Pomocí lží a násilí

Rostislav Iščenko 14.11.2020

Události šířící se dnes Evropou a USA svědčí o tom, že liberálové ztrácející podporu společnosti jsou ochotni k jakémukoli násilí vůči zákonům a ústavám, jen aby zastavili návrat svých společností k prioritě tradičních hodnot.

Šílenství politických zvrhlíků

Evropa se po řadu let sune doprava. Poptávka po tradičních hodnotách a zdravém konzervatismu viditelně roste, a spolu s ní roste i rating pravicově-konzervativních politiků, upevňují se pozice příslušných politických stran.

Evropská pravice zatím nemůže zlomit monopol levicově-liberálních globalistů v evropské politice. Na úrovni jednotlivých zemí to nevychází špatně. Pravicově-konzervativní Orbánova vláda řadu let vládne Maďarsku. Před pár lety byla vytvořena (i když se potom kvůli osobním ambicím rozpadla) koalice pravicových konzervativců v Itálii. V Polsku vládnoucí PIS je silou sice rusofobní, nicméně nepřátelskou vůči levicovým liberálům, kteří proti ní teď zorganizovali nefalšovanou vzpouru v souvislosti se zpřísněním zákazu potratů. Analogickým způsobem pravicoví konzervativci přebývají u moci v Pobaltí. Jejich pozice v otázkách migrační a národnostní politiky EU se v zásadních otázkách rozchází s pozicí vedení EU představujícího levicově-liberální síly. Pouze rusofobie sjednocuje pobaltské pravicově-konzervativní trpaslíky s evropskými levicovými liberály.

Všimněte si, to je důležitý moment: Iracionální nenávist k Rusům a strach ze silného Ruska postrkují východoevropské limitrofy do objetí jejich nesmiřitelných nepřátel. Vždyť jestliže východoevropské režimy vystupují z pozic obrany tradičních národních hodnot, tak v této otázce by bylo pro ně snazší najít společný jazyk s Ruskem, které rovněž hájí hodnoty tradiční společnosti před módními tolerantními větry.

Současně levicově-liberální globalisté kontrolující v posledních 20 až 25 letech politiku Západu směřují k rozbití národních států a identit, k vytvoření „nového člověka“ na základě „univerzálních hodnot“, k jehož řízení by byl vytvořen globální stát založený na ideologii tolerance ke všem (k jakýmkoli zvrhlostem), kromě tradičních hodnot a tradiční morálky.

Ale východoevropská iracionalita je jen bledým stínem iracionality západoevropské. Merkelová a její okolí například konstatují, že Německo je vážně destabilizováno přílivem migrantů, jehož vznik byl vyprovokován politikou amerických demokratů (zastupujících zájmy levicově-liberálních globalistů) na Blízkém Východě a v Severní Africe. Přitom ale v amerických volbách fandí Bidenovi, který slibuje aktivizaci právě této politiky provokace a podpory migrace ze zemí třetího světa do Evropy, kterou Trump pozastavil. Za Trumpa, na rozdíl od všech předchozích prezidentů, Reaganem počínaje, Spojené státy nerozpoutaly ani jednu válku.

Kde je logika, pánové?

Migranti jsou hlavním problémem Německa destabilizujícím zemi a ničícím rating vládnoucí CDU/CSU. Proti migrantům vystupuje pravicový konzervativec Trump, ale Německo se chystá podpořit levicového liberála Bidena slibujícího návrat politiky podpory migrace.

Stejně nelogicky, ale přesně opačně, si počíná francouzská vláda. Macronovo okolí i francouzský tisk ujišťovali obyvatelstvo před volbami, že pro Francii bude lépe, pokud bude zvolen Trump. V podstatě je to logické, protože Francie má stejné problémy s migranty jako Německo, Trump je proti migrantům, takže je třeba vystupovat v jeho prospěch.

Sám Macron ale během posledního měsíce vyprovokoval strašný skandál namířený proti pravicově-liberálním hodnotám, přesněji proti tradičním náboženstvím.

Známý francouzský provokativní časopis „Charlie Hebdo“, který se už dřív vyznamenal karikaturami Krista, zveřejnil karikaturu Proroka Mohameda. Učitel historie, v souladu se státem schváleným programem, na tomto příkladu začal vyučovat svoje žáky (včetně muslimů) toleranci. Další bylo možné snadno předvídat – učiteli uřízli hlavu. V islámu, na rozdíl od křesťanství, není přikázání mít rád svého nepřítele a nastavit levou tvář, když dostanete přes pravou. Mimochodem, křesťanští bohoslovci tato přikázání v dnešním složitém světě také nevykládají jednoznačně.

