanů mohli ukázat, jak dobře pracují, jaké mají úspěchy též v českých řadách, jak hluboce sahá vliv SL do vědomí Čechů, z jejichž projevů srozumitelně vyplývá, jak dalece se ztotožňují s terminologií a programem SL. To je vždy pro vedení SL úspěchem. Na příchylná česká slova čekají řadoví členové vždy netrpělivě. Přijímají je s vekou radostí, s nadšením. Jsou živou vodou pro jejich víru v návrat do „původní vlasti“ a získání alespoň nějakých majetkových náhrad.

I řečníci SL, zvláště na sjezdech, se velmi rádi pochlubí  úspěchy, které dosáhli. Mluví otevřeně. Uveďme alespoň jeden příklad. Na sjezdu v r. 2012 mluvil B. Posselt o tom, jak kancléřka A. Merkelová při několikahodinové státní návštěvě v Praze neopomenula se zmínit P. Nečasovi, tehdejšímu českému premiérovi, o přáni sudetů jednat přímo s představiteli vlády ČR. Již dříve v tomto smyslu působil na českou vládu, jak potvrdil se svém projevu B. Posselt, i Horst Seehofer, tehdejší bavorský ministerský předseda a patron tzv. sudetských Němců. Ale jeho vliv českou stranou nepohnul. Dosáhla toho až kancléřka Merklová.

Co o tom řekl B. Posselt na sjezdu? „Jsme šťastni, že také na spolkové úrovni se něco pohnulo. A také za to děkuji Tobě, Horste, Tvé houževnatosti, o které se v Německu začíná mluvit. S vytrvalostí také naléháš na to, aby Spolek (SRN, pozn. red.) své povinnosti vůči nám, sudetským Němcům, plnil. Tobě můžeme děkovat, že zřízení Sudetoněmeckého muzea v Mnichově je v koaliční smlouvě. Nyní musí po slovech následovat skutky, milá spolková vládo! Já jsem velice vděčen, strašně šťasten, že spolková kancléřka před několika týdny při pouze čtyřhodinové návštěvě Prahy, kde se muselo především jednat o otázkách euro a měny, přesto vyslovila naše přání o přímých rozhovorech. Pofalla, ministr kancléřského úřadu, to v jednom dopisu, za který při této příležitosti děkuji, výrazně uvedl. Spolková kancléřka nám sdělila, že vidí nadějně, že v příštích letech budou uskutečněny kroky směrem k dialogu. Za to děkuji spolkové kancléře, že v tomto poskytla podporu bavorskému patronovi.“ (Z projevu B. Posselta na 63 sjezdu „sudetoněmeckého landsmanšaftu“, Norimberk, květen 2012)

Co následovalo? Již v únoru 2013 P. Nečas v čele početné státní delegace přijel do Mnichova. Zde pronesl před zemským sněmem Bavorska svůj podlézavý a falešný projev. Další kroky již nemohl uskutečnit. Jeho dny v čele vlády byly sečteny. Odešel s ostudou. Sobotkova vláda začala tam, kde skončila vláda Nečase. Asi v tomto smyslu se o tom vyjádřil i B. Posselt. Trvalo to však až do roku 2016, než došlo k prvním veřejným jednáním mezi představiteli vlády ČR, Sobotkou a Bělobrádkem, a reprezentací „sudetoněmeckého landsmanšaftu“.

Co můžeme říci o uvedeném? Že nepřípustným vměšováním se do našich vnitřních záležitost, především kancléřky A. Merkelové a H. Seehofera, došlo ke změně české politiky, která se od té doby orientuje silně na Německo. Zde je ten nešťastný kámen úrazu.

Myslíte si, že o „odvážné kritice“ českých sudetomilů do vlastních řad se dozvíme z českých médií? Jen zcela výjimečně a zpravidla ne zcela. Jak je to možné, že takto již celá desetiletí média hlavního proudu mlčí i o závažných krocích v česko “sudeto“- německých vztazích a jejich důsledcích? Je to snad náhoda? Na to snad již nevěří žádný z nás. Myslíme si, že můžeme mluvit o systému, který zajišťuje, aby určité informace předmětných vztahů byly publikovány jen v německém tisku a aby český tisk z nich přijímal jen minimum nebo o nich zcela pomlčel.

