V nedávných dnech došlo v Evropském parlamentu (SP) k opakovaným zásahům proti národním vlajkám, jež někteří poslanci měli na svých pracovních stolech. Podle informací tisku pan David Sassoli, předseda EP, označil státní vlaječky za bannery a vydal rozhodnutí o jejich zákazu. Pokud přesto je poslanci nechali na svých stolech, zřízenci je sbírali a odnášeli, házeli je, podle informací, které máme, do odpadu.

Nešlo však pouze o jednorázovou akci, nýbrž o opakovanou. Zřízenci, když viděli státní vlajku na stole poslance, žádali o její vydání. Když jimi oslovený poslanec odmítl vlajku vydat, odešli s vysvětlením, že konají svou práci.

Vzhledem k opakovanosti odebírání státních vlajek ze stolů poslanců nejde o náhodu, nedorozumění, ale o útok proti jednomu ze symbolů členského státu EU, jímž státní vlajka je. Naše ústava v Čl. 14 zakotvuje státní vlajka jako jeden ze státních symbolů ČR. Pokud poslanec EP má státní vlajku na stole, nemůže být považována za nějaký banner, obyčejný prapor, plakát nebo reklamní předmět. Zákon č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů, v § 7 říká, že „(6) Ostatní fyzické a právnické osoby a organizační složky státu mohou užít státní vlajku vhodným a důstojným způsobem kdykoliv.“ Podle našeho názoru toto ustanovení platí v plném rozsahu i pro poslance EP, kteří státní vlajku, tedy náš státní symbol, mají na svých stolech. Přes tuto skutečnost odhazovali zřízenci státní vlajky do odpadu.

Jsme přesvědčeni, že tímto docházelo k hrubému znevážení a potupení naší státní vlajky, jež je jedním ze státních symbolů. Přestože tento právní názor, o jehož správnosti nepochybujeme, je znám vedení EP a jistě i samotnému jeho předsedovi, v pošlapávání naší vlajky dochází i nadále a opakovaně. Místopředsedové, či jiní funkcionáři EP, kteří řídí zasedání berou slovo, nebo vypínají mikrofon, těm poslancům, kteří odmítají odstranit vlajky svého státu. Odůvodnění je zásadně stejné. Odvolávají se na rozhodnutí pana Davida Sassoliho. Již před desítkami let došlo k něčemu téměř obdobnému. Když Němci republiku zničili a okupovali ji, naše státní vlajky též ničili. Co pak následovalo, je již nesrovnatelné se současností.

Pod našimi státními vlajkami demonstranti v roce 1939 prolévali svoji krev a naši vojáci v době války odcházeli na frontu, bojovali a obětovali své životy. Velice si vážíme těch poslanců EP, kteří své státní vlajky zachránili před zničením. Vůbec nerozumíme tomu, že někteří poslanci EP, zvolení v ČR, souhlasili s odstraněním našich státních vlajek. Voliči jistě nezapomenou na jejich jednání, až budou házet do volební urny své hlasovací lístky. Jen těžko budou volit poslance, kteří považují naše státní vlajky za reklamní předměty.

Z uvedeného vyplývá jeden zásadní problém. A to, zda pouhá odvolávka na jednací řád EP, který zcela mylně považuje státní vlajky za obyčejné prapory, plakáty, reklamní předměty, umožňuje odstranit státní vlajky z pracovních stolů poslanců a odhodit následně do odpadu a tak je zcela znevážit. Zastáváme stanovisko, že tento postup, který fakticky ruší ustanovení Ústavy ČR o státních symbolech i příslušné ustanovení zákona o užívání státních symbolů, je z hlediska našeho práva naprosto nepřípustný a odsouzeníhodný. Interní předpis EP, špatně chápající státní vlajky jako nějaké reklamní předměty, nemůže mít takovou právní sílu, aby zrušil některé naše ústavní a zákonné normy. Přesto k tomu fakticky dochází. Pokud takovou praxi necháme bez příslušného protestu, může nám pan předseda EP a jeho místopředsedové postupně zrušit další a další naše právní normy. A tak bychom se dostali do bezprávního stavu, kdy by nám subjekty, nacházející se mimo republiku, mohli rušit a tvořit normy čs. práva. Formálně právně tomu nebylo tak ani za protektorátu.

Proto navrhujeme, aby uvedené jednání EP a jeho představitelů bylo prošetřeno a pokud bude zjištěno, že EP postupoval tak, jak je uvedeno, aby MZV ČR proti tomuto protestovalo a požadovalo o okamžitou nápravu uvedených postupů a omluvení se těch, kteří v EP pošlapávali naše zákonné a ústavní normy. Pokud by došlo v EP ke zbytečnému protahování jednání, aniž by došlo k nápravě, považujeme za nutné, proto navrhujeme, aby se k protestům přidala i vláda ČR a celou svou váhou usilovala o sjednaní nápravy. Hrozí totiž i reálné nebezpečí, že EU se skutečně během nepříliš dlouhé doby stane federací a její původní členské státy dokončí svůj přerod v země s fragmentární suverenitou, jež nebude obsahovat otázky zahraniční politiky a obrany. Stane–li se tato možnost reálnou, navrhujeme, aby bylo vypsáno referendum, v němž by svrchovaný lid rozhodl, zda v takové EU chce zůstat či ji opustit.

Pokud tomuto našemu protestu EP nevyhoví, existuje pak, chceme–li zachránit svou státnost, svou identitu, jen jediná cesta, a to vyvolání jednání o vystoupení ČR z Evropské unie. Tuto cestu si již dříve zvolila Anglie, následujme ji v tomto případě!