Macronova reakce na uříznutou hlavu učitele byla hloupá ne proto, že vystoupil proti uřezávání hlav. To bylo správně. Ale jak to udělal?! Znovu urazil muslimy, naběhl si na odvetné urážky, a teroristické akce se začaly šířit po celé Evropě a rozšířily se dokonce i do křesťanských chrámů, přestože křesťané byli stejně postižení jako muslimové. Když „Charlie Hebdo“ zveřejní protináboženské karikatury a francouzští mocní je propagují, tak nevystupují proti nějaké jedné církvi, ale proti konzervativnímu myšlení a tradičním hodnotám jako takovým, snaží se rozrušit duši národa, aniž se ptají, co je to za národ. Současně by si však Macron přál vítězství konzervativce Trumpa v amerických volbách.

Je to až absurdní. V posledních letech se hrnou stížnosti na růst antisemitismu v Evropě. Ze mně dostupných zdrojů (jak z vyprávění mých osobních známých žijících v Evropě, tak i z analýzy židovského tisku a výroků evropských politiků) vím, že se nic takového neděje. Pokud se žid drží levicově-liberální ideologie a prosazuje ideje globalismu, tak je, stejně jako dřív – „liberál se značkou kvality“ – významnější exemplář liberálního hnutí než nějaký Arab, latino nebo černoch (prostě proto, že mezi židy je víc kvalitně vzdělaných, a častěji bývají ideology). Pod termínem „černoch“ myslím nejen „Afroameričany“ (kteří považují za tolerantní nazývat bílé bílými, ale netolerantním nazývat černé černými), ale i Afričany odpovídající barvy kůže (v Africe žijí nejen černoši).

Vše se mění, pokud je žid pobožný. Tak proti lidem praktikujícím judaismus vystupují levicoví liberálové stejně ostře jako proti praktikujícím islám nebo křesťanství. To je skutečně evropská novinka. Ještě tak před třemi až pěti lety levicoví liberálové tvrdě pronásledovali křesťany, ale byli blahosklonní k muslimům, židům a dalším náboženským obcím.

Teď se v Evropě mohou relativně klidně cítit jen satanisté. Levičáci došli k logickému závěru, že nejen křesťanské a dokonce nejen náboženské, ale jakékoli tradiční hodnoty překážejí vytváření evropského „nového pořádku“, který je, nikoli náhodou označován za liberální fašismus.Jeho adepti jsou natolik přesvědčeni o své pravdě, že jsou ochotni zřizovat koncentrační tábory pro nesouhlasící (trestní odpovědnost pro ty, kteří nepřijímají liberální teorii a praxi, se v Evropě sankce zavádějí poměrně široce). Není daleko doba, kdy dojdou k závěru, že „podlidé“, kteří si neuvědomili veškeré dobrodiní liberálních hodnot a „zůstali v zajetí starých pověr“, musí být hromadně likvidováni, aby nepřekáželi „progresívnímu lidstvu“ v cestě ke „světlé budoucnosti“.

Teď bych chtěl čtenáře požádat, aby si vzpomněli na situaci ve východní Evropě. Shora jsem zdůrazňoval, že je třeba chápat, že “družba“ východoevropských konzervativních režimů se západními liberály je vyvolána pouze dědičnou rusofobií a strachem z Ruska. Nic jiného společného nemají. Takto se lehce a jednoduše vysvětluje kognitivní disonance mezi bojem konzervativních východoevropských režimů s vlastními liberály (polští liberálové se za pomoci německých přátel teď snaží svrhnout konzervativně-katolický režim PIS) a jejich přátelství se západoevropskými levicově liberálními globalisty, o které se východoevropští liberálové opírají.

Macronapoleon na prahu Waterloo

Pokud se z tohoto hlediska posledních prohlášení a kroků Macrona, pak situace přestane vyvolávat stav kognitivní disonance: My velmi rychle vyjevíme logiku ve skutcích francouzského prezidenta a jejich souvislost s jím hlásanou levicově-liberální globalistickou ideologií.

Začněme rozmotávat klubko od konce. Po prohlášení Merkelové o jejím brzkém odchodu z politiky a po odchodu Británie z EU neskrývá Marcon záměr stát se novým evropským lídrem a změnit „čtvrtou říši “Merkelové ve vlastní neonapoleonské impérium.

Zabránit mu v tom může jen Washington, který před Trumpovým prezidentstvím plnil funkci všeevropského „staršího bratra“, podporou „maličkých“ (Východoevropanů), proti „velkým“ (Západoevropanům). Před Amerikou jsou si všichni Evropané rovni ve svém otroctví, ale Východoevropané jsou Washingtonu dokonce bližší – mají menší ambice a americké příkazy plní s potěšením, na rozdíl od svých stále s něčím nespokojených západoevropských kolegů.

