Dnes 8:59 – Praha • Aktualizováno 18:34
Jan Menšík, Dominika Jeřábková, Klára Beranová, Novinky
„Vládě premiéra Andreje Babiše se ani přes řadu jednání nepodařilo dojednat pro rozpočet na rok 2021 se schodkem 320 miliard korun. Komunisté, kteří zatím vždy vládu podrželi, nyní trvají na snížení rozpočtu resortu obrany o 10 miliard korun, Babiš to odmítá. Poslanci tak po celodenním projednávání, kdy celé odpoledne bylo ve znamení pauz poslaneckých klubů vládních stran, jednání přerušili. K novele klíčového zákona se vrátí v pátek ráno.“ Tolik Novinky.
Proč poslanci se tak hrdlí o miliardy, které, kdyby bylo podle jejich vůle, by se každou chvíli pohybovaly z jedné části rozpočtu do druhé i pak dalších. Jak ušlechtilá hra. Dříve se tomu říkalo porcovat medvěda, nebo se mýlím? Ale nakonec je to jedno. I kdyby tok miliard probíhal neustále, nic by se na problému nezměnilo. Žádná miliarda by se neztratila ani nepřibyla.
Za takovéto situace, když jde o rozpočtový schodek mířící ke čtyřem stům miliard korun v situaci, kdy lze předpokládat, vzhledem ke „koronovirové pandemii“ a k jejímu způsobu léčení, že tato pandemie, nebo epidemie?, přeroste ve skutečnou pandemii ekonomickou, jež přinese krizi, chudobu a bídu. Tento vývoj je pravděpodobný. Proto dnešní politici, kteří o všem rozhodují, by měli více vidět do budoucnosti a možným velkým celospolečenským rizikům čelit.
V této situaci by měli státníci, pokud ještě nějaké máme, hledat zcela nové, zvlášť vysoké zdroje příjmů. A státníkům, kteří dovedou myslet, se nabízí zcela přirozeně jedno řešení. Chce to však i trochu odvahy a ta je u nás nedostatkovým zbožím. Jen ti odvážnější se zamyslí a navrhnou následující. Německo nám dluhuje přibližně 360 miliard korun v hodnotě z roku 1938. Kdybychom tuto částku přepočetli na dnešní koruny, a byli při tom zvlášť ohleduplní vůči německé straně, tak bychom se dostali k částce 3,6 bilionů korun. Všichni víme, že tato částka je však v reálu ještě vyšší. Nadto můžeme připočíst ještě každoroční zhodnocení dluhů o běžný úrok v mezinárodních vztazích a to asi od roku 1990. Takže se dostáváme k částce asi 5 -6 bilionů korun.
Podle mezinárodního práva máme na ni nárok. Nyní jde jen o to sebrat odvahu a diplomatickou cestou Německu sdělit, že navrhujeme bezodkladné zahájení jednání o zaplacení reparací, jež nám Německo dluhuje. Jistě bychom mohli získat i nějakou vyšší sumu jako zálohu na reparace. Zaplacení reparací Německem nám slíbilo několik německých ústavních činitelů, a to tehdy, až dojde k opětovnému sjednocení Německa. První byl kancléř W. Brandt, který tak učinil počátkem 70.let minulého století, a poslední z této řady byl H.-D. Genscher, ministr zahraničních věcí, který to sliboval v roce 1990.
Reparace jsou jakýmsi dědictvím po našich předcích. 360 tisíc z nich zemřelo v bojích s Němci, miliony lidí žily v protektorátu ve velmi tvrdých podmínkách. Zdravotní stav dětí, vyrůstajících „protektorátu, byl celkově špatný. Němci nám v době své nadvlády postupně vykrádali, co potřebovali. V době, kdy ustupovali, nesla naše krajina znaky frontových bojů, zvláště na Slovensku. A potom my, to vše, museli znova budovat. Zpočátku jsme neměli ani dostatek jídla, šatů. Naše ekonomická situace byla těžká. Naše ruce postupně tuto spoušť měnily k normálu.
To všechno, páni poslanci, až budete znovu hlasovat o rozpočtu, mějte v paměti. Když nebudete mít odvahu postavit se za naše reparační nároky, nezapomeňte, že v republice bylo tehdy lidí, několik milionů , kteří bídu a škody války odstranili. Někteří z nás k nim patří. Nechceme tyto peníze pro sebe, ale pro republiku. Vaší povinností je reparace na Německu získat.
Čekáme, kdo z vás se k tomuto řešení naše těžké sociálně-ekonomické situace přihlásí. Někteří z vás se již o to v parlamentě snažili. Nevyšlo to! Nyní to musí vyjít. Lidé se k vám připojí. Nelze bojovat o reparace jen v parlamentu. Za tento požadavek se musí postavit miliony lidí. Je to především jejich zájem. Zájem nás všech.
Dr. O. Tuleškov