Postupimská konference vítězných mocností a dekrety prezidenta republiky

Postupimská konference se konala ve dnech 17. července až 2. srpna 1945 v Cecilienhofu u Postupimi. Konference se zúčastnili J. V. Stalin, V. M. Molotov, W. S. Churchill, A. Eden, R. C. Attlee, H. Truman, J. F. Byrnes a náčelníci hlavních štábu. R. C. Attlee se vrátil na konferenci jako ministerský předseda, doprovázen novým tajemníkem pro zahraniční věci Ernestem Bevinem.

Šéfové tří velmocí se dohodli na závěrečném dokumentu nazvaném Protokol o jednání Berlínské konference (protokol též zvaný Postupimská dohoda), který se odvolává na některé dřívější mezinárodní dokumenty, zejména Krymskou dohodu, na Prohlášení o porážce Německa z 8. května 1945 atd. Protokol má celkem 21 částí a dvě přílohy. Byl zřízen mezinárodní orgán, zvaný Rada zahraničních ministrů.

V části III. Německo je uvedeno v odstavci druhém: „Spojenecké armády dokončily okupaci celého Německa a německý lid počal pykat za strašlivé zločiny, jichž se dopustil pod vedením lidí, které v době jejich úspěchů otevřeně schvaloval a slepě poslouchal. Konference dospěla k dohodě o politických a hospodářských zásadách koordinační politiky spojenců vůči poraženému Německu v období spojenecké kontroly. Cílem této dohody je provést Krymské prohlášení o Německu. Německý militarismus a nacismus bude vykořeněn a spojenci budou nyní i v budoucnu provádět ve vzájemné dohodě jiná nutná opatření, která by zajistila, že Německo nebude již nikdy ohrožovat své sousedy nebo světový mír.“

Část XII. upravuje spořádaný odsun německého obyvatelstva nebo jeho složek z Polska, ČSR a Maďarska.

Postupimská dohoda obsahuje pro Československo významná ustanovení v posunutí polských hranic na západ a tím i zkrácení hranic s Německem, a zejména ustanovení o odsunu německého obyvatelstva z Polska, Československa a Maďarska, což mělo znemožnit, aby bylo tohoto obyvatelstva jako páté kolony v uvedených zemích v budoucnu případně opět zneužito.

„Konference dospěla k této dohodě o odsunu Němců z Polska, Československa a Maďarska: Tři vlády prozkoumaly tuto otázku po všech stránkách a uznaly, že německé obyvatelstvo nebo jeho složky, které zůstávají v Polsku, Československu a v Maďarsku, bude třeba odsunout do Německa. Jsou zajedno v tom, že jakýkoli odsun musí být prováděn spořádaně a lidsky.“

„O tom se současně uvědomují československá vláda, polská prozatímní vláda a kontrolní komise v Maďarsku se žádostí, aby zatím zastavily další vyhošťování, dokud zúčastněné vlády neprozkoumají zprávy svých zástupců v Kontrolní radě.“

Je dobré též vědět, že velmoci vyslovily zásadní souhlas s odsunem už za války: Britové v roce 1942, Roosevelt v roce 1943 a naposled J. V. Stalin koncem roku 1943. Důvodem nebyla ani snaha vyhovět E. Benešovi, ani zvláštní ohledy na ČSR, ale důvody evropské. Hitler 21 let po první světové válce započal v roce 1939 druhou světovou válku, kde využil a zneužil německých menšin v ČSR, Polsku a Maďarsku. To mu posloužilo k jeho dobyvačným cílům, jež vedly k evropské a světové válce s desítkami milionů obětí.

