Pátá kolona - znacizovaní Němci

v Československu

„Proti Československu operovaly tři ústředny Abwehru. Jedna byla umístěna ve Vratislavi a zaměřovala svou činnost proti Moravě. Druhá v Drážďanech, operovala proti Čechám ze severu, a další v Mnichově, zaměřená na jižní a západní Čechy, se speciálním důrazem na průmyslové a vojenské středisko, Plzeň. Německé vyslanectví v Praze, německé konsuláty v zemi i německá universita v Praze byly všechny zapojeny do německé zpravodajské činnosti.

Německá zpravodajská služba pracující proti Československu těžila z vášnivého, přímo nepříčetného nadšení, které nacismus inspiroval v mladých lidech. Němečtí vysokoškoláci studující na německé universitě v Praze byli silně postiženi. Už v listopadu 1934 jsme zatkli dva studenty, kteří na sebe přivolali pozornost tím, že kladli podezřelé otázky vojákům ve vojenském táboře Milovicích. Byli to mládenci kolem dvaceti, ve špionáži úplně nezkušení; kteří se při výslechu ihned podřekli a učinili přiznání. Konstatovali pak, že jsou členy universitní organizace, která sbírá vojenské a hospodářské informace a posílá je buď německému vyslanectví v Praze, nebo přímo na různé krycí adresy do Říše.

Na podkladě výpovědi těchto dvou studentů bylo zatčeno asi 50 německých vysokoškoláků. Jejich výslech byl proveden v několika málo hodinách velmi jednoduchým způsobem. Rozsazeni u velkých stolů v jednom prostorném sále v hlavním štábu, studenti seděli a vypisovali podrobnosti své zrádné činnosti v groteskní parodii universitní zkoušky. Jejich zločin a jeho důsledky jim velkou hlavu nedělaly. Zato měli starost, zda jejich jména budou uveřejněna v novinách, neboť jim záleželo na tom, aby se lidé v Říši dozvěděli, jak oni pro Führera pracují a obětují se.

Jiná velká skupina z německé university, včetně své organizátorky á kurýrky, sudetské Němky Anny Dienelové, byla zatčena v. roce 1935. Dienelová, asi třiadvacetiletá dívka z Chebu, měla. přezdívku, "chebská Mata Hari". Její rayonem byly pražské noční lokály, jejím úkolem zprostředkování styku mezi studenty a drážďanskou odbočkou Abwehru. Při zatčení byla podrobena osobní prohlídce a ukázalo se, že. měla zpravodajské dotazníky Abwehru - seznamy a popisy vyžadovaných zpravodajských informací - schované ve spodním prádle a mikrofiIm se jmény osob patřících do sítě srolovány v kapesníku.

Postupně se ovšem ukázalo, že všechny naše úspěchy v dopadení velkých i malých vyzvědačů, byt' byly sebevětší, nemohou zastavit německou vyzvědačskou lavinu, která se na nás valila a jejíž intensita věstila nesporně blízkost válečného konfliktu. V roce 1936 bylo našimi soudy souzeno a odsouzeno přes 2.500 usvědčených vyzvědačů. Tato číslice byla sice enormní, ale my jsme si byli vědomi, že i tak představuje pouze zlomek skutečnosti. S postupem let třicátých se totiž vyzvědačství stalo přímo národním sportem sudetských Němců. Ani kapacita vojenského zpravodajství, ani kapacita policie a četnictva, a tím méně kapacita československých soudů a nápravných institucí nebyly s to obsáhnout a vymýtit tuto činnost, která v posledním údobí před Mnichovem byla prováděna téměř zcela nepokrytě. Uvedu charakteristický příklad, kdy jsme zatkli jednoho sudetského Němce pro vyzvědačství. Obviněný se přiznal. Po přiznáni logická otázka při výslechu je, kdo mimo pachatele o zločinné činnosti věděl. Na tuto otázku agent odpověděl, že to věděla celá vesnice, včetně starosty, Podle zákona na ochranu republiky každá osoba, která o podobné, činnosti věděla a nehlásila ji příslušným úřadům, se dopouštěla zločinu, stihatelného přísnými tresty. Bylo nabíledni, že v tomto případě, jako v mnoha jiných, nebylo prostě možné pozatýkat, všechny provinilce.

Uvnitř Československa se teď začaly množit nepokoje. Činnost Henleinovy strany, zrozené v roce 1933 za Henleinova zapřísahání, že bude loajální vůči československé republice, blížila svému vyvrcholení. Hitlerovy rozkazy Henleinovi jsou nyní známy ze zabavených dokumentů. Krátce po okupaci Rakouska si Hitler povolal k sobě Henleina a načrtl mu plán, podle kterého má postupovat. Postup se zakládal na dvou principech. Za prvé klást stále větší požadavky při jednání s československou vládou, ale nikdy nebýt spokojen. Zadruhé provádět zahraniční propagandu mimo Československo, hlavně ve Francii a Velké Britanii, ve které měl Henlein vystupovat jako bojovník za národní sebeurčení sudetský Němců a poukazovat na to, že československý stát se rozpadá a nestojí za to, aby byl zachován. Toto poslední tvrzení mělo posíleno a učiněno věrohodným tím, že Říše vyvine koordinovaný a zvýšený tlak na Polsko a Maďarsko, aby formulovaly své požadavky vůči Československu.

Moravec, F., Špión, jemuž nevěřili