Proč český tisk informace uvedeného druhu nepřebírá? Odpověď je jednoduchá. Přední sudetomilové by v českých řadách dostali cejch nežádoucích, slušně řečeno. Pokud někdo opomene „politickou korektnost“, může je označit za neokolaboranty, či ještě nějak silněji. A to by našim „přátelům sudetské věci“, velmi ublížilo. Negativní následky by pocítily i politické strany, v nichž sudetomilové často zastávají vedoucí funkce. To nelze přeci dopustit. A tak informační tok je silně podvázán.

O tom ještě nedávno, 9. června 2019 na sjezdu v Řezně, mluvil B. Posselt. „Našim velkým úkolem je společně kulturu českých zemí – Čechů, sudetských Němců a Židů, dále rozvíjet a předat dalším generacím. U toho nám velmi pomáhá svobodný stát Bavorsko svým patronátem.

Včera jsem řekl spolkovému ministru vnitra, že doufáme v brzkou aktivní angažovanost spolkové vlády v těchto otázkách tak, jak již činí Bavorsko. Říkám jasně: musíme se snažit, aby občané ČR – takových bude stále přibývat -, kteří se angažují pro takovou společnou kulturu, dostali nutnou podporu. D. Herman spolu s našim bývalým ministrem kultury, L. Spaniem, dovedli nás na cestu vedoucí k bavorsko-české kulturní dohodě, v jejímž centru stálo mnoho sudetoněmeckých záležitostí. To nesmí nyní zahynout! Tyto úmluvy musí pokračovat! K tomu patří i to, že četní partneři, které jsme našli a nacházíme v českých kulturních institucích, se nesmí stát obětí proměn, kdy by mohli být posláni jeden nebo druhý z netransparentních důvodů do pustiny. Ti, kteří s námi pracují na společné kultuře v tomto velkém politickém dílu, zasluhují podporu politiky.“

Ano, vím. Posselt mluvil o českých pracovnících v kultuře, kteří, když pracují na celkovém politickém dílu, si zasluhují podporu politiky. Bylo by přetěžké, a zřejmě s nežádoucími důsledky spojené, mluvit o vedoucích českých politicích, kteří pracují též na společném politickém dílu se SL a Německem, a o jejich ochraně příslušnými německými spolkovými orgány. To by byla exploze, jež by proběhla českou kotlinou, s ničujícími důsledky pro „přátele sudetské věci“ ve vedoucích politických a státních funkcích. Proto o takové ochraně, jež se jim fakticky dostává, nemluví.

Uvedu ještě jeden příklad. Karel Schwarzenberg poskytl rozhovor jedné německé novinářce, bylo to asi v r. 2011. V něm prohlásil, že se necítí být Čechem. Je Böhme. V tu dobu K. Schwarzenberg zastával funkci ministra zahraničních věcí ČR. A opět, jako ostatně velmi často, tato důležitá informace byla k přečtení pouze v německém tisku.

Takže co z toho pro nás vyplývá? Pokud chceme informovat české čtenáře o věcech, o nichž se naše média ze známých důvodů ani nezmiňují, musíme sáhnou po německém tisku, zvláště po tzv. sudetoněmeckém, a dát se do práce a překládat a překládat. To jsme po celá léta dělali. Na našich stránkách jste proto mohli najít i překlady z projevů, které odezněly na jednotlivých sjezdech SL, samozřejmě i zprávy a dalších akcích landsmanů Zveřejňovali jsme i seznamy českých návštěvníků sjezdů. I jejich projevy, pokud na sjezdu mluvili. Jsou i dnes na našem webu – www.ceskenarodnilisty.cz - zejména v rubrice Německá problematika, Listy.

Jistě to vše bylo pro německou stranu, která, jak všichni víme, neúnavně buduje mosty k nám a vztahuje ruce ke smíření, velmi nežádoucí. A tak i naše překladatelská činnost přestala. Poslední překladatelka, na úkor svého zdraví, se snažila ještě po nějakou dobu překládat z němčiny. Zelený zákal její činnost ukončil. Nyní hledáme nového překladatele. Nemáme úspěch. Pokud jste si přečetli tento článek a považujete jeho obsah za důležitý, prosíme, pomozte nám najít v této zvlášť náročné době, příští rok budou i parlamentní volby, překladatele, který by s námi volně spolupracoval. Zatím si říkáme, že nemusíme to být my, kdo by soustavně, nikoliv dva či tři články za měsíc, překládal z němčiny. Je řada českých subjektů, které mají vše, co k překladatelské činnosti potřebují. Ale takovéto aktivity zřejmě nepovažují za důležité. Jak rádi bychom byli, kdyby některý z nich se této činnosti přesto ujal. Jejich překlady bychom velmi rádi sdíleli. Dočkáme se?