U nás již v době před Postupimskou konferencí probíhal odsun německého obyvatelstva. Je označován jako „divoký odsun“ . Právě o něm prof. V Pavlíček prohlásil: Z obsahu jednání Postupimské konference i z dalších dokumentů vyplývá, že odsun německého obyvatelstva uskutečněný před zahájením této konference byl na ní velmocemi se souhlasem vzat na vědomí a dodatečně byl potvrzen. (Prof. JUDr. Václav Pavlíček, DrSc., O legalitě a legitimitě transferu německého obyvatelstva z Československa)

Tento fakt potvrzuje i jednání Churchilla a Stalina na Postupimské konferenci, v jejímž průběhu W. Churchill kritizoval pomalý průběh odsunu německého obyvatelstva z Československa, jak níže uvádíme.

Postupim 1945

Záznam deváté schůze šéfů vlád, 25. července 1945 v 11 hodin 25 minut

„Churchill: Je ještě jedna otázka, která sice není na pořadu jednání, ale kterou by bylo třeba projednat, totiž odsun obyvatelstva. Je velký počet Němců, které je třeba odsunout z Československa do Německa.

Stalin: Československé úřady tyto Němce evakuovaly. Nyní jsou v Drážďanech, Lipsku a Saské Kamenici.

Churchill: Domníváme se, že je třeba přesídlit 2,5 sudetských Němců. Kromě toho se Československo chce co nejrychleji zbavit 150 000 německých občanů, kteří byli svého času přesídleni do Československa z říše. Podle našich informací opustili Československo jen dva tisíce z těchto 150 000 Němců. Přemístit 2,5 milionu lidí není maličkost Ale kam je přemístit. Do ruského pásma?

Stalin: Velká část jich jde do ruského pásma.

Churchill: My je svém pásmu nechceme.

Stalin: My to ani nenavrhujeme. (Smích)

Churchill: Přinesou si sebou své hladové krky. Mám dojem, že odsun  ještě pořádně nezačal.

Stalin: Z Československa?

Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.

Stalin: Mám informace, že Češi Němce upozorní a potom je vystěhují…“

Co vyplývá z uvedené diskuse mezi Churchillem a Stalinem?  Že oba dva původně počítali s tím, že Němci z Československa budou rychle přesídleni. (Churchill: Mám dojem, že odsun  ještě pořádně nezačal. Stalin: Z Československa? Churchill: Ano, z Československa. Zatím probíhá odsun jen v malém rozsahu.)

Německé obyvatelstvo jsme přesídlili v souladu s rozhodnutím vítězných spojenců v Postupimi a v souladu s pokyny Spojenecké kontrolní rady. V žádném případě nešlo o nějakou etnickou čistku. V Československu zůstalo asi 250 tisíc Němců. Téměř 90 tisíc německých antifašistů a členů jejich rodin se z ČSR dobrovolně odstěhovalo za zvlášť výhodných podmínek. Někteří na základě výzvy směřovali do sovětské okupační zóny, aby zde pomáhali vytvořit nové německé správní a další orgány. Německo bylo poraženo. Nemělo vládu. Vládní moc se nacházela v rukou vítězných spojenců. Ti i jménem Německa jednali a také se zavazovali. V závěru odsunu německého obyvatelstva z republiky americký generál L.D. Claye a sovětského generál Lukjačenko tlumočili pplk. Štěpánu Andreasovi, vládnímu zmocněnci pro provádění odsunu Němců, „dík a uznání za vzornou a organizačně dokonalou práci československých úřadů při provádění transferu a prohlásili, že způsob, jakým československé úřady postupovaly při praktickém řešení tohoto obrovského úkolu zasluhuje největší chválu.“ (Opis zprávy, nedatovaný a nepodepsaný je v archivu MZV)

Z hodnocení odsunu německého obyvatelstva z Československa SKR bychom měli vždy vycházet a nenechat se nikdy vmanévrovat do situace, kdy nás landsmani či někteří němečtí politici, a to dokonce bez jakékoliv odezvy od nás, obviňují z různých zločinů, např. i z genocidy, válečných zločinů či zločinů proti lidskosti. Pro nás by měla platit, pokud jde o odsun, vždy výše uvedená slova amerického generála L.D. Claye a sovětského generála Lukjačenka.

Připravil dr. O. Tuleškov