Trump se však vzdal praxe amerického vměšování do evropských záležitostí. Tato praxe zcela nezmizela, protože v očekávání návratu „svých“ k moci, se demokraté kontrolující většinu amerického ministerstva zahraničí pokoušeli podporovat iluzi přítomnosti USA v evropské politice. To Macronovi poskytlo široké pole pro manévrování. V případě svého znovuzvolení Trump plánoval tento prostor dále rozšířit. Správně přitom předpokládal, že americký prezident bude mít co dělat s problémy ve vlastní zemi, natož aby se intenzivně vměšoval do věcí Evropy. To Biden (přesněji, za ním stojící síly) plánují návrat k úplnému patronátu nad EU. Proto je Trump pro Macrona lepší než Biden.

A teď se podívejme, jakou politiku plánuje francouzský prezident v celoevropském měřítku. Svědčí o tom jeho chování během jím samým vyprovokované islámsko-francouzské krize. Není těžké zaznamenat, že když poskytl možnost rozdmýchání vášní, Macron zaúpěl, že ho špatně pochopili, a tím vyvedl francouzskou levicově-liberální státní moc z řad účastníků krize.

Teď se situace jeví jako náboženský konflikt křesťanů a muslimů. Tisk, a nejen francouzský, ale i náš, se tohoto „senzačního tématu“ chytil. Přitom je to zjevná provokace francouzských levicově-liberálních mocných proti všem konzervativním tradicionalistickým silám v EU.

Jaký obrázek teď namaluje Macron?

No, ano. Existuje marginální časopis, jehož autoři si nešťastně zažertovali. Francouzští mocní se pokoušeli „náboženským divochům“ vysvětlit, že je to jen svoboda slova, ale oni nejenže nepochopili „hlas rozumu“, ale dokonce se do sebe pustili. Vidíte, jak teď muslimové napadají křesťanské kostely? Počkejte chvíli, křesťané už brzy odpovědí vyhlášením křížového tažení.

Evropské společenství, dost nakažené levicově-liberálními idejemi, se konzervativce a tradicionalisty pokouší představit jako náboženské fanatiky, kteří, pokud je nechají bez dozoru, se vzájemně podřežou. Obecně vzato, hlasujte pro globalisty (mj. pro umírněného „globalistu s lidskou tváří“ Macrona) a potká vás štěstí.

V souvislosti s tím by Trumpovo vítězství bylo pro Macrona užitečné i tím, že by rovněž sloužilo jako ilustrace toho, jaká hrůza přijde po vítězství konzervativců.

Studeno – horko

Můžeme jen doufat, že občanská válka v USA nedosáhne horké fáze. Jako studená však už probíhá čtyři roky, ničí americkou společnost, hospodářství a politický systém a vyvolává stále větší chaos v ulicích měst, kde se střetávají levicoví liberálové s pravicovými konzervativci. Krizi USA nemůže změnit ani vítězství Trumpa, ani vítězství Bidena.

Ale pokud zvítězí Trump, bylo by možné tuto krizi předložit evropskému spotřebiteli jako vítězství činnosti konzervativců, ale při vítězství Bidena bude nutné vysvětlovat, proč „ušlechtilí“ levicoví liberálové, když dostali moc, v žádném případě nezavedou pořádek.

Události roztáčející se dnes v Evropě a v USA svědčí o tom, že levicoví liberálové ztrácející podporu veřejnosti jsou ochotni k jakkoli hnusným provokacím proti zákonům a ústavám svých zemí, jen aby zastavili návrat svých společností k prvenství tradičních hodnot. Takže překračují hranice ústavnosti a pokoušejí se zvítězit pomocí lží a násilí. Nicméně násilí systému, který nechce odejít, ale přežil se, vždycky dříve či později rodí odvetné násilí.

Nad tím by se měli zamyslet naši východoevropští sousedé, jejichž konzervativní vlády závislé na amerických a západoevropských liberálech riskují, že se dostanou mezi kladivo evropských požadavků a kovadlinu vzpour vlastních „Evropanů“, které levicově-liberální globalisté pod dusítkem úvah o „evropské jednotě“ zplodili v jejich zemích víc než dost a teď je začínají štvát proti státní moci i prostým politickým oponentům.

Znovu, jako v předvečer 2. světové války, se bude moci zachránit ten, kdo bude ochoten vytvářet s Ruskem systém kolektivní bezpečnosti. Ale ten, kdo se spoléhá na „všelidské hodnoty“, ať si pak naříká jen sám na sebe…

(Jako mnoho Iščenkových věcí, se mi i tato líbí, a předkládám vám ji k posouzení. Do obsahu textu si, jako překladatel, nemohu dovolit zasahovat, nicméně mám, a zdaleka nejen u něho, trvale vážné výhrady k častému matení pojmů – zejména pak označování za levici něčeho, co levicí ani nepáchne, např. označení Demokratické strany USA i Bidena za levicové – pozn.překl.)

Překlad: st.hroch 20201114