Žít na dluh si zvyká stále více mladých lidí. Jak totiž ukázal průzkum agentury STEM/MARK pro společnost Kruk, polovina mladých Čechů ve věku 18 až 22 let splácí dokonce dvě nebo tři půjčky najednou. Nejčastěji si půjčují v bance nebo od rodičů, řada z nich se ale obrací i na nebankovní společnosti či kamarády.

Nejvíc se mladí Češi podle odborníků zadlužují kvůli bydlení či koupi auta, často se ale jedná třeba i o spotřební elektroniku či cestování.

„Vysoký podíl půjček mezi lidmi před 30. rokem věku, kteří žijí v manželském či partnerském vztahu a mají jedno či více dětí, jasně souvisí s půjčkami na vlastní bydlení,“ uvedla ředitelka společnosti Kruk Jaroslava Palendalová.

„Znepokojivé je zjištění, že kolem 11 procent mladých lidí řeší úvěrem splácení jiných závazků, což je může rychle dostat do dluhové pasti. Alarmující je i celkový počet úvěrů významné části mladých lidí,“ dodala Palendalová.

„Ti se pak v případě nečekaných výdajů snadno dostanou do situace, kdy nebudou schopni všechny svoje závazky splácet,“ konstatovala.

Rostoucí zadlužení mladých lidí evidují i neziskové organizace, které pracují s dlužníky. „Podobný trend lze z naší práce vysledovat,“ potvrdil Právu mluvčí Člověka v tísni Martin Kovalčík. Podle něj se mladí většinou zadlužují kvůli běžným spotřebním věcem.

„Bavíme se o mladých lidech, kteří právě startují svůj 'dospělý' život, čemuž odpovídají i jejich potřeby a to, co půjčkami financují. V této souvislosti je třeba upozornit na mikropůjčky, konkrétně na kontokorenty, které mladí lidé často využívají a které jsou stále dosti podceňovány. Nejsou vnímány jako klasický úvěr se vším, co k tomu patří, ale jako něco, co je 'v pohodě'. Patří přitom mezi dražší úvěry,“ upozornil Kovalčík.

V dlouhodobém horizontu je nárůst mladých dlužníků zřejmý i podle ředitele Poradny při finanční tísni Davida Šmejkala. „Zatímco před deseti lety byl podíl mladých dlužníků do 30 let pouze 14,4 procenta, nyní je to 18,8 procenta. Mladí si zvykli vkročit do konzumního života hned po škole a nechtějí na nic čekat,“ řekl Šmejkal Právu s tím, že může jít o koupi vysněného mobilu či vybavení domácnosti, ale třeba i auta nebo první dovolené.

Podle údajů Nebankovního registru klientských informací jsou přitom z pohledu schopnosti splácet své závazky nejohroženější skupinou obyvatel právě mladí lidé do 24 let. Řadě z nich přerůstají dluhy přes hlavu. „Podíl mladých lidí ve věku 18 až 29 let v exekucích je podle velmi hrubého odhadu kolem 10 procent,“ upozornil s odkazem na mapu exekucí Kovalčík.

Těm, kteří se splátkami bojují, Šmejkal doporučuje používat například nějakou chytrou mobilní aplikaci, dokud napětí v rozpočtu nepoleví. „Rozpočet v mobilu umožní hned zhodnotit, jestli se případná další splátka do výdajů vůbec vejde. Také pomůže se stanovením prostoru pro tvorbu rezervy například na opravu nebo pořízení auta, případně na vytvoření obecné rozpočtové rezervy. Ta by měla odpovídat zhruba trojnásobku měsíčních výdajů domácnosti,“ uvedl.

Vzhledem k výši jejich příjmů bývá ale vytváření rezerv pro řadu mladých velkým problémem.

Splátky na bydlení jsou záležitostí i několika desítek let a zkraje splácení mohou být nejmarkantnější výdajovou položkou. „Proto je nadmíru důležité mít detailní přehled o svých příjmech a výdajích, protože při jakémkoli zaváhání může nastat rozpočtová katastrofa,“ zdůraznil Šmejkal.

Podle Davida Šmejkala z Poradny při finanční tísni si mladí dlužníci hodně hledí bydlení a chápou důležitost hypoteční splátky. „Mnohdy si však museli vzít úvěr i u stavební spořitelny, případně ještě další úvěr formou kreditní karty nebo kontokorentu, když někdy hrozilo, že splátku na bydlení standardně nepokryjí. V mladém věku si také dokážeme představit častější rozchody i změny zaměstnání, případně různé stáže nebo cesty za poznáním,“ poznamenal.

To vše může vést k drobnému opomenutí, například k pozdnímu uhrazení splátky bez zaplacení vzniklého úroku z prodlení či jiného poplatku – například za upomínku.

„Častější stěhování i změny telefonních čísel s sebou nesou nejistotu věřitelů, kam vlastně mají zasílat korespondenci a upomínky. Výsledkem může být delší prodlení a řešení ze strany věřitele exekucí, zejména tehdy, když dlužník nepobývá na své trvalé adrese,“ doplnil Šmejkal.

Pravidelné rozpočtování by podle Šmejkala mělo zabránit i nemilým překvapením v souvislosti s úvěry, které vznikly jakoby mimoděk – například při splátkovém prodeji nebo při použití kreditní karty.

Podle Kovalčíka je také důležité, aby jakýkoliv dlužník si vždy předem zjistil, nejen kolik ho bude úvěr stát, ale i to, co se bude dít v případě problémů se splácením.