Otevřený dopis

Pan

Mgr. Tomáš Petříček, Ph.D.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR

Loretánské náměstí 101/5

118 00 Praha

Praha 4.2.2021

Věc: Opětné upozornění na porušování norem nejen mezinárodního práva některými činiteli „sudetsko“-německými

Pane ministře,

v otevřeném dopisu ze dne 2.1.2021 jsme Vás upozorňovali na některé hrubé protičeské útoky panů B. Posselta, předsedy tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL), a H. Seehofera, nynějšího ministra vnitra SRN.

Zejména jsme uvedli, citujeme: „V těchto souvislostech nelze pominout ani vyjádření H. Seehofera, tehdejšího předsedy bavorské vlády. Citujeme: „V květnu 1945 začala v Čechách jedna z největších a nejbrutálnějších etnických čistek 20. století. Sudetští Němci byli zbaveni práv, cti, stali se psanci. Vyhnáni  z jejich vlasti, země předků, která byla kolonizována Němci již 800 let. Zasáhlo to ženy, děti, starší osoby. Násilí v Ústí a Brně se staly symboly nelidskosti, utrpení, mučení a smrti. Dovolte mi, abych se vyjádřil velmi jasně: vyhnání sudetských Němců bylo a zůstává pro historii zločinem proti lidskosti, velkou a obrovskou nespravedlností.“

Dále jsme uvedli tvrzení B. Posselta, který nás obviňuje z válečných zločinů a chladnokrevně plánovaných etnických čistek. SL dokonce mluví o tom, že jsme se dopustili válečných zločinů a genocidy.

V závěru našeho dopisu jsme Vás proto požádali, abyste zejména:

1. Poslal ministru zahraničních věcí SRN protestní nótu proti porušování norem nejen mezinárodního práva v uvedených konkrétních případech.

2. V nótě též zdůraznil přání, aby k podobným hrubým nepravdivým protičeským útokům v budoucnosti již nedocházelo.

Informaci o tom, že jste tak učinil, od Vás nemáme. Předpokládáme, že jste žádnou notu neposlal a ani jiné nezbytné kroky v tomto směru neudělal.

Ostatně jsme již dříve na uvedené a další upozorňovali Vaše předcházející rezortní kolegy. Nikdo z nich proti různým skandálním prohlášením „sudeto“-německých politiků, některých německých ústavních činitelů, podobně jako Vy, nic neučil, pokud je nám známo.

I Vaše nečinnost, která je v rozporu s Vašimi ústavními povinnostmi, vedla k současné situaci na německé politické scéně a zejména pak v Evropské unii, v různých jejich orgánech a institucích, kde se běžně mluví, že na základě kolektivní viny jsme prováděly krvavé etnické čistky, ústící ve vyhnání německého obyvatelstva.

Kdo může hodnotit, jak jsme přesídlili německé obyvatelstva z Československa? Kdo může dnes mluvit o tzv. vyhnání tzv. sudetských Němců? Jedině představitelé vítězných mocností, kteří nám své rozhodnutí o přesídlení německého obyvatelstva diplomatickou cestou sdělili a my jim stejnou cestou vyjádřili svůj souhlas. V době, kdy přesídlovací proces německého obyvatelstva z ČSR byl téměř ukončen, Spojenecká kontrolní rada, vrcholný spojenecký orgán řídící přesídlení, nám vyslovila velkou pochvalu a uznání za způsob jeho provedení. Jiné hodnocení nepovažujeme za směrodatné!

K termínu „vyhnání a „přesídlení“ se stručně a jasně vyjádřil jeden z našich největších znalců mezinárodního práva, prof. JUDr. M. Potočný, DrSc.:

"Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanovi cosi vnitřně říká, že "vyhnání" nemá nic společného s transferem. Institut přesídleni předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu. Je-Ii provedeno svévolně a v rozporu s obecným mezinárodním právem nebo smluvními závazky dotyčného státu, představuje jeho protiprávní chování, které může mít za následek jednak jeho mezinárodní odpovědnost a jednak nárok takto vyhnaných osob na odčinění způsobené újmy."

