na můj otevřený dopis ze dne 15.11.2019, který jsem 20.11.2019 doručil osobně do podatelny MČ Prahy 1, jsem dosud neobdržel Vaši odpověď. Vzhledem k tomu, že jde o záležitost zvlášť významnou, o navrácení pamětní desky paní Hany Benešové na její původní místo, dovoluji si Vám v příloze znovu postoupit text dopisu z 15.11.2019, a několika dalšími větami jej uvést.

Čas pokročil. Objevily se některé nové skutečnosti hodné zaznamenání. Ve svém novoročním projevu jste se širší veřejnosti svěřil, že nasloucháte jak svým kritikům, tak i vulgárním projevům na sociální sítí Facebook. Zmínil jste se i o T. G. Masarykovi, se kterým, jak jste sám zdůraznil, věříte, že demokracie stojí na diskusi. A právě tato slova, předpokládám, že je berete skutečně vážně, mne podnítila k tomu, abych s Vámi jménem mnohých pro tentokrát pokračoval ve zcela věcné diskusi.

Především bych chtěl zdůraznit, když sám o panu T.G. Masarykovi, prvnímu prezidentu Československé republiky, mluvíte, že zřejmě je Vám známý vztah, který měl k dr. Edvardovi Benešovi. Již na počátku republiky prezident Masaryk zcela jednoznačně řekl, že bez Beneše bychom republiku neměli. Později Masaryk doporučil, aby E. Beneš se stal jeho nástupcem na prezidentském stolci. A tak se i stalo. Nemyslím, že Vám sděluji nějaké novinky. Spíše Vám chci některá fakta připomenout a dát je určitých do souvislostí. K nim patří dále i vztah TGM k paní Haně Benešové, manželce dlouholetého našeho ministra zahraničních věcí, dobře známého nejen po celé Evropě.

harašit zbraněmi. Z dřívějších spojenců se stali nepřátelé. Válka hrozila. Paní Hana Benešová jako vdova se přestěhovala do bytu v Loretánské ulici č. 2, kde pobývala řadu let. Již za jejího života lidé kladli květiny k domu, kde bydlela. Obyčejný český člověk na paní Hanu Benešovou nezapomněl ani dnes.

Když čeští vlastenci uvažovali o postavení pomníků dr. E. Benešovi v Praze na Loretánském náměstí, kde mnoho let pracoval ve funkci ministra zahraničí, dostala se řeč i na jeho manželku. Ta měla být připomenuta nejen současné generaci, ale i generacím budoucím, pamětní deskou na domě, kde žila, v Loretánské ulici č. 2. S velkou slávou se odhaloval pomník panu prezidentu Benešovi a následně pak pamětní deska jeho manželky, a to rukama paní Livie Klausové. Bylo to 16. května 2005, bezprostředně po odhalení pomníku pana prezidenta Beneše. Pro úplnost dodávám, že v r. 2012 byla pamětní deska paní Hany Benešové z domu sejmuta z důvodu celkové rekonstrukce domu a jeho fasády. Na domě tedy vydržela pouhých 7 let, zatímco v současnosti počítáme již ostudný osmý rok, co není na svém místě.

Historie kráčela Prahou. Neopomenula ani Loretu a přilehlé okolí. Je nyní na nás, abychom její stopy nezahlazovali jenom kvůli tomu, že se někomu z nějakých důvodů nelíbí. Dejme všem možnost, aby se se všemi jejími projevy v minulosti mohli podle vlastního uvážení blíže seznámit. Ctitelů pana prezidenta Beneše a jeho manželky žije nejen v Praze hodně. Jejich nespokojenost se současným stavem, kdy nikdo ještě ani neví, kdy pamětní deska paní Hany Benešové bude opětně instalovaná na původním místě, pochopitelně vzrůstá. Můžete nám všem, prosím, pane starosto, sdělit, kdy přibližně budeme moci přihlížet jejímu opětnému slavnostnímu odhalení? Děkujeme Vám za pouhých několik informativních vět.

A ještě několik slov závěrem. Byl jsem se opětně před několika dny podívat, co je nového v Loretánské ulici. Pamětní deska tam nebyla. A pokud výhled jejího umístění počítá s dalšími několika lety, myslím si, že by bylo možné, vzhledem k tomu, že vnější část sloupů podloubí v Loretánské ulici má již novou fasádu, instalovat desku na vnější stranu sloupu, nebo řádně upravit fasádu vnitřní části sloupu, kde deska byla, tak, aby mohla být instalována. Nediktuji, jen prosím, pane starosto, nejen jménem svým, ale mnohých, udělejte v této záležitosti, co můžete, aby se rekonstrukce fasády vnitřní strany sloupů nestala historickou záležitostí, ale abychom opět vbrzku viděli naší paní Hanu Benešovou na svém místě. Budu rád, když tento můj monolog, proměníte v masarykovskou diskusi, byť písemně vedenou. Ubezpečujeme Vás, pane starosto, že učiníme v plné slušnosti vše, co je nutné k dosažení předmětného cíle. Pokládáme to za svou povinnost.