Jak by se měly mezinárodní problémy, zvláště ty krvavé, řešit, víme. Především Rada bezpečnosti OSN, v souladu s Chartou OSN, by měla hrát ve světě úlohu, která je jí přisouzená. Nese základní odpovědnost „za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.(Čl. 24 charty). Charta OSN poskytuje dostatečný mezinárodně právní rámec k řešení horkých i jiných světových problémů.

Sebelepší právní úprava však ještě neposkytuje záruku, že mezinárodní společenství bude žít v míru. Pokud diplomaté, zvláště pak členové RB OSN, nebudou mít dost odvahy klepnou přes prsty i současné velmoci, odsoudit i jejich jednotlivé konkrétní akce, porušující mezinárodní bezpečnost, a nadto budou jednat blokově, čili se snažit podržet jimi uctívanou velmoc bez ohledu na to, čeho se dopustily její ozbrojené síly, o skutečném míru ve světě si můžeme nechat jen zdát.

V této situace se již nacházíme dlouhou dobu. Diplomaté mluví a mluví, skutek však utek´. Těžko v dohledné době můžeme očekávat nějaké viditelné zlepšení. Nesmíme zapomenout, že stále ještě existují mezinárodní vojenské organizace, např. NATO, které se vydává, v souladu se svou zakládací listinou, též za mírový subjekt, přestože USA, i další jeho členové, vedou téměř nepřestávající války. Jejich oběťmi jsou miliony lidí.

V jaké době žijeme? Mocné státy připisují na své seznamy další a další osoby, údajně teroristy, některé z nich občas „zlikvidují“, dále státy, které obchodují s tím, či oním „nepřátelským“ subjektem, pak postihnou ekonomickými, případně i jinými sankcemi, jež svou masovostí, různorodostí se někdy blíži k ekonomické válce.

Pokud s těmito praktikami budeme souhlasit, nebo dokonce se budeme spontánně hlásit k praporu hybatelské mocnosti, pak se nikdy míru nedočkáme, ale jen války. V rámci NATO, jsme jednou ze členských organizací tohoto „mírového subjektu“, se zúčastňujeme řady tzv.natovských misí, o jejichž „mírovém charakteru“ již téměř nikdo nepochybuje. A tak i my přispíváme k neklidu ve světě, ohrožování jeho bezpečnosti a míru. Nelze souhlasit s tvrzením jednoho našeho ústavního činitele, že v Afghánistánu bojujeme za Prahu.

Co dále značnou měrou přispívá k destabilizaci mezinárodních vztahů? Uveďme jeden příklad z našich luhů a hájů. Pan Bartošek, politik KDU, který se uchází o funkci předsedy této strany, nám sděluje, že pro Ameriku bylo jistě těžké zavelet k zabití generála Sulejmána, ale stalo se. Svou „evropskost i proamerickost“ pan Bartošek prokazuje v této chvíli tím, že nabádá k tomu, aby Evropa stála po boku Ameriky. Pokud i jiné státy budou mít takové a podobné politiky, pak vždy se budou stavět do řady s jednou rozhodujících mocností. Stačí zjistit, kde náš „dobrodinec“ se nachází a rychle se k němu přimknout. Ostatní jsou fuj! Kam jen svět se až dostane, když většina států, díky svým vysoce kvalifikovaným politikům, bude dělat takovou politiku? V lepším případě na okraj války, v tom horším uvrhnou svět do války, která s největší pravděpodobností nabude charakter války jaderné.

Asi těžko lze přezkušovat, zda ten či onen kandidát na politický post má alespoň ty nejzákladnější znalosti, které by měl mít. A kdo by, jaká instituce, míru jejich znalostí zjišťovala? Jakmile by vznikla, hned by se dostala pod tlak. Nakonec by vydávala politikům osvědčení o způsobilosti jako třeba svého času Právnická fakulta v Plzni diplomy. Ale i takové hrozící nebezpečí by sami politici od svých vrat zřejmě důrazně odehnali. Důvodů by našli celou řadu. Především však snad každý sám o sobě ví, jak schopný je, co všechno ví, jaké má obrovské znalosti. A proti těmto argumentům může obyčejný človíček jen těžko bojovat. Jeho posledním a důrazným slovem však vždy je hlasovací lístek.

Pan J. Bartošek svým výše uvedeným tvrzením jen ukázal hloubku své neznalosti zásad mezinárodního práva. Kdyby při své „těžké, vyčerpávající a nepředstavitelně náročné“ poslanecké činnosti věnoval jen několik desítek hodin této právní disciplíně, mluvil by asi jinak. Ale je otázkou, zda pan poslanec je vůbec schopný svůj stín překročit?

Nyní několik vět o zásadách mezinárodního práva v plné stručnosti. Pro naše potřeby stačí si některé uvést, zejména jde o zásadu státní svrchovanosti, zásadu dobré víry v mezinárodních vztazích, zásadu nevměšování se do vnitřních záležitostí jednoho státu druhým státem

Položme si otázku, zda USA, když napadli irácké milice a později pak jejího představitele a iránského generála Sulejmaního, respektovaly princip svrchovaností Iráku? Nikoliv. Americké ozbrojené síly operovaly na iráckém území jako kdyby byly doma. Tento princip státní svrchovanosti opakovaně porušily. Na druhé straně USA požadovaly plně zajistit bezpečnost svého velvyslanectví v Iráku. Svoje práva hájily, na to měly právo, po cizích právech, dokonce i po lidských životech, šlapaly.

Když nějaký stát zapíše jméno některého cizího představitele do svého seznamu teroristů, nemůže tento fakt ospravedlnit zabití tohoto tzv. teroristy. Když státy, které vedou takovéto seznamy, začnou tyto teroristy vzájemně likvidovat, může za určitých podmínek dojít i k velkému a krvavému konfliktu. Na jeho začátek jsme se nyní posunuli.

Z toho všeho vyplývá jasný závěr. Obnovme panství mezinárodního práva nad světem! Čím dříve k tomu dojde, tím lépe. Alternativou tohoto cíle je stabilní neklid, ohrožení bezpečnosti a války ve světě.