(Sborník: Prof. JUDr. M. Potočný, DrSc.:Právní aspekty odsunu sudetských Němců, Ústav mezinárodních vztahů, Praha 1996, str. 18)

Pokud jde o tzv. etnické čistky, kterých jsme se měli dopustit na základě kolektivní viny a etnické příslušnosti tzv. sudetských Němců, tak proti těmto tvrzením stojí jednoznačně nevyvratitelně např. fakt, že po přesídlení německého obyvatelstva z ČSR zbylo u nás ještě kolem 250 tisíc Němců. Přestože do odsunu šly dobrovolně celé antifašistické rodiny, které převážně směřovaly, na základě výzvy o pomoc budovat nové německé orgány, do sovětské okupační zóny. Počet těchto i dalších antifašistů, kteří šli do odsunu dobrovolně za privilegovaných podmínek, se celkově blížil k 90 tisícům. Kde je tedy čištění podle etnické příslušnosti, podle kolektivní viny?

Další argumentaci považujeme za nadbytečnou, poněvadž jde o údaje, které jsme již mnohokrát publikovali a část z nich postoupili našim příslušným ústavním orgánům.

Upozorňovali jsme v minulých letech na závažné protičeské útoky nejen MZV ČR, ale i vládu nebo členy vlády, a to již v době „sobotkovského režimu“. Bohužel zřejmě zbytečně. Někteří ministři ve vládě premiéra B. Sobotky se aktivně zúčastňovali sjezdů SL, přejímali jeho terminologii a částečně i některé jeho cíle. Sám pan Sobotka šel v tomto směru příkladem

Kam jsme se dopracovali? Právní výbor Evropské komise tvrdí, že ve 21. století je uplatňování kolektivní viny na etnickém principu nepřijatelné a nároky Němců a Maďarů jsou oprávněné. Delegace Evropského parlamentu a Evropské komise dokonce hodlá navštívit Slovensko a dosáhnout zrušení rezoluce Národní rady Slovenské republiky o nezrušitelnosti Benešových dekretů. To i další se můžeme dozvědět z článku a videa včera uveřejněných na webu www.novarepublika.cz.

„Snaha o prolomení Benešových dekretů je dlouhodobá. Nicméně teď bych řekl, že jde do tuhého, protože Evropská komise se velmi vstřícně staví k nároku v tomto případě dvou maďarských občanů, kteří žádají náhradu za pozemky poblíž Bratislavy, kde byla postavena dálnice. Jak víme, Maďaři byli v rámci Benešových dekretů také zbaveni majetku. Všichni poslanci, kromě zástupce Polska, v tomto takzvaném Petičním výboru, podpořili tento návrh s tím, že takzvané Benešovy dekrety, které uznávají kolektivní vinu na etnickém principu, jsou ve 21. století nepřijatelné,“ prohlásil Ivan David.“ (Okamura: V Evropském parlamentu došlo ke zpochybnění Benešových dekretů Facebook/Tomio Okamura – SPD)

Můžeme říci, bohužel, že naše příslušné ústavní orgány se promlčely k dnešnímu katastrofálnímu stavu. Upozorňovali jsme, na nebezpečí, které hrozí. Pokud nebudeme na každou lež odpovídat pravdou, pak „lež se může stát pravdou a pravda lží.“ V tomto stavu jsme nyní. A to díky, i Vám, pane ministře, díky, Vaší nečinnosti a nečinnosti Vašich podřízených.

Cítíme, že v uvedených souvislostech jsme povinni uvést, v zájmu širší informovanosti, některé skutečnosti, na něž jsme v návaznosti na lživá tvrzení o dekretech prezidenta republiky dříve upozorňovali. Taktéž ukázat jasně na cíle, které se odsouzením dekretů prezidenta republiky sledují.

„Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ Prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc.

Představitelé landsmanšaftů Němců odsunutých z Československa již dlouhodobě všemožně usilují o zrušení dekretů prezidenta republiky. Tento jejich požadavek je, jak v roce 1998 řekl prof. JUDr. V. Pavlíček, DrSc. „součástí komplexního plánu obsaženého v jedné expertize, kterou měla německá vláda v roce 1991 k dispozici při jednání o československo-německé smlouvě a má sloužit k znovuzískání majetku Němců. Řada kroků německé strany postupuje podle tehdy zpracovaného scénáře“. (Sborník Česko-německé vztahy: Česká stanoviska, vydal Kruh občanů ČR vyhnaných v roce 1938 z pohraničí, Praha 1998. str. 28).

