Zachvátil nás koronavirus. Hlasatelky v tmavém a s rouškami na obličeji již měsíce dávají zprávám na důležitosti. Mapa s narůstajícími počty nakažených či zemřelých se stala součástí televizních zpráv. Koronavirus sledujeme jak postup nepřátelské armády na dobytém území.

Dozvídáme se přes média o bloudících lodích s tisícovkami turistů, které nikdo nechce. O izolovaných turistech někde daleko od domova, o tisícovkách zrušených mezistátních letů. Na obrazovkách sledujeme, jak severní Itálie s vypětím sil odolává epidemii. Dovídáme se, že alpské sjezdovky i hotely jsou prázdné, že CK sčítají škody.

Po Číně, Asii, hlásí své první mrtvé již i Evropa. Naskýtá se tedy otázka, jaké kroky proti epidemii dělá ta jindy všemocná EU? Jak je připraven Brusel a … Praha?

Čísla nakažených rostou každým dnem. A s čísly roste strach i panika. Dle posledních zpráv epidemie překročila Alpy a objevila se ve Vídni. A z Vídně je to k nám do Prahy či Brna jen kousek. K uklidnění situace nepřispěl ani pražský primátor, který místo apelu a rozhodnosti pobíhá zmateně po Praze s nějakou cedulí u ruské ambasády.

Při tomto pohledu nebylo nutno více občanům říkat, první náznaky nákupní paniky byly zde. Nepomohlo ani vyjádření obchodníků, že velkosklady jsou plné zboží, že bude zavezeno, dnes, nebo zítra. Odkud bude přivezeno? Z ohrožené Itálie, z Francie … ? V této souvislosti narůstá otázka kolem zemědělské či potravinářské soběstačnosti.

A tak na obrazovkách schází již jen vojenské uniformy a záběry na chemické jednotky v ulicích měst. Vzpomněl jsem si na pana ředitele z filmu Obecná škola. Na jeho výzvu, „… děti neolizujte namrzlé školní zábradlí!“ Všichni víme, jak to dopadlo.

Regály ještě včera plné dnes zejí prázdnotou. Kupující berou vše. Prázdné krabice od zboží ucpávají prodejní uličky. Mizí těstoviny, olej, masové konzervy, mouka, rýže, salám, sůl, sýry, mléko, desinfekční prostředky … prodavačky se hroutí únavou. Vše se kupuje ve velkém, někde i po krabicích. Z nákupních vozíků zboží na parkovišti je zboží překládáno do automobilů. Centrální sklady nestačí obchodní řetězce zavážet.

To vše je jen předehra, hlavní nápor na obchody přijde s prvním pacientem zasaženým koronavirem. Teprve poté se ukáže, jak jsme byli připraveni. Jakou společnou strategii zvolila ta tolik přemoudřelá EU? V Bruselu je ale podezřelé ticho... Mám obavu, že EU strčila hlavu do písku a místo jednotného přístupu ke společnému boji nás spíše vyzývá k modlitbě: „Pán Bůh s vámi“.