Pozor, nepřípustně se vměšují do našich vnitřních věcí 2
Kancléřka Merkelová - Pro vyhnání Němců „neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění“
„Vyhnání a útěk Němců byly především bezprostředním následkem Němci započaté druhé světové války a nevýslovných zločinů nacionálněsocialistické diktatury,“ řekla Merkelová. „To ale nemění nic na tom, že pro vyhnání neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění,“ zdůraznila šéfka německé vlády, která v této souvislosti hovořila o „hořké nespravedlnosti“.
„Až dva miliony lidí přišly následkem vyhnání a útěku o život,“ prohlásila kancléřka Merkelová v Berlíně v červnu roku 2018 při vzpomínce na oběti vyhnání. Zdroj: https://www.lidovky.cz/svet/pro-vyhnani-nemcu-neexistovalo-moralni-ani-politicke-ospravedlneni-tvrdi-merkelova.A180620_144337_ln_zahranici_ele
Buďme věcní! Paní kancléře asi uniklo, že představitelé vítězných mocností v Postupimi v srpnu 1945 rozhodli o přesídlení německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska. Poražené Německo, rozdělené na okupační zóny, nemělo vlastní vládu. Spojenci svými rozhodnutími zavazovali i Německo. Své rozhodnutí uvedeným státům dali diplomatickou cestou na vědomí. ČSR se souhlasem toto rozhodnutí vzala na vědomí a touže cestou informovala vítězné spojence o svém stanovisku. Celý proces přesídlení německého obyvatelstva řídila Spojenecká kontrolní rada. V souladu s jejími pokyny jsme přesídlili německé obyvatelstvo z republiky. Němečtí antifašisté a smíšené rodiny mohli zůstat. Po přesídlení žilo v ČSR kolem 250 tisíc Němců. Za způsob provedení přesídlení jsme získali vysoké uznání i pochvalné vyjádření jak od amerického generála Claye, tak i od sovětského generála Lukjačenka.
Jak se německé obyvatelstvo v druhé polovině 30. let minulého století chovalo, všichni dobře víme. Jeho nacizace byla velmi vysoká. Cílem henleinovců bylo nejen přičlení tzv. Sudet k říši, ale germanizace celého území českých zemí. Ruku v ruce s hitlerovským Německem rozvraceli ČSR, stali se velmi početnou německou pátou kolonou. Kolik zvěrstev napáchali na českém obyvatelstvu v období Mnichova i za „protektorátu“ je obecně známo.
Konrád Henlein, vůdce se jasně vyjádřil o úloze znacizovaného německého obyvatelstva, při posledních obecních volbách, které proběhly v květnu 1938, získala „Sudetoněmecká strana“ kolem 90% hlasů Němců. Učinil tak v r. 1941 ve Vídni:
„Naším cílem vždy bylo zničení Československa.
(Z projevu ve Vídni 4. března 1941)
Východní marka a Sudety měly po dlouhou dobu společné dějiny a byly spolu spojeny společným utrpením i společnými cíli.* Právě zde, v dunajské kotlině a v Sudetech, povstali první hlasatelé Velkého Německa, právě zde poprvé zapustila své kořeny idea pangermanismu a po válce právě zde znělo hlasitě a jasně volání po anšlusu Rakouska a po Velkém Německu...
Němci ze Sudet se snažili od roku 1918 paralyzovat tlak Čechů. Německá DNSAP, která dělala záslužnou práci a připravovala cestu hnutí sudetských Němců za politické sjednocení, byla však vystavena brutálním potlačovacím metodám, jimiž se české úřady na podzim roku 1933 snažily zlomit politickou vůli sudetských Němců...
Když mě během velkého pronásledování na podzim roku 1933 Vůdce DNSAP vyzval, abych převzal politické vedení sudetského němectva, byl jsem postaven před velkou otázku: Má být národně socialistická strana vedena ilegálně, anebo má hnutí vést boj na přípravu k převedení do vlasti - do velkoněmecké říše - zcela legálně? Pro nás sudetské Němce zbyla pouze volba druhé cesty... Výsledek jejich boje tuto cestu stoprocentně a bezezbytku ospravedlnil. Abychom se vyhnuli zásahům českých úřadů a rozpuštění, museli jsme zpočátku skrývat naši příslušnost k nacionálnímu socialismu. To byla nejtěžší psychická zatěžkávací zkouška, které jsem musel své následovníky vystavit.
Během několika let se sudetským Němcům podařilo ohrozit vnitřní stabilitu Československa tak zásadně a rozrušit jeho vnitřní poměry tak dokonale, že bylo zralé pro likvidaci. To vše se mohlo stát jedině díky tomu, že všichni sudetští Němci se stali nacionálními socialisty.. .
Skutečnost, že německá otázka se stávala stále naléhavější, umožnila přenést ji v jejím plném významu na forum mezinárodního veřejného míněnÍ...
Avšak bez ohledu na vše, co jsme my sudetští Němci dokázali svým vlastním úsilím, nebyli bychom nikdy mohli dosáhnout svého cíle bez pomoci Vůdce. Jeho idea nás inspirovala, jeho síla posilovala i nás, jeho Německo nám dávalo víru ve vítězstvÍ. Historie vynese jednoho dne svůj soud: sudetští Němci vykonali věrně a dobrovolně svou povinnost.
Völkischer Beobachter, 5. března 1941, Der neue Tag, 6. března 1941
Paní kancléřka se opět vměšuje do našich vnitřních záležitostí. Svými výroky se postavila i proti rozhodnutím Postupimské konference. Dokonce se snaží přepisovat dějiny. Z německého obyvatelstva dělá oběti a z nás viníky. Jaké česko-německé vztahy jsou ve skutečnosti?
J. Skalský