Ve hře o dekrety však nejde pouze o majetek. Prof. dr. V. Pavlíček, CSc. výslovně uvádí: „Dekrety prezidenta republiky... vyjadřují diskontinuitu s nacistickým a od něho odvozeným protektorátním právním řádem prosazeným ve válce na našem území. Vyjadřují právo národa na odpor proti agresorovi. Upravovaly ve válce způsob obrany proti Německu a jeho spojencům, po válce postavily základy obnovy demokratického státu.... Německý právní řád naopak vychází z kontinuity s právním řádem a státností Německé říše jako celku.... Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“ (c.d. str. 27).

„…A ještě jedna zajímavá skutečnost. Z paměti mnohých vypadly, zcela či z části, některé děje za posledních asi dvacet let. Pamatuje si někdo z nás, co bylo před přijetím ČR do EU?  Již jen nemnozí. I to je výsledek přepisování dějin.Proto si připomeňme následující věty:

„V souvislosti s tím musím konstatovat, že bylo obecně známo, že dekrety prezidenta republiky a jejich vztah k evropskému právu byly zkoumány předními odborníky ještě před vstupem ČR do EU, např. prof.Jochen Frowein a Christopher Prout, a tito shledali, že dekrety jsou slučitelné s evropským právem. Faktem je, že jsme se stali členy EU. Landsmani tehdy čekali za bukem na svoji příležitost. Od bran EU nás chtěli odehnat. Ale nepodařilo se jim to. Nebyl důvod! Dekrety prezidenta republiky byly podle odborníků slučitelné s evropským právem Poukazovat dnes na jejich nesoulad s evropským či mezinárodním právem je, slušně řečeno, krajně nemístné. Dekrety se staly, po ratihabici Prozatímním národním shromážděním zákony nebo ústavními zákony Československé republiky, a to na základě ústavního zákona č. 57/1946 Sb., součástí našeho právního řádu a nikdo ze zahraničí, byť i z tzv. blízkého, nemá právo je zpochybňovat nebo rušit. Pokud tyto pokusy skutečně nastanou, půjde nejen o nepředstavitelně hrubé vměšování do našich vnitřních záležitostí, ale o mnohem více!

Považuji též za velmi důležité upozornit, že i Ústavní soud ČR se zabýval jedním z nejvíce napadaných dekretů prezidenta republiky, a to dekretem č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Byl podán návrh na zrušení tohoto dekretu. Návrh však Ústavní soud svým Nálezem č.55/1995 Sb. zamítl. V závěru Nálezu konstatuje: „Na základě všech uvedených zjištění a úvah dospěl proto Ústavní soud k závěru, že dekret prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. byl v době svého vydání nejen legálním, ale také legitimním aktem.“

A ještě jedna nepříliš dávná vzpomínka na aktivity velkého „našeho přítele“, pana H. Seehofera. Tento politik provází naši politiku již od doby, kdy nastoupil do funkce předsedy bavorské vlády a tím i patrona SL. V současnosti zastává funkci spolkového ministra vnitra. A právě v této funkci se nechal slyšet: …„aplikací Acquis communautaire by došlo v České republice, ke zrušení Benešových dekretů, v Polsku Bierutových dekretů! Tuto myšlenku vyjádřil už 30.8.2018 německý ministr vnitra Horst Seehofer v Berlíně na konferenci „Svazu vyhnanců“, kdy označil ve své řeči Benešovy dekrety za : „protiprávní, které nepatří do společného evropského právního bohatství“ a „jako takové budou zrušeny“! Termíny „evropské právní bohatství“ a „Acquis communautaire“ jsou totožné! „Recht und Freiheit, Dekrete des Unrechts, die verschwinden müssen – und ich stimme Dir voll zu, insbesondere die Beneš-Dekrete“ Toto jsou slova Německého Spolkového ministra vnitra! a zde je jejich celý záznam na oficiálních www stránkách německého ministerstva vnitra! 

