Včera se mi dostal do ruky starý časopis. V něm byla fotografie, jak prezident Beneš hovoří s maršálem Koněvem a generálem Jeremenkem poté, co je na pražském hradě vyznamenal. Tak jsem si v té souvislosti říkal, jak by náš prezident, který byl oficiální hlavou odboje proti německé okupaci a zasloužil se tím o národ, vnímal odstranění sochy maršála Koněva.

Sovětský svaz byl v době druhé světové války jednou ze tří hlavních spojeneckých zemí takzvané protifašistické koalice a zásadním způsobem se podílel na porážce ozbrojených formací nacistických států v Evropě. Výrazně se podílel na porážce Japonska a osvobozeneckém boji čínského lidu. Zároveň se stal jednou ze zakladatelských zemí OSN. Socha maršála Koněva je symbolem osvobození naší republiky po šesti letech teroru.

Nemá smysl rozebírat povstání, či občanskou válku v Maďarsku. To bychom mohli požadovat odstranění pomníku Churchilla, protože v době, kdy zasedal ve vládě, pobili britští kolonizátoři tisíce domorodců v Asii a Africe a udržovali tam rasistický koloniální systém. K tomu bychom mohli připočítat britské nálety na závody na území Československa koncem druhé světové války, které neměly žádný vojenský smysl. Stejně bychom mohli požadovat odstranění pomníku generála Pattona z Plzně, protože jeho vojáci opakovaně povraždili neozbrojené zajatce a americké letectvo ničilo český průmysl efektivněji, než německý program ARLZ.

Maršál Koněv byl jedním z předních reprezentantů spojenecké koalice za druhé světové války a zároveň velitelem divizí Rudé armády, které rozhodly v občanské válce v Maďarsku, a to ve prospěch zájmů tehdejšího SSSR. Podobných akcí ve světě, kde zasahovala armáda proti civilistům cizích zemí, kterých se zúčastnily USA, Británie, Německo a Francie po celém světě, jsou od konce 19. století jsou desítky. Výsledkem jsou miliony mrtvých, zničené země a chudoba jejich obyvatel pod pokryteckými hesly svobody, demokracie a lidských práv. Patří mezi ně rovněž útok proti Lybii, jehož následkem je válka v Mali, která se šíří do okolních států, umožňuje masovou migraci z Afriky do Evropy a stane se evropským Vietnamem.

Odstranění sochy maršála Koněva lze hodnotit jako pokryteckou účelovou sprostotu a porušení smlouvy mezi naší republikou a Ruskem z roku 1993, jejímž cílem je provokace vůči Rusku, vyvolávání nenávisti proti Rusům, které lze srovnat s rasismem a snaha vyvolávat válečné napětí v Evropě. Spolu s vyvoláváním nepřátelství vůči Číně se jedná destabilizaci mezinárodní bezpečnosti s ekonomickými následky, a především s možností dopadu na střední Evropu ve formě války, která by byla s největší pravděpodobností jaderná.

Účelové a provokativní odstranění sochy maršála Koněva lze považovat za nízké a sprosté jednání ve vztahu k minulosti občanů ČSR a urážku všech vojáků, kteří v rámci Rudé armády osvobozovali naše území a znemožnili tak další německé žalářování, mučení a vraždění obyvatel Československa, pokračování v holocaustu, ničení měst, vesnic, průmyslu a infrastruktury. Zároveň je urážkou vojáků armády Rumunska, která osvobozovala jižní Moravu a západní Slovensko a armády Polska, která osvobozovala část severozádních oblastí Čech. Tyto formace byly podřízené Rudé armádě. Na území ČSR padlo zhruba 128 000 příslušníků Rudé armády a 62 000 příslušníků armády Rumunska. Různé zdroje uvádějí i jiná čísla. V rámci Rudé armády bojovali proti Německu Ukrajinci, Bělorusové a příslušníci mnoha dalších národů SSSR. I tito vojáci a jejich rodinní příslušníci jsou uráženi, přestože jejich současným politickým reprezentantům to nevadí. Odstranění sochy maršála Koněva je samozřejmě urážkou příslušníků 1. ČS armádního sboru v SSSR, bez ohledu na jejich národnost.

Z výše uvedených důvodů by měl urážlivý čin starosty Prahy 6 Koláře, podporovaný pražským primátorem Hřibem a starostou vesnice Řeporyje Novotným odsoudit každý slušný člověk. Je zcela lhostejné, jaký má kdo vztah k současné ruské vládě a ruskému prezidentovi. Jedná se o minulost a dobu války mnoha národů Evropy proti německému nacismu, rasismu, holocaustu a snaze o genocidu Slovanů a ponižování a olupování dalších etnik. Jedná se o úctu k bojovníkům za vlast a národ a vyjádření odporu k staletému německému kolonialismu, revanšismu, rasismu, nacismu, jejich koncentračním táborům, genocidám a ponižování národů. Jedná se o odmítnutí předsudečné nenávisti k Rusku a jeho obyvatelům a v podstatě ke Slovanům obecně.

Dodávám, že stejně bych vystoupil, kdyby někdo odstraňoval pomník americkým vojákům, kteří padli při osvobozování části našeho území, i když takový pomník vlastně neexistuje. Dost ubohý doklad hlasité lásky k USA. Stejně neexistují pomníky vojákům armády Rumunska a Polska, kteří padli v boji proti okupačním ozbrojeným formacím Německa, včetně různých cizineckých divizí SS na území ČSR.

Proto navrhuji všem občanům naší republiky, ale rovněž občanům Slovenska, všem, kterým zůstala čest, slušnost a vlastenectví, případně trochu osobní odvahy aby napsali pražskému zastupitelskému úřadu (velvyslanectví) Ruska mail, případně dopis, kterým vyjadřují nesouhlas s činy českých politiků, především Koláře, Hřiba a Novotného. Mailová adresa zastupitelského úřadu Ruska v Praze je: embruscz@mid.ru

nesouhlasím s odstraněním sochy maršála Koněva a nenávistnou protiruskou kampaní vedenou v částí českých médií a některými českými politiky proti Rusku. Děkuji všem příslušníkům Rudé armády, bez ohledu na národnost, kteří se podíleli na osvobozování území Československa, ukončení holocaustu, věznění tisíců občanů ČSR, protislovanské genocidy, rozkrádání a ničení českého majetku. S úctou se skláním před památkou těch, kteří v boji proti nesvobodě a teroru položili život v naší, pro ně daleké a cizí zemi. Zároveň se omlouvám jejich rodinám za nízké a sprosté jednání některých současných českých politiků a médií. To se zároveň jeví jako účelová snaha o rehabilitaci a zakrývání válečných zločinů Německa, takzvaných sudetských Němců, evropských fašistických satelitních režimů a jejich ozbrojených formací, a především jejich českých a slovenských přisluhovačů a kolaborantů z doby druhé světové války a jejich rodin. Budoucností Evropy by měli být slušní lidé jako reprezentanti svobodných, nezávislých a civilizovaných států a národů, realizujících historickou praxí osvědčenou, tvůrčí mírovou spolupráci bez kolonialismu, rasismu, nenávisti a války.