„Jsem pevně přesvědčen, je to můj osobní názor, že do Evropy práva, bezpečnosti, míru a svobody nepatří takové dekrety,“ prohlásil dnes (Sjezd „Sudeťáků“ v Augsburgu) za silného potlesku stovek přítomných státní tajemník německého ministerstva vnitra Stephan Mayer (CSU). Vyjádřil také přesvědčení, že dekrety, na jejichž základě byli sudetští Němci v Československu po druhé světové válce zbaveni občanství i majetku, odporují mezinárodnímu právu.“ (http://www.obcansky-tydenik.cz/zrada-naroda-nachystana-benesovy-dekrety-budou-v-roce-zruseny/“ ( Z článku „Tak dnes mají landsmani, někteří němečtí politici a „nová německá Evropa na programu Benešovy dekrety“, O. Tuleškov)

Již v roce 2005 někteří horlivci se zabývali plány, jak získat „odškodné pro vyhnané z vlasti“ a církve. Mezi ně tehdy patřil i Hans Gebe:

„A nyní k Paroubkově iniciativě. Ta se odehrává na jiném vymezeném poli. Mělo by být stanoveno, jaká cesta je jí vyhrazena. Má v prezidentovi mocného odpůrce, což tuto věc traumatizuje. Z tohoto předsevzetí by se totiž mohl vytvořit plán pro budoucí všeobecné miliardové nároky na odškodnění vyhnanců z vlasti a církví vůči republice. Prager Volkszeitung, č. 31-32, 4.8.2005, výňatek z článku, překlad a redakce: dr. J. Čermák,CSc.

Hans Gebe výslovně neuváděl proněmeckou šlechtu, která již v tu dobu se soudila či hotovila soudit s naší republikou o mnohamiliardové majetky, které ji byly konfiskovány na základě dekretů prezidenta republiky, mezi ty, kteří mohli odškodnění získat. Víme, že vztahy mezi proněmeckou šlechtou a tzv. sudetskými Němci byly převážně dobré. O sudetoněmeckých kořenech u některých z těchto „šlechticů“ nejsou pochybnosti.

Ještě dříve se tímto problémem aktivně zabývali SL a jeho představitelé. O tom, co mají dělat, jak mají postupovat, jim v díle „Sudetoněmecké otázky, Juristické dobrozdání, Část V. Závěrečné teze a katalog požadavků, Vídeň – Innsbruck 1991“, poradil prof. Dr. Felix Ermacora:

„Vyvlastňovací dekrety z r. 1945 je nutno zrušit. Totální konfiskace movitého a nemovitého majetku v průběhu vyhnání nese spolu s ním charakter genocidia, a s ohledem na všeobecně uznávaná pravidla mezinárodního práva a právní zásady mezinárodních organizací je nutno totální konfiskaci anulovat a poskytnout náhradu. Ať již má být majetek restituován, anebo za majetkové ztráty poskytnout náležité odškodnění…

Cesta, kterou lze doporučit, je požádat Spolkovou republiku – jako ochrannou mocnost sudetských Němců – aby veškeré dosud trvající otázky, které vyplývají z tohoto komplexu otázek, objasňovala a řešila smluvní cestou. A to za spolupůsobení patronátního Bavorska a legitimních zástupců sudetských Němců.“

K tomuto bychom rádi dodali i několik ustanovení, která se týkají konfiskace německého majetku. Šlo především o povinnosti všech signatářů Pařížské reparační dohody, mezi něž patřila Československá republika.

A. Každá signatární vláda zadrží způsobem podle své volby německé nepřátelské majetky nalézající se na území podrobeném její pravomoci nebo bude jimi disponovati tak, aby se nemohly státi znovu německým majetkem nebo nemohly upadnouti znova pod německou kontrolu a odečte tyto majetky od svého podílu na reparacích…“ (Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, str.67)

„D. Při provádění ustanovení výše uvedeného paragrafu A majetek, který byl vlastnictvím členské země Spojených národů anebo osob, které byly příslušníky této země a nikoli Německa v době anexe nebo okupace této země Německem či v době jejího vstupu do války, nebude za­počten na jeho účet reparací, při čemž se rozumí, že před­cházející ustanovení neprejudikuje žádné z otázek, které by mohly vzniknouti vzhledem k majetku, který nebyl vlastnictvím příslušníka dotyčné země ve chvíli anexe nebo okupace této země Německem anebo jejího vstupu do války.“

E. Německý nepřátelský majetek, který má být započten na reparační podíly, musí zahrnovati i majetky, které jsou ve skutečnosti německým nepřátelským majetkem i když nominální vlastník takového jmění není německým ne­přítelem.

Každá signatární vláda musí, nestalo-li se tak ještě, vy­dati zákony a učiniti všechna jiná vhodná opatření, jimiž se ruší a činí neplatnými všechny převody provedené po okupaci její země nebo po jejím vstupu do války s pod­vodným úmyslem krýti německé zájmy nepřátelské po­vahy a chrániti je před účinky kontroly nad německými zájmy nepřátelské povahy.

(Dohoda o německých reparacích, vydalo ministerstvo zahraničních věcí v Praze, I. vydání v srpnu 1946, str.67 - 68)

My jsme svou konfiskační povinnost splnily. Zavázaly jsme se, že zkonfiskovaný německý majetek se nevrátí zpět do německých rukou. Úsilí, které EU a jeho některé orgány v současnosti vyvíjí porušují zejména, jak jsme přesvědčeni, Pařížskou reparační dohodu, Krymskou dohodu a Postupimskou dohodu. Kroky EU má být změněn, jak se domníváme, stav, který nastolily vítězné mocnosti. A pokud bychom v souladu se zásadním právním stanoviskem pana prof. JUDr. V. Pavlíčka chtěli dohlédnout dále, pak bychom mohli s ním konstatovat: „Odsoudit nebo odmítnout dekrety by znamenalo postavit se na stanovisko legality a legitimity nacistického a protektorátního řádu, který byl dekrety prohlášen za nicotný a uznat, že odpor proti Německu byl nelegální a trestný. Něco takového by bylo v demokratické Evropě nemyslitelné...“

Věříme s panem profesorem, že chystané kroky proti dekretům prezidenta republiky jsou v demokratické Evropě nemožné.

Otázkou však je, do jaké míry je současná EU demokratickým a právním státem. Již po určitou dobu pranýřuje Polsko a Maďarsko za kroky, které jsou, podle ní, neslučitelné s evropskými hodnotami, zejména pak s panstvím práva. Podle současného stavu nabýváme přesvědčení, že tím, kdo porušuje zásady právního státu je sama Evropská unie, která nadto postrádá demokratické struktury, a Německo. Nikoliv Polsko a Maďarsko. Dnes je to EU, v níž můžeme, ve světle jejich skandálních kroků, zejména proti dekretům prezidenta republiky, vidět sílu, která s společně s Německem ohrožuje nejen naše nejzákladnější národní a státní zájmy, ale samou existenci, jak jsme přesvědčeni, našeho státu. Ale nejen to! Prvořadě ohrožená je Slovenská republika. Jí budou nyní přednostně lámat. Proto považujeme za naši povinnost poskytnou SR všechnu potřebnou pomoc, zejména diplomatickou. Boj o Bratislavu je bojem i o Prahu! Nyní můžeme již plně pochopit, proč bylo Československo rozděleno a proč by opět mělo srůst.

V závěru Vás, pane ministře, opětně žádáme, abyste zejména:

Poslal ministru zahraničních věcí SRN protestní nótu proti porušování norem nejen mezinárodního práva v uvedených konkrétních případech.

V nótě též zdůraznil přání, aby k podobným hrubým nepravdivým protičeským útokům v budoucnosti již nedocházelo.

Dále požadujeme, abyste bez zbytečných odkladů podal protest proti útokům na dekrety prezidenta republiky a pokud by EU, zejména Německo, nepřestaly v této činnosti pokračovat, požádal o pomoc USA, Velkou Británii a Ruskou federaci, aby svou autoritou nastolily pořádek v EU a Německu. Pokud naše návrhy přesahují Vaše kompetence a pravomoci, žádáme Vás, abyste se obrátil na vládu ČR s návrhem, aby tak učinila v součinnosti s panem prezidentem republiky, Ing. M. Zemanem.

Děkujeme Vám za vše, co pro dodržování norem mezinárodního práva a stávajícího demokratické řádu v Evropě i u nás učiníte.

S pozdravem

Za petiční výbor „Požadujeme reparace, narovnání vztahů s Německem a referendum“

Dr. O.Tuleškov,v.r., Dr. K. Hais,v.r.,

Dr.V. Vítová, Ph.D., Legerova 22, 120 